Když v ukrajinské porodnici zhasne proud, jde o život. Dobrovolníci z Brna vozí generátory i do míst u fronty
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Ukrajina se připravuje na tuhou zimu. Ruské útoky na energetickou síť mění tamní nemocnice, porodnice i školy v promrzlé ostrovy bez elektřiny.
- Proti mrazu a tmě proto vyrazila iniciativa Brno pro Ukrajinu se sbírkou na sto generátorů a nabíjecích stanic.
- „Už v létě, kdy venku bylo pětatřicet stupňů, jsme přemýšleli o tom, jaké to bude, až přijde minus dvacet,“ říká v rozhovoru pro Reflex organizátorka sbírky a dobrovolnice Maud Kotasová.
V civilním životě pracuje na plný úvazek a k tomu se věnuje sochařství. Veškerý zbývající čas ale Maud Kotasová v posledních měsících tráví za volantem dodávky nebo u tabulek s objednávkami techniky, která na Ukrajině zachraňuje životy. Kampaň s názvem Zima se blíží – 100 generátorů pro Ukrajinu, kterou spolek spustil na platformě Donio, už za první měsíc vynesla přes 1,5 milionu korun z cílových 3,5 milionu.
„Všechno se to šíleně zrychlilo, je to spirála,“ popisuje Kotasová tempo posledních týdnů. „Během měsíce se nám už podařilo na místo dostat třicet generátorů a nabíjecích stanic. Dalších osmnáct stanic a dvacet generátorů mám teď na cestě, ale seznam žádostí je pořád obrovský.“
Od porodnic po zasažené centrum pro autisty
Impulzem k velké sbírce byl pilotní projekt podpořený městskou částí Brno-Jehnice, která věnovala sto tisíc korun na nákup prvních tří generátorů pro město Valky v Charkovské oblasti, jen několik desítek kilometrů od fronty. Dárci měli jasnou podmínku: technika musí zamířit výhradně do civilního sektoru.
„Spousta lidí u nás pořád řeší, jestli pomáhat armádě, nebo ne. My se soustředíme na ty nejzranitelnější, kteří si sami nepomůžou,“ vysvětluje Kotasová a dodává, že v praxi se obě roviny stejně nedají úplně oddělit: „Bez armády nemůžete pomáhat ani civilistům, protože bez ní by prostě nepřežili.“
Pomoc z Brna tak míří přes prověřené kontakty přímo ke konkrétním lidem a institucím. Do porodnice v Oděse dorazily kromě zdrojů energie i profesionální vyhřívací deky pro novorozence. Další dodávky směřují do evakuovaných psychiatrických léčeben, škol přesunutých do podzemních krytů nebo do Dněpropetrovské oblasti.
„Probírám se žádostmi přímo od tamní oblastní rady. Je tam třeba postižená matka samoživitelka se čtyřmi dětmi nebo rodina válečného veterána, který přišel o obě nohy i o ruku a zoufale potřebuje generátor,“ přibližuje realitu ukrajinského zázemí. Jak blízko jsou dobrovolníci samotné válce, pocítila na vlastní kůži nedávno v Kremenčuku. „Navštívili jsme tam centrum péče o děti s poruchou autistického spektra. Zhruba dvanáct hodin nato dostalo zásah. Člověk pak na internetu vidí záběry míst, kudy před chvílí projel,“ popisuje.
Srdce, mozek, ruce i bolavý zadek
Logistika humanitární pomoci přitom není jen o tom naložit krabici do auta. Každý generátor musí odpovídat potřebám konkrétní budovy, je nutné vyřešit redukce, olej, papírování na hranicích i co nejlevnější dopravu, aby peníze dárců nepadly na naftu.
„Jsme malá organizace, všechno děláme svépomocí po práci. Jsme srdce, mozek, ruce, nohy. Po desítkách hodin v dodávce i ten bolavý zadek,“ směje se hořce organizátorka. Právě na místě se navíc často spustí efekt sněhové koule: když dobrovolníci předají jeden generátor, zjistí, že nemocnice by pro udržení základního provozu potřebovala celý ostrovní systém o deseti či patnácti jednotkách. „Co nejde hned, si zapíšeme, a jakmile se vyberou další peníze, vracíme se.“
Zen pod palbou a úcta k hranicím
Ačkoli by se mohlo zdát, že cesty do ostřelovaných oblastí provází neustálý stres, Kotasová popisuje přesný opak. Největší tlak podle ní přichází před odjezdem při vyřizování celních dokumentů. „Jakmile přejedete hranice, dostaví se zvláštní zen. Nad hlavou slyšíte, jak to létá a jak to protivzdušná obrana sestřeluje, ale jste v klidu. Domů to samozřejmě nevoláte, aby se rodina nebála, a normálně fungujete dál.“
Stejně věcně vnímají situaci i samotní Ukrajinci. Podle Kotasové se nenechávají paralyzovat zprávami o velmocenské politice ani vyjednáváním světových lídrů. „Žijí v tak šílených podmínkách, že už v podstatě neznají strach. Každý den řeší jen to, jak přežít do zítřka, a vědí, že to vždycky bude hlavně na nich samotných.“
Přesto má dobrovolnice jasně nastavené mantinely, za které nejde. „Mám jedno pravidlo: když něco neumím, nesmím svým neumětelstvím ohrozit ostatní. Když mi zkušení lidé řeknou, že do Chersonu se už bez dronaře nejezdí, tak tam nepojedu. Nechci mít na svědomí chybu, která by někoho stála život,“ dodává Kotasová.
Přispět na nákup dalších generátorů a nabíjecích stanic můžete v rámci veřejné sbírky spolku Brno pro Ukrajinu na platformě Donio.

































