Po Hanku Azariovi, který se omluvil za dabování indické postavy Apua v Simpsonech, přichází se svou troškou korektnosti do woke mlýna i český herec David Prachař. Podle vyjádření je mu velice líto, že se podílel na strukturálním útlaku zlobrů. A v pražských divadelních kuloárech už se šušká, že Ivan Trojan chystá opulentní tiskovou konferenci v Mořském světě, kde se chce omluvit za ten hatecrime, který spáchal na Nemovi.
Strukturální rasismus
Angličtina má výraz “cheapshot”, který označuje laciný vtip na něčí účet. Vtip, který nedá moc práce vymyslet, jeho vypravěč vtipem nic neriskuje a vždycky dostane od publika potlesk. V Česku máme podobný výraz – kopání do mrtvoly. Konotace jsou trošku jiné, ale je to velice podobný koncept. Strefovat se do Hanka Azaria za to, že pobíhá po podcastech a omlouvá se za svou třicetiletou dabingovou kariéru, je od nás trochu cheapshot.
Samozřejmě, že je to jen pitomý vtip, těžko můžeme přirovnávat neexistující zlobry a mluvící ryby k extrémně komplexní rasové situaci, která panuje ve Spojených státech. Problém samozřejmě je, že ne každý se nad problémem zamyslí, než si na něj utvoří velice pevný a jasný názor. A zrovna rasová rovnováha v popkultuře je téma, na které evidentně MUSÍTE mít názor, pokud jste majitelem účtu na Facebooku.
Nám tady z relativního rasového bezpečí kompletně bílé střední Evropy můžou připadat šaškárny kolem dabování indické postavičky poměrně směšné… ale možná je ještě o trochu směšnější fakt, že v zemi, kde nikdy nikdo neviděl jediný díl Simpsonů v originále, celá jedna sociální síť hysterčí nad tím, kdo bude co v daném originále dabovat.
Teď zcela upřímně. Chcete mi tvrdit, že vás by jako herce s českými kořeny a s českým přízvukem nesralo, kdyby hypotetickou nejslavnější českou postavičku v americkém seriálu hrál Američan, který váš český přízvuk jenom špatně fejkuje? Že by to nevytáčelo celé Česko? Zemi, která je háklivá na každou zmínku o sobě v západní popkultuře? Samozřejmě, že by nás to sralo! A takhle se všichni ti skvělí američtí herci s indickými