Vystoupení prezidenta Miloše Zemana na rozhlasové stanici Frekvence 1 má další dozvuky. Znovu v něm odmítl jednu vyšetřovací verzi kauzy ve Vrběticích a odkázal se na ministryni spravedlnosti Marii Benešovou. Ta ovšem následně otočila. Komu tento komunikační chaos hraje do karet?
„Pracujeme s dvěma verzemi – že došlo k výbuchu v důsledku neodborné manipulace s výbušným materiálem. Ta druhá – že šlo o akci cizí rozvědky. Beru obě verze vážně a přeji si, aby byly důkladně prošetřeny,“ řekl Miloš Zeman koncem dubna v projevu odvysílaném na CNN Prima NEWS.
Zeman proti všem
Prezident vyvolal vlnu bouřlivé kritiky, když po týdnu mlčení naboural konstrukci jediné vyšetřovací verze, že za původem dvou výbuchů muničních skladů ve Vrběticích jsou operace ruských tajných služeb. Opozice se vzácně shodla s vládou, že tyto informace jsou natolik závažné a průkazné, že bylo na místě vyvolat česko-ruský střet na diplomatické úrovni.
Zemanovy výroky naopak využila kremelská propaganda ke zpochybnění a rozmělnění citlivé kauzy s přesahem na mezinárodní úroveň a znejistila pozici České republiky. Nepřesvědčil ho ani premiér Babiš. Jeho pokus vysvětlit hlavě státu na setkání v Lánech, že existuje jediná vyšetřovací verze, nepadl na úrodnou půdu.
Prezident nyní ještě přisadil. Použil slova své poradkyně a ministryně spravedlnosti Marie Benešové, která hovořila o více verzích. „Nejsem příznivcem jedné vyšetřovací verze. Ptal jsem se paní ministryně, jaká je třetí verze. Ona říkala, že může jít o zakrytí manka,“ řekl Zeman, jenž stále trvá i na variantě neodborné manipulace s výbušninami, kterou policie opustila už v roce 2015.
Jedna, dvě nebo tři verze?
Stejně podivné je vnášení do hry další varianty, jež je ještě obskurnější. Benešová později přiznala, že svoji třetí verzi o údajném zakrytí manka pochytila před sedmi lety z prostředí firmy Imex, která si sklady zničené explozemi pronajímala.
„V roce 2014 se mne coby poslankyni na toto téma snažil kontaktovat jeden bývalý zaměstnanec. Navigovala jsem ho na tehdejšího předsedu bezpečnostního výboru,“ řekla nyní Deníku N a dále se prý celou věcí nezabývala.
Ministryně ovšem zároveň přiznala, že nemá žádné informace o tom, že by se policie zabývala jinou vyšetřovací verzí výbuchů, než je účast agentů vojenské rozvědky GRU. Tím popřela sama sebe a není jasné, proč vypouští do oběhu neověřené fámy, jichž se vzápětí drží jako berné mince prezident republiky.
Buď se Benešová chová jako neřízená střela, která s nikým nic nekonzultuje, a nebylo by to poprvé, nebo jde naopak o řízený chaos s cílem rozmělňovat skandální kauzu jako zmatenou, neuchopitelnou a od počátku pochybenou.
Jsou zmatení ve výpovědích
O tom, že ruská strana bere vrbětickou blamáž velmi vážně a úkorně, svědčí i současné zařazení České republiky na seznam nepřátel Ruska vedle Spojených států. I Zeman se musel proti tomuto postupu ohradit.
„Z ruské strany je to hloupost, protože dělat si nepřátele z bývalých přátel je chyba,“ řekl v Pressklubu, jenže jeho neprůhledné manévrování v této věci je naopak vodou na mlýn ruské zamlžovací strategii.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov den po Zemanově vystoupení v rozhlase hájil reakci Moskvy, která označila Česko za nepřátelskou zemi. Důvodem byla podle něj „nikoli přátelská gesta“, čímž měl na mysli vyhoštění osmnácti důstojníků tajných služeb z ruské ambasády v Praze a navazující diplomatickou krizi.
Lavrov zároveň zkritizoval, že v Česku „ostudně rozmazávají příběh výbuchů, které se odehrály před sedmi lety. Jsou zmatení ve výpovědích, předkládají stále jakési nové a nové verze“, zdůraznil viditelně s odkazem na mlhu vypouštěnou Zemanem a Benešovou, která ovšem nyní otočila a zařadila se do vládní linie.
Ten folklór si mohl odpustit
Zeman dále přikryl ministra vnitra Jana Hamáčka, který prokazatelně chystal návštěvu Moskvy kvůli nákupu milionu vakcín Sputnik V a fantasknímu návrhu summitu Biden – Putin v Praze. Myslel tuto „obchodní“ cestu vážně do poslední chvíle, přestože v té době byla známa účast ruských zpravodajských služeb na teroristickém útoku ve Vrběticích.
Prezident označil Hamáčkovu aktivitu za rozumnou, stejně jako její odvolání. Nepodržel ho ovšem v následné improvizované snaze malovat obrazy jakýchsi kamufláží. „Ten folklór ohledně zastíracího manévru si mohl odpustit,“ podotkl.
Hamáček lhal, amatérsky se znemožnil, a sám tak vytvořil prostor pro spekulace, jaký byl jeho skutečný důvod cesty do Moskvy. Vše nasvědčuje tomu, že tuto návštěvu úzce koordinoval s hradní kanceláří, pokud ji Hrad přímo neinicioval.
Současná krize v česko-ruských vztazích je jistě i fatálním selháním místní prokremelské scény v čele s hradním okruhem a komunisty. Prostřednictvím Hamáčka se snažila o záchranné operace v Moskvě, rozmělňuje vrbětickou kauzu více vyšetřovacími verzemi, přesto se jí zatím nedaří. Není ale ještě všem dnům konec.
