Zvučné sousloví „milostivé léto“ jsem si vypůjčil z jednoho článku Davida Klimeše. Vyšel 1. listopadu v Aktuálně.cz. Měla to snad být jakási tečka za říjnovými volbami. Jedni vyhráli, druzí prohráli, a teď všichni společně hrrr do práce pro blaho vlasti (v článku šlo o konkrétum; termín však lze vyložit i obecně).
Ve volbách prohrály Nové pořádky. Symboly byli Andrej Babiš a Miloš Zeman. To, čeho se nám podařilo v listopadu 1989 nabýt, bylo označeno za dobu, „kdy nám vládli politici, co nemakali a kradli“. Nahradí je „obyčejní lidé“, vedení rozdováděným miliardářem. Jeho vláda je teď otřesena a z dědiců Miroslava Sládka už v parlamentu zbyl jen pan Okamura (sociálních demokratů je mi líto, snad se ještě vzpamatují).
V médiích (nejen babišovských) teď zní dvojí jásot. Za prvé: Andrej Babiš údajně podává vstřícnou ruku (v poloprezidentském projevu 28. října, už jsem tu o tom psal). A za druhé: sláva, Miloš Zeman obživl! Probouzí se čilý a vstřícný a koalicím se prý protahují tváře (viz Právo a Lidové noviny tento víkend).
Zdá se, že na řadě je (už zase) národní jednota: „Padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina!“ Nadchází čas „Milostivého léta“.
Ve skutečnosti: za prvé nic neskončilo, všechno teprve začalo. Za druhé, jde o to začít s obnovou destruované polistopadové demokracie (parlamentní a tradiční, každá jiná demokracie je podvod), postavené na evropské a transatlantické spolupráci. S vědomím tisíciletých kořenů, na něž navazuje.
A za třetí, nejde o revoluční účtování s nepřáteli. Nemělo by však ani o to, že si v orwellovském hostinci padnou do náruče farmáři s čuňaty a my se na to budeme jen koukat okny s otevřenými pusami.
Všechno máme zatím jen tak napůl. Taky pánům Fialovi, Rakušanovi, Bartošovi, Jurečkovi a paní Pekarové Adamové (a panu Vystrčilovi, abych nevynechal ani Senát) věřím aspoň já tak nanejvýš napůl.
A moc mne zajímá, jak se v příštích dnech a týdnech vymáčknou představitelé nynější parlamentní většiny. Proboha, aspoň někteří. Bude to, co nás čeká, nedůstojné „milostivé léto“, nebo skutečný návrat k demokracii?
