Volba vedení Poslanecké sněmovny skončila podle očekávání, Babišova vláda podala demisi. Koaliční soudržnost prošla první zkouškou, žádné překvapení se nakonec nekonalo. Neudivil ani opoziční styl hnutí ANO surfující na hraně Ústavy.
Andrej Babiš pochopil, že jeho představy skládat vládu po Zemanově slibu za všech okolností, i kdyby mu nevycházely celkové počty, nemají šanci na úspěch. Prezident mu už nedokáže pomoci a totéž platí v opačném gardu. Přispěl k tomu energický postup sestavování Fialovy vlády jako jediné možné alternativy, ale i ochlazení Babišových vztahů s Hradem, když zaútočil na jeho nejbližší spolupracovníky Mynáře a Nejedlého.
Babišovi spadl do klína další důvod, proč nechce kalkulovat s dalšími dlouhými měsíci ve vachrlaté vládě bez důvěry. Je jím zhoršující se ekonomická a covidová situace. Rostoucí problémy přitom před volbami bagatelizoval a pokoušel se je vysedět.
Havlíček mimo Ústavu
Ustavující schůze názorně ukázala, že hnutí ANO neodloží svůj antisystémový arzenál ani v opozici. Lze sice pochopit, že postaví svého kandidáta na post předsedy Poslanecké sněmovny, ale je proti zdravému rozumu, pokud prosazuje kandidáta, jemuž ve volbě brání ústavní důvody.
Ústavní článek 32 hovoří jasně: „Poslanec nebo senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou či místopředsedou Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani členem parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí.“
Tento postoj potvrdilo stanovisko legislativního odboru Poslanecké sněmovny. „Předpokladem pro to, aby poslanec, člen vlády mohl být volen do funkce předsedy Sněmovny, je předchozí zánik členství ve vládě. Toto by mělo být prokázáno nejpozději v okamžiku, kdy Poslanecká sněmovna přistoupí k volbě předsedy sněmovny. Nestane-li se tak, nelze poslance do funkce volit, tj. jeho kandidatura by neměla být připuštěna,“ citoval z něj předseda volební komise Martin Kolovratník (ANO).
Zákaz volby, no a?
Přesto Karel Havlíček kandidoval. Poslanci ANO se odvolávali na jiná právní stanoviska, podobně jako když hájili střet zájmů premiéra Babiše. Pěli na kolegu ódy, za něž by se nemusela stydět severokorejská propaganda.
„Nejlepším kandidátem pro funkci předsedy Poslanecké sněmovny je docent Havlíček. Své odborné a manažerské dovednosti nám naprosto a přesvědčivě prokázal nejen při vedení dvou ministerstev,“ vzkázal ministr obrany Lubomír Metnar. Kritici naopak míní, že Havlíčkovo sezení na dvou křeslech prohloubilo neřešené problémy obou resortů.
Stanislav Berkovec zase Havlíčka vychválil za přístup ke kultuře během koronakrize. Zasadil se prý o to, aby první pomoc přišla co nejrychleji. „Stejnou zkušenost mám, když se po lockdownu otvíraly malé restaurace nebo malé obchůdky,“ hlásil bývalý moderátor Novy.
Jestli někde vláda zaspala ve včasné a účinné pomoci oborům postiženým uzávěrou ekonomiky, tak u malého podnikání. Včetně lidí pracujících v kultuře, z nichž mnozí zůstali loni „na suchu“ téměř celý rok.
Iracionální divadlo
Cílem tohoto iracionálního divadla bylo vyvolat pocit ublíženosti z „nedemokratické válcovací mašinérie“. Havlíček nakonec neprošel, ale hnutí ANO dalo na vědomí, že je pro něj Ústava cár papíru.
Stejně tak podle očekávání propadli kandidáti na místopředsedu sněmovny Radek Vondráček a Tomio Okamura. Nejde o ojedinělý jev. Ne vždy měla celá opozice zastoupení ve vedení dolní komory a ne všichni kandidáti v minulosti uspěli.
Mírné pozdvižení vyvolala zápletka, že kandidátce Pirátů Olze Richterové chyběly ke zvolení v prvním kole volby tři hlasy, což hypoteticky mohlo signalizovat dozvuky třenic v bloku PirSTAN. Ve druhém kole však prošla a otázkou jen zůstává, zda se tento zádrhel neprojeví v hlasování pirátského fóra stvrzujícího vstup do vlády.
Přestože vedení sněmovny není kompletní, ustavující schůze skončila a doplňující volba posledního místopředsedy proběhne na další schůzi 23. listopadu. Vláda mohla podat demisi, což učinila na nejbližším zasedání.
„Veřejně jsem slíbil, že naše vláda udělá polistopadový rekord v rychlosti podání demise,“ uvedl premiér Babiš. Jeho kabinet bude vládnout v demisi s plnou odpovědností do doby, než bude jmenována nová vláda, což může trvat přibližně měsíc.
Úprk ze Strakovky
Šéf ANO působí dojmem, jako by ze Strakovy akademie prchal. Odchází v situaci, kdy se rozjíždí epidemie koronaviru, s níž si nepřipravená vláda znovu neví rady. V porovnání se zeměmi, kde je průběh mírnější než u nás, zaostáváme v očkování hlavně rizikových skupin. Vláda překotně mění nařízení takřka ze dne na den. Předvolební ujišťování ministra Vojtěcha, že se bude rozvolňovat, bylo jen chimérou z říše snů.
Totéž platí pro zdražování nejen energií. Vláda a její exponenti ve státních institucích, mimo jiné bývalý premiérův poradce a dnes člen bankovní rady ČNB Aleš Michl, se snažili inflaci zlehčovat, že rychle odezní, a hlavně vyviňovat podíl Babišova kabinetu. Růst cen je přitom způsoben souběhem pocovidového chaosu v dodavatelských vztazích, revolučních „zelených projektů“, ale i příliš rozmařilého nakládání vlády s veřejnými financemi s nulovou ochotou je reformovat.
Některé signály hovoří o tom, že problémy zkrachovalého dodavatele energií Bohemia Energy byly známy už před volbami, ale stát nezakročil. A příliš rady si neví ani teď, což prohlásila na margo resortu průmyslu a obchodu i končící ministryně Jana Maláčová.
Vláda ANO a ČSSD po sečtení hlasů téměř přestala vládnout a tvářila se, že s kumulujícími nesnázemi nemá nic společného. Stále opakuje mantru úspěšné země, kterou teď bude ničit „polistopadový kartel“. Ve skutečnosti svým nástupcům zanechává dědictví „po nás potopa“.
Babišův kabinet v době konjunktury rozpustil veškeré rezervy na horší časy. Odevzdává zemi v hluboké krizi zaviněné do značné míry marketingovým řízením státu. Její náprava nebude snadná a vyvolá některé nepopulární kroky. Šéf ANO se teď bude tvářit jako spasitel pro hašení požáru, který sám založil.
