Dnes vás seznámíme s jazykovým jevem zvaným hlásková alternace. Patrně jste o ní nikdy neslyšeli a jakožto rodilí mluvčí zůstáváte hluší a slepí vůči jejím konkrétním realizacím v češtině. Nevadí. Nyní máte neopakovatelnou možnost podívat se na česká slova očima cizince sklíčeného z každé obměny slovního tvaru, kterou si musí zapamatovat a osvojit.
Střídání hlásek se nevyskytuje jen v jazyce českém, možná si vzpomenete na své trápení s nepravidelnými slovesy v angličtině, starší ročníky na skloňování v ruštině, silná slovesa v němčině, množné číslo podstatných jmen ve švédštině apod. Střídání hlásek v češtině doprovází ohýbání slov a jejich tvoření. Je jakýmsi vedlejším produktem těchto jevů.
A teď si zkuste představit to množství hláskových obměn v českých slovech. Pokud potřebujete pomoct, nabízíme ilustrativní příklady. Sedíme u počítače, až nás z toho sezení bolí zadní část těla. A záda taky. Jednou rukou odpovídáme kolegovi, v druhé ruce držíme jazykovou příručku. Snažíme se odvádět dobrou práci a naše snaha je také dobřevidět. Sami to přece vídáte v každém textu, že?
V některých případech existují dvě varianty slovního tvaru, ten s původní hláskou a druhý s tou alternující. A tak si třeba čistíme skvrnu, dokud není vyčistěná nebo vyčištěná. Nebo v textu písně zapomněla na jahody mražené, ale mohly by být i mrazené. Máme v češtině také mnoho takovýchto slovních variant, jejichž rozdílnosti chytře využíváme k významovému rozlišení. Tak třeba pokud je někdo vyvrhnut, nemá vnitřnosti, jestliže je vyvržen, pak se zřejmě nedokázal socializovat. Jednoznačně preferujeme knihu tištěnou, ale po seznámení si třeme ruku tisknutou. Když zůstane oběd nedotknut na stole, patrně se kuchař cítí dotčeně. Zatímco nadpis je podtržen, židle bývá podtrhnuta. Po obléknutí na sobě máte oblečení...
Uvedené varianty a jejich kontext jsou víceméně zaměnitelné, jsme pouze zvyklí je používat spíš tímto způsobem. Pak tu ale máme takové dvojice, které mají naprosto odlišný význam a zaměňovat je nelze. Pokud jste se zamysleli nad otázkou formulovanou v titulku textu, máte už asi představu. Máme sladit jako ‚uvést v soulad‘ a taky jako ‚činit sladkým‘ a jediný tvar, který není totožný pro oba významy, je příčestí trpné, z něhož vznikla také přídavná jména. Proto jste jako pár sladěni a třeba si dáváte slazený čaj. Významový rozdíl mají také slova vznesený a vznešený. Zajímavostí je, že zatímco dnes je vznesené pouze to, co se vzneslo, ve starší češtině bylo vznesený používáno ve významu ‚domýšlivý, ješitný, nadutý‘. O několik století později už jsme měli jazyk bohatší o variantu vznešený v dnešním významu.
Někdy jsou uživatelé tak přesvědčeni o své znalosti jazyka, že použijí neexistující variantu slova. Sami zpytujte svědomí, kdy jste naposledy něco třídili, až to bylo vytřízeno. Jenže to je špatně, mělo to být vytříděno.
Zajímavým případem odvozeného slova s hláskovou změnou je přídavné jméno zbrocený. Znáte to, zbrocený potem, zbrocená manželovou krví a podobně. Ale znáte sloveso, z něhož zbrocený vzniklo? Patrně ne, protože se nám zbrotit (se) ve slovní zásobě nezachovalo. Sloveso zaznamenal pouze Příruční slovník jazyka českého, který přestal vycházet v roce 1957 a svá data získal z literatury hodně, hodně staré. Podle slovníku je význam slovesa zbrotit ‚poskvrniti, potřísniti něčím, zpravidla tekutým‘.
Na závěr máme drobnou legrácku s posunutím významu. Sloveso uroditse ve významu ‚narůst, uzrát‘ má v příčestí trpném podobu urozen. Jenže přídavné jméno urozený z něho vzniklé už je jinde. Používáme ho ve významu ‚ušlechtilý, vznešený, aristokratický‘ nebo také jako titul, oslovení šlechtice. Můžete tedy vyprávět, kterak se vám urodilo hodně třešní, švestek a jablek, ale o urozené ovoce bohužel nejde. A když se vám v hlavě urodí nějaký nápad, rozhodně to neznamená, že je urozený.
