nahoru

Pirát Lipavský šéfem diplomacie? Špatná volba, která nepomůže ani národním zájmům, ani byznysu

Viliam Buchert 20. listopadu 2021 • 17:30
Pirát Jan Lipavský
Pirát Jan Lipavský
• foto: 
Pirátská strana

Média, sociální sítě i politici mohutně spekulují, u koho že to má prezident Miloš Zeman výhrady u navržených ministrů ve vládě Petra Fialy. Nejčastěji se objevuje jméno Piráta Jana Lipavského, který je kandidátem na šéfa diplomacie. Pokud si odmyslíme obvyklé Zemanovy šťouchance, tak návrh Lipavského problémem skutečně je. Česká zahraniční politika totiž potřebuje změny, ale jiné, než si představují Piráti a jejich nominant.

Svěření postu ministra zahraničních věcí do rukou Pirátské strany by bylo omylem nové koaliční vlády i premiéra Petra Fialy. Dokonce to vypadá, že pražský Černínský palác, sídlo naší diplomacie, při jednáních pětikoalice takzvaně zbyl. Tak šup s ním k slabým a nevyzpytatelným Pirátům, kteří mají pouhé 2 poslance a 2 poslankyně. Navíc nominant Lipavský se do sněmovny vůbec nedostal…

Podívejme se, co je u Lipavkého problémem, a co by se naopak pro posílení českých národních zájmů mělo udělat. 

Jako země střední velikosti s velmi otevřenou ekonomikou, jejíž průmyslová produkce míří často na export, potřebujeme hlavně klidné vztahy prakticky se všemi státy světa. Je to v našem vlastním zájmu, a především v zájmu toho, abychom nadále prosperovali a udrželi si solidní životní úroveň. Zahraniční politika by proto měla být opřena především o ekonomické zájmy, ať už máme proti komukoli jakékoli výhrady. Nemusí to nutně znamenat, že sejdeme z klasické české cesty obhajoby lidských práv a přestaneme někoho v cizině kritizovat, pokud si to zaslouží. Vzhledem k naší prožité totalitní minulosti to ani nejde.

Piráti jsou ale v mnoha věcech zahraniční politiky naprostí naivkové. Stačí si vzpomenout na někdejší ostré výhrady jejich předsedy Ivana Bartoše vůči NATO a EU. To připomínalo slova Tomia Okamury. Dnes Piráti říkají něco jiného, už Severoatlantickou alianci a Evropskou unii „milují“. Tak strašně toužili po moci, že vsadili na jinou ideologii. Z rebelů jsou beránci. Jenže současný svět je právě v případě zahraniční politiky tvrdý, nabízí realitu plnou střetů, soupeření, nevyzpytatelných zákrut a brutálního pragmatismu, kdy je vždy národní košile bližší než kabát vznešených slov. Ovšem Piráti jsou hlavně vznešená, ale často prázdná slova.

Pokud máme důsledně hájit české národní zájmy a být v tom úspěšní, neměl by být pánem Černínského paláce na pražských Hradčanech člen Pirátské strany. Zde je několik vážných důvodů.

Kdy EU ano, kdy EU ne

Nová vláda Petra Fialy by měla hrát daleko jednoznačnější roli v rámci Evropské unie. Měli bychom opustit janusovskou politiku (římský bůh Janus byl zobrazován se dvěma různými tvářemi –poznámka autora), kterou praktikoval končící premiér Andrej Babiš. Ten na domácí půdě neustále „machroval“, jak statečně za nás v EU bojoval, abychom pak zjistili, že většinu věcí v Bruselu odkýval, i když to českým národním zájmům nevyhovovalo.

Evropskou politiku chce řídit Petr Fiala, ale že by byl právě on praporečníkem někdy nutného a svým způsobem nevděčného boje s evropskými orgány, o tom lze pochybovat. Navíc s Lipavským v zádech by to ani nešlo, protože Piráti patří k progresivistické evropské levici, která chce Evropu ještě více integrovanou, se spoustou dalších regulací, o kterých se nebude rozhodovat v jednotlivých národních státech.

Některé návrhy Evropské komise a Evropského parlamentu by mělo Česko odmítat, ale k tomu zatím nebyla ani síla, ani politická vůle. Bohužel se zdá, že odvahu k tomu nebude mít ani nová vládní pětikoalice. Nemluvě o Lipavském.

