Poslední dny přinesly mnoho nových makroekonomických statistik. Byla to především data z trhu práce a z průmyslu. Na první pohled jsou data příznivá. Průmysl sice brzdí z více než 11 % růstu v červnu na červencových 7,0 %, ale i to je stále slušné. Nezaměstnanost klesá na 3,6 %, což je vážně málo. Na první pohled by člověk tleskal.
Když se ale na data podíváme z většího detailu, tak slavné to není. Ukazuje se, že průmysl obecně sice roste, ale jeho vlajková loď klesá. A asi ne jen jednorázově. Výroba aut totiž poklesla o 0,8 %. Problémem přitom není to, že by automobilky neměly komu prodávat a že by nebyl o jejich výrobky zájem, ale to, že nejsou výrobní komponenty, a nelze tedy vyrábět. To je naprosto netypická situace.
To, že zákazník auta chce, ukazují poslední data z maloobchodu. Prodeje aut rostly po očištění o kalendářní vlivy o 4,4 %. To je slušné. Maloobchod jako celek přitom roste o 5,5 %. Jinými slovy, auta se prodávají podobně jako většina jiného zboží. Teoreticky se není nad čím pozastavovat.
Netypičnost situace dokreslují data z trhu práce. Ten, kdo by čekal, že po loňském prudkém propadu ekonomiky nejsou místa a lidé bojují o práci, mýlil by se. Politikům se tedy díky různým pomocem typu program Antivirus podařilo postavit ekonomiku na hlavu. Místo abychom si prošli klasickou krizí poptávky, procházíme krizí nabídky.
Úřad práce ke konci srpna evidoval o 11 189 méně uchazečů o práci než koncem srpna předešlého roku. Podíl nezaměstnaných osob činil jen 3,6 %. Před rokem byl na 3,8 %. Zaměstnavatelé přitom shánějí více lidí než vloni. Volných míst je o 22 tisíc více než před rokem. Na jedno volné pracovní místo připadá v ČR v průměru jen 0,7 uchazeče o zaměstnání. Zaměstnavatel si tedy nemůže mezi uchazeči o práci vybírat. To může někdo obdivovat. Ovšem tady pozor! 74 % těchto volných míst je určeno pro lidi se základním vzděláním. To není nic, nad čím bychom měli jásat. Většina volných míst nejspíš zmizí ve chvíli, kdy klesne cena robotizace.
Zajímavá situace je podle dat zveřejněných počátkem týdne i ve stavebnictví. Stavební produkce v červenci reálně meziročně vzrostla jen o 0,5 %. Počet zahájených staveb bytů ale v červenci 2021 meziročně vzrostl o 30,2 %. To jen ukazuje, jaký je hlad na trhu nemovitostí po nových bytech i za rekordní ceny. Spekulanti se zbláznili.
Sečteno a podtrženo, svět mohl mít normální krizi poptávky, kdy lidé přijdou dočasně o práci, sníží nákupy, ekonomika se propadne a pak zase naskočí. Místo toho se podařilo vyrobit krizi nabídky. Zákazníci chtějí nakupovat, ale nejde to. Automobilky hromadí nedokončené vozy na rekordně velkých plochách a čekají na komponenty. Z krátkodobého problému se tak stává dlouhodobý. Výrobci nemají problém jen s nedostatkem komponentů, ale i lidí.
Nicméně pokud si máme vybrat mezi dočasně vysokou nezaměstnaností a dlouhodobými problémy průmyslu, chápu, že politici raději odepsali část průmyslu. Nicméně to, že zůstala nezaměstnanost nízko i v době krize, není zadarmo. Evropské státy za to zaplatily miliardy. Všem vyskočil dluh a nikdo neví, jak ho splatí. Nakonec se tedy všichni máme dobře, jen ministři financí mají problém, aby to stále vypadalo, že vše je v pohodě a že rekordní dluhy vlád vlastně nikoho nezajímají.
Vrásky na čele mají i centrální bankéři. Ti se zase musí tvářit, že je vůbec neznervózňuje, kam vyskočily ceny nemovitostí, nájmy a vše s tím související. Mě to ale znervózňuje, protože nic z toho, co dnes vidíme, není normální. Nánosem nových peněz politici překryli dlouhodobé problémy, které nezmizí. Jen jsou hluboko pod kobercem.
