Summit Trump-Si-Putin: Mistrná show, prázdné fráze, ale i varování, že velmoci si chtějí porcovat svět

APEC summit v Číně 2026: Putin, Si a Trump

APEC summit v Číně 2026: Putin, Si a Trump • Zdroj: ČTK / AP / Win McNamee

APEC summit v Číně 2026: Putin, Si a Trump
APEC summit v Číně 2026: Společné foto lídrů s manželkami.
APEC summit v Číně 2026: Přílet Trumpa do Číny. Vítá ho prezident Si.
3 Fotogalerie
Viliam Buchert
Diskuze (0)

Čtěte Reflex v Googlu přednostně

Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás
  • Trump, Si a Putin předvedli v Číně velkolepou diplomatickou show plnou symbolů, úsměvů a vzletných frází. Konkrétních výsledků ale přinesla minimum.
  • Společná deklarace přesto naznačila, že tři velmoci chtějí měnit pravidla světového řádu a oslabovat instituce, které jim stojí v cestě.
  • Zatímco Putin si odvezl cenné fotografie a částečné prolomení izolace, Evropa zůstala za dveřmi. O budoucnosti světa se zjevně rozhoduje bez ní.

Pokud umí něco Čína dokonale, tak zorganizovat akci, jakou svět ještě neviděl. Tou byl summit velmocí v Šen-čenu. Velká dvojka – Si Ťin-pching a Donald Trump – si tam k obřímu kulatému stolu přibrali ruského prťavce Vladimira Putina. Sice to byla schůzka plná frází, ale naznačila, co nás může čekat při změnách světového řádu.

Summit byl plný symboliky. Čínští hostitelé symboly milují. Patří to k jejich kultuře a historii. Mysleli proto u koncertu velmocí na vše a každému dali patřičně najevo, co je pro ně důležité.

Když Trump přistál v Šen-čenu, odehrály se dvě dříve naprosto nepředstavitelné věci. Symbolické věci. Prezident Si Ťin-pching čekal amerického vůdce u letadla. To Si skutečně normálně nedělá, ať přiletí kdokoli. Pak přišel další šok. Trump sestoupil ze schůdků a s generálním tajemníkem Komunistické strany Číny se obejmul. To jsme ještě také neviděli. Si, který připomíná Medvídka Pú, neobjímá nikdy ani vlastní soudruhy, natož prezidenta USA.

Jenže Putina na letišti vítal Cchaj Čchi, což je ředitel kanceláře čínského prezidenta. Jistěže nějaký vliv má, ale byl to vzkaz ruskému autoritáři, že na summitu bude juniorním partnerem.

Na oficiální uvítací večeři schůzky zemí APEC (na okraji této akce se summit velmocí uskutečnil) pak seděl Trump po Si Ťin-pchingově pravici a komunikovali spolu celou dobu přes tlumočníky. Podával se restovaný humr připravený na zázvoru a jarní cibulce či sladká polévka z červených fazolí ochucená lotosovými semínky a sušenou mandarinkovou kůrou. Po levici čínského vůdce ale neseděl Putin, jak by někdo čekal. Tam byla umístěna čínská první dáma Pcheng Li-jüan. To ruskému botoxovému diktátorovi zabránilo v přímé komunikaci se Si Ťin-pchingem. Čínský vůdce podle státní tiskové agentury Sin-chua ale pro veřejnost tvrdil, že vztahy jeho země s Ruskem jsou „stabilní jako hora, kterou neotřese žádná bouře“.

Bez ohledu na některé výjevy a symbolické vzkazy, byl pro Putina summit přesto diplomatickým triumfem. Důležité totiž pro něj bylo, že se ocitl v místnosti vedle „velké dvojky“ a byl na společných fotografiích. V Číně se mu tím dostalo ujištění, že izolace Ruska je pouze částečná. Trump ho dokonce nazval „přítelem“. Masový vrah tak může před vlastním národem dál předstírat, že je světově uznávaným vůdcem.

Výsledky setkání

Kritici summitu přes mnoho úsměvů a siláckých prohlášení tvrdí, že nepřinesl žádné konkrétní výsledky. To ani nemohl, protože východiska všech tvrdohlavých účastníků byla, jsou a budou rozdílná. Mezi Spojenými státy, Ruskem a Čínou existuje trvalá vzájemná podezřívavost, navzdory veškeré rétorice, která v Šen-čenu naznačovala opak.

