Podobně jako je společnost rozdělená hlubokými příkopy v určitých oblastech politiky, je rozdělena i v ekonomických otázkách. Jednou z nich je inflace. Část společnosti se jí nyní bojí a část tvrdí, že to je jen dočasný jev, kterého se bát nemusíme. To jsou obvykle ti samí lidé, kteří tvrdí, že tisk peněz a záporné úrokové sazby Evropské centrální banky jsou normální, zatímco druzí si klepu na čelo.
Nicméně Česká národní banka dala minulý týden za pravdu těm, kteří se inflace bojí. Zatímco ještě v květnu očekávala, že se inflace vyšplhá koncem roku na 3,1 %, nyní čeká, že to bude 3,8 %.
Mnozí se však bojí, že to bude ještě více. Stačí se podívat na všudypřítomný nedostatek komponentů, čipů, ale i přepravních kontejnerů. Ceny stavebního materiálu prudce vyrostly. Dodržení stavebních rozpočtů je nyní nereálné. To je problém nejen pro stavební firmy a zadavatele staveb, ale i pro celou ekonomiku, protože to je něco, s čím může centrální banka jako zákonem definovaný krotitel inflace těžko něco dělat. To, že planeta potřebuje více čipů a ocele, svou politikou ČNB nezmění. Naštěstí zdražení stavebního materiálu je něco, co dříve či později skončí. Obnoví se dodavatelské řetězce a vše si časem sedne.
Větší problém jsou ale ekologické cíle Evropy a USA. Ty zdraží věci dlouhodobě. Nyní třeba víme, že prudce zdražila ocel, a bylo by proto dobré jí vyrábět více, aby cena klesla. Jenže ekonomická logika musí ustoupit zelené. A tak např. v Middlesbrough končí někdejší největší ocelárna světa. Bude nahrazena zelenými investicemi. Jinými slovy, ani tady centrální banka s inflací moc nezmůže. O zelené bylo již rozhodnuto jinde a bude to trvat léta. Takto bude trh ustupovat všude. Zelení aktivisté pochopili, že mohou neekologické výrobě škodit tím, že si vymohou, že banky nebudou moct neekologickou výrobu úvěrovat.
Zdá se vám to jak z jiné planety? Tak to asi nevíte o tom, že se to děje už i u nás. Česká národní banka se nedávno stala cílem protestu ekologických aktivistů Extinction Rebellion Česká republika prosazujících ekologické chování bank a musela zasahovat policie.
Inflační tlaky se objevují i jinde. Vyvíjí je třeba politici, když nad rámec valorizace zvyšují důchody a minimální mzdy. Tady alespoň dostává centrální banka prostor efektivně zasáhnout zvýšením úrokových sazeb.
Včera bylo se zdražením hypoték pozdě
Asi nikoho nepřekvapilo, že vzhledem k vysokému inflačnímu výhledu centrální banka zvýšila minulý týden základní úrokovou sazbu v ekonomice (repo sazbu) z 0,50 % na 0,75 %. Dokonce se diskutovalo i o možnosti zvednout sazbu hned na rovné jedno procento. To ukazuje, že strach z inflace panuje i mezi některými centrálními bankéři.
Nicméně u měnové politiky podle mě platí, že lepší je dělat více malých kroků než jeden velký. Nejspíš i proto prohlásil guvernér ČNB Jiří Rusnok, že na každém dalším letošním zasedání by mohlo dojít ke zvýšení úrokových sazeb. To tedy znamená, že koncem roku by mohla být repo sazba na 1,5 %.
Otázkou je, jestli to není moc, protože je zde stále velká nejistota kolem pandemie. Bude další lockdown, nebo nebude? To dnes nikdo neví a vše, co by signalizovalo, že bude další uzavření ekonomiky, by také signalizovalo, že by inflace mohla přibrzdit a s ní i růst úrokových sazeb. Nic to ale nemění na trendu. Ten už je jasný. Hypoteční sazby půjdou ještě nahoru. U mnoha úrokových sazeb je po odečtení inflace totiž sazba výrazně záporná. To není normální. Jestli se chceme vrátit do normálu, musíme i tady.