Zelená hra

Velké diskuse se vedou v poslední době v EU zejména kvůli takzvanému Green Dealu. Česko si v rámci těchto jednání zatím nevymohlo to, co by naše ekonomika potřebovala – o něco pomalejší, umírněnější a nám více sedící tempo prosazování některých radikálních řešení. Hlas europoslance Alexandra Vondry z ODS, který na to vytrvale upozorňuje, je spíše hlasem na poušti. Naopak Piráti, STAN i TOP 09, tedy všechno zástupci nové vlády, jsou zastánci rychlých zelených změn. Jenže to může v příštích letech velmi negativně ovlivnit život českých občanů, například v důsledku zdražování kvůli trvale vysokým cenám energií. 

Co s Německem?

V souvislosti s prosazováním zeleného tsunami není pořád jasné, jak chce Fialova vláda a nominovaný ministr Lipavský přistupovat ke kolegům z kabinetu v Berlíně, který bude doslova superzelený. Vývoj v Německu ale vždy zásadně ovlivňuje především české hospodářství. Budeme poslušně poslouchat a dělat něco podobného, co se řekne u sousedů? Nebo zvolíme jinou cestu? Co s tím chce trio Fiala, Lipavský a Mikuláš Bek (ten má být ministrem pro evropské záležitosti) dělat? Jak chtějí k Německu přistupovat? Budou mít odvahu se vzepřít věcem, které budou pro nás nevýhodné?

Citlivá migrace

Jak dnes vidíme na polsko-běloruské či litevsko-běloruské hranici, pro Evropu je nadále závažnou otázkou migrace. Zejména jde o nebezpečné pronikání nelegálních migrantů do zemí EU, protože to může být spojeno i s následným bezpečnostním rizikem plynoucím z aktivit islamistů hlavně v západních státech Evropské unie.

Nová koalice by proto měla říct (mimochodem ODS i samotný Petr Fiala se artikulaci razantnějšího postoje k tomuto ožehavému tématu léta spíše vyhýbají), že sice pracovníky ze zahraničí české firmy potřebují, ale že nelegální migrace je zcela nepřijatelná. Piráti se sice dnes tváří, že mají stejný názor, ale mnohé jejich výroky z minulosti nás nutí být na velkém pozoru.

Visegrádské šachy

Už se objevily informace, že nová česká vláda by chtěla nějakým způsobem poněkud revidovat naši politiku k seskupení Visegrád (Česko, Polsko, Maďarsko a Slovensko). Důvod? Někdy na první pohled kontroverzní kroky vlád ve Varšavě a v Budapešti. Piráti jsou v kritice kabinetů v Polsku a Maďarsku (zejména pokud jde o premiéra Viktora Orbána) velmi aktivní a jak říkali bolševici, „haraší zbraněmi“. Těžko s tím v tomto případě přestanou.

Celá léta se u toho v České republice ale zapomíná na to, že Poláci a Maďaři sledují jiné národní zájmy než my. Rozvrtat po Číně a Rusku i vztahy s těmito partnery, by proto bylo mimořádně nešťastné. Viz neschopnost dojednat plán, jak se bude postupovat a spolupracovat ohledně problémů kolem polského dolu Turów u našich hranic.

U toho opět připomínka z pohledu ekonomického: Polsko je naším třetím a Maďarsko devátým největším obchodním partnerem. Firmy obou těchto zemí nadále expandují i do Česka, bude se to více dít také obráceně. I polští turisté jsou pro nás mimořádně lukrativní komoditou. Pracují Piráti při svých útocích na Polsko a Maďarsko i s nějakým byznysovým pohledem, který nás bezprostředně ovlivňuje? Pochybuji.       

Uklidnit Rusko

Léta máme napjaté vztahy s nevyzpytatelným putinovským Ruskem, které byly lemovány například akcí ruských agentů při výbuších v muničních skladech ve Vrběticích nebo mediálně propíraným odstraněním sochy maršála Koněva v Praze z veřejného prostoru. V še vyvrcholilo prudkým snížením početného stavu na ruské ambasádě v Praze i na té české v Moskvě. Situaci v tomto případě devastovala i nesmyslná proruská politika prezidenta Zemana a jeho okolí. Výsledkem jsou vztahy na bodu mrazu. A to je špatně. Bez ohledu na to, že Putin je politicky nepřijatelný.

Ať chceme nebo nechceme, budeme ještě dlouho potřebovat dodávky ruského zemního plynu i ruské palivo pro jaderné elektrárny. Měli bychom na to myslet. Ne, nemáme se nechat Putinem vydírat, ale zklidnění a posunutí kontaktů a vztahů s Moskvou do jiné roviny by to chtělo. Lze ale opět pochybovat o tom, že k tomu kdy zamíří i politika Pirátů.

Opatrně s Čínou

Současný vůdce Číny, Si Ťin-pching, nastolil velmi agresivní zahraniční politiku, kdy říše středu vzhledem ke své hospodářské a vojenské síle přestala brát ohledy na některé názory ze světa. Peking je také stále asertivnější, když je za cokoli kritizován. A že je co kritizovat, protože čínský režim je v mnoha ohledech nechutný. Miloš Zeman před lety navíc přišel s nesmyslným podbízením se Číně. Jeho politika, u které počítal s obrovskými čínskými investicemi do Česka, ale naprosto zkrachovala. Napětí pak ještě zvýšila koketerie některých českých politiků, a la Miloš Vystrčil, s Tchaj-wanem, který Čína považuje za odštěpeneckou provincii.

Čína je ale současně náš druhý největší obchodní partner a u části zboží je i Česko na ní závislé. V této asijské supervelmoci se dnes totiž vyrábí skoro třetina všech na světě produkovaných výrobků. To je realita, s kterou nehneme. Obchodovat s demokratickým Tchaj-wanem a neoficiálně ho podporovat tam, kde to jde, je správné, ale mělo by se to dělat sofistikovaněji a s větším rozmyslem. Ovšem i v tomto případě vyznávají čeští Piráti názory, které k žádnému uklidnění nepovedou.

Izraelská karta

Česko je rovněž tradičním spojencem Státu Izrael. Je to ale i většinový názor Pirátů? Podle některých vyjádření na internetovém pirátském fóru to nelze dovodit, opak je spíše pravdou. Co by s tímto rozporem Lipavský dělal? Jak to bude řešit?

České vlády se sice často vychloubají dobrými vztahy s Izraelem, ale celá desetiletí to hrajeme na obě strany. Tím myslím i na palestinskou stranu. Řekne už ale někdo konečně celou pravdu? Že bychom měli opustit koketerii s palestinskými autoritami a skupinami, protože mnohé z nich podporují radikalismus, antisemitismus a terorismus? A že podpora nezávislého palestinského státu je čistá chiméra? Jsou to s Izraelem propojené nádoby. Od Pirátů a nové české vlády ani v tomto směru ovšem nečekejme žádné rezolutní stanovisko. Vždyť hodně Pirátů Izrael nesnáší a podporují „ubohé“ Palestince.

Byznys na prvním místě

Jak již bylo řečeno na začátku, česká ekonomika je závislá na exportu. Bylo by proto dobré daleko více objevovat a obsazovat nové trhy než jen ty evropské. Úspěšné české firmy také potřebují prostor pro další expanzi do ciziny. Hovoří se o tom léta, ale ekonomická diplomacie je pořád nedostatečná. Jak chce Lipavský zařídit, aby se to změnilo? Netušíme.

Přitom zajímavé trhy najdeme jak při samotném vzájemném obchodě, tak při možných českých investicích v zahraničí mnoho. Perspektivní je například Afrika (příklady úspěšných našich firem vidíme třeba v Jihoafrické republice), samozřejmě Asie (Čína, Tchaj-wan, Jižní Korea, Japonsko, Indie, Thajsko, Indonésie nebo Vietnam) a mnohé české společnosti se výrazně prosazují i v USA. V některých zemích, často méně demokratických, pomoc a otevírání dveří naše firmy od českého státu potřebují. Podpoří je ale případný ministr Lipavský se skutečným ohledem na naše pragmatické hospodářské zájmy nebo se bude řídit ideologickou zaslepeností? I zde hrozí to druhé.

A co chybí

Pokud se někomu zdá, že v tomto výčtu příštích zahraničněpolitických aktivit nové vlády České republiky něco chybí, tak má pravdu. Záměrně jsem vypustil naše předsednictví v Radě EU v druhé polovině roku 2022. Důvod? Považuji je za daleko méně důležité, než je to prezentováno. Je to především pole pro neřízenou exhibici některých politiků, zástupců státní správy a probruselskou věrchušku. Pro samotný život obyvatel Česka to ale nebude znamenat vůbec nic. Ten naopak ovlivní to, zda se více prosadíme v obchodě a byznysu, zda budeme schopni a ochotni daleko více hájit naše národní zájmy a zda přes ideologické rozepře zlepšíme vztahy s některými zeměmi. K ničemu takovému ale nominant Pirátů na post ministra zahraničních věcí Jan Lipavský nemíří.





Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejčtenější