Ekonomickou zprávou číslo jedna posledního týdne bylo zveřejnění rekordní inflace. Spotřebitelské ceny rostly nejvíce od října 2008, když si meziročně připsaly 5,8 %. To čekal málokdo. Nezapomínejme na to, že centrální banka cíluje inflaci jen kolem 2 % a my už máme skoro trojnásobek.
Stávající inflaci půjde špatně léčit. Táhne ji nahoru nabídka i poptávka, a to ve chvíli, kdy mnohé firmy hlásí, že musí kvůli rozpadu dodavatelských řetězců dočasně přerušit výrobu, což negativně ovlivňuje hrubý domácí produkt. Standardní léčba vyššími úrokovými sazbami ekonomiku tedy jen více přidusí.
Ceny půjdou přitom ještě výš. Vidíme, jak rostou ceny pohonných hmot a jak rostou ceny v průmyslu. To se dříve či později projeví i ve vyšších cenách na pultech obchodů.
Problémy dodávek komponentů jsou nejvíce vidět v automobilovém průmyslu. Čekací listy na nové vozy se rychle prodlužují. To se již odráží na trhu ojetin. Novější vozy bleskově mizí a zbývající ojetiny zásadně zdražují. Některé i dvouciferným tempem.
Nedostatek bytů na trhu nemovitostí a růst jejich cen se zase zrcadlí v cenách nájemného. To se šponuje do společensky nebezpečných výšin. Bydlení už začíná být moc drahé a vytváří nový celospolečenský problém, který může jednoho dne explodovat.
Všechny zmíněné faktory budou přitom přetrvávat i v dalších měsících. Asi nikoho proto nepřekvapí, že se inflace v zimě vyšplhá nad 7 %. Jinými slovy, všechny investice, které investorům přinesou méně než 7 %, budou reálně ztrátové. Investic, které ovšem přinesou více než 7 %, bude velmi málo.
Mnoho lidí nyní křičí, že by měla zasáhnout vláda. Vláda má ale jen málo možností, jak situaci změnit. Má vlastně jen dvě možnosti: buď radikálně oseká vládní výdaje, nebo sníží DPH. O obojím se mluví. Jen není jasné, jak moc velké snížení to bude. Snížení obojího bude totiž složité.
Ten, kdo na rozdíl od vlády může s vysokou inflací něco efektivně dělat, je centrální banka. Ta už minulý týden zasáhla, když zvýšila své úrokové sazby o 1,25 procentního bodu. To je nejvyšší zvýšení úrokových sazeb od roku 1997. Je tedy vidět, že se centrální banka vysoké inflace lekla.
To je pochopitelné. Po letech nízké inflace nyní hrozí, že se strach z růstu cen vrátí do našich hlav a vzniknou vysoká inflační očekávání pro budoucnost. To by mohlo vyvolat nebezpečnou inflační spirálu, kdy bude inflace živit sama sebe.
Já se však domnívám, že prudké zvýšení úrokových sazeb v takto nezvyklé době není správné. Myslím, že centrální banka měla začít zvyšovat své úrokové sazby dříve a zvyšovat je pozvolněji a třeba i déle. Jsem prostě zastánce malých kroků.
Proti radikálnímu zvýšení úrokových sazeb mluví to, že se jedná z velké části o dovezený jev, který doma sami těžko ovlivníme. Podle bleskových odhadů Eurostatu byla totiž meziroční změna harmonizovaného indexu spotřebitelských cen v říjnu za Eurozónu 4,1 %. I Evropská centrální banka přitom cíluje inflaci na 2 %. Realita je ale dvakrát vyšší. Inflace je náhle problémem celého vyspělého světa. To, že my prudce zvýšíme úrokové sazby, trend nezmění, jen ho zmírní.
V mnohém se dnešní situace podobá roku 2008. Před krizí také rostly ceny. Rozdíl byl však v trhu práce. Ten ještě nebyl tak přehřátý jako dnes. Tehdy bylo více nezaměstnaných než volných pracovních míst. Dnes je situace zvrácená. I když by všichni nezaměstnaní vzali nějaké volné pracovní místo, stále bude řada míst neobsazených. To není normální. Trh práce tak zásadním způsobem živí inflaci. Toto plus inflační očekávání je problémem, který musí centrální banka držet na uzdě. Úrokové sazby proto půjdou určitě ještě výš.
Řada lidí se najednou ptá, co má dělat, když je tak vysoká inflace. Odpovědí je, že je určitě špatné mít hotovost a sedět na ní. Tu vám inflace znehodnotí. Určitě je dobré nějakým způsobem investovat. Tady nelze radit obecně, protože každého podmínky jsou specifické. Nicméně lze říci, že zatímco krátkodobě zlato neumí bít inflaci, dlouhodobě se mu to daří.