Při devadesátiminutovém jednání vůdců u obřího kulatého stolu, kam by se při obědě pohodlně vešla celá americká vláda, byla většina věcí čtena z předem připravených papírů. Tak to chtěla čínská strana. Pak byla přijata „Mírová deklarace“. Její obecné formulace, bychom ale měli číst pozorně, protože naznačují, co se ve světové politice děje.

Deklarace, jak je pro většinu podobných summitů typické, má ve všech čtyřech bodech vágní obsah. Povzbudivé ale je, že velmoci se hodlají vyhnout vojenské konfrontaci.

Na druhou stranu chtějí reformovat OSN tak, aby se vlk (USA), který chce roztrhat světovou organizaci na kusy, trochu nažral a globálně neposlušné kozy (Čína a Rusko) zůstaly celé.

Aktéři také oznámili plán zvýšit produkci a dodávky rafinovaných ropných produktů pro světový trh a potvrdili význam stabilních energetických toků. To by pomohlo Americe i Pekingu s cenami a ve vývozu bohužel především Moskvě. Proč to ale nepřiznat – také by to pomohlo Evropě i Česku. Nikde na světě nemají voliči rádi vysoké ceny.

Další bod se týkal Mezinárodního trestního soudu. Ani jeden z účastníků summitu neratifikoval Římský statut tohoto soudu. Naopak ho chtějí v podstatě zničit. Bodejť by ne, když na Putina vydal Mezinárodní trestní soud zatykač za válečné zločiny spáchané během rusko-ukrajinské války. Soud přitom už nějaký čas rozhoduje i o tom, zda Izrael nespáchal v Gaze genocidu. Což by byla po nedávných prohraných volbách další rána pro Trumpa. Takže se soud dostal na paškál i na summitu.

Důležitý je i poslední bod deklarace. Tři největší jaderné mocnosti potvrdily, že „jadernou válku nelze vyhrát a nesmí se nikdy vést“. Slova jsou to vznešená, ale hodně stará. Použili je už Ronald Reagan a Michail Gorbačov na svém summitu v roce 1985. V tomto bodu jsou ovšem zajímavé náznaky. Vůdci souhlasili s dialogem o snižování jaderných rizik a prevenci šíření jaderných zbraní. To lze interpretovat jako signál (jistě, že je slabý) proti íránskému jadernému programu, ale je to také varování pro Moskvu, aby se zdržela chřestění jadernými zbraněmi při válce na Ukrajině. Bílý dům si původně přál, aby se snižování jaderných zbraní stalo ústředním bodem celého summitu. Peking – jakožto hostitel a autor programu schůzky – tuto možnost zavrhl. V očích Číny jsou totiž třístranná jednání o kontrole zbrojení nespravedlivá, nepřiměřená a nerealistická. Říše středu se při posilování své armády prostě nenechá ostatními ovlivňovat.

Mluvit se musí

Někdo u summitu vyčítá Trumpovi, představiteli demokratické země, že se „mazlí“ s diktátory. Jenže čínská a ruská autokracie nezmizí a svobodný svět s nimi musí nějak komunikovat. Řešení globálních výzev, včetně válek na Ukrajině a s Íránem, nebude ve vzájemně propojeném světě nalezeno tím, že se soupeři a nepřáteli se nebude vůbec mluvit. To by bylo možné pouze tehdy, pokud by je demokratický svět porazil na bitevním poli. A k tomu se zjevně nikdo nechystá.

Jak jsme proto viděli v jihočínském Šen-čenu, supervelmoci spolu hovoří, i když toho mají jen málo společného. Setkání v každém případě vytvořilo precedent. Nikdy předtím se za přímé účasti prezidentů Číny, Spojených států a Ruska podobná schůzka v historii neuskutečnila.

Jedno rádoby mocenské centrum – Evropa – se na summit v jižní Číně dívalo z dálky. Nikdo tam o nás ani moc nehovořil. Přitom chceme vyjednávat o míru na Ukrajině či nějak zasáhnout do rozbouřeného dění na Blízkém a Středním východě. Chceme ovlivňovat svět, ale nikoho ani nenapadlo, že bychom mohli sedět u stolu v Šen-čenu.

Začít diskuzi

Články z jiných titulů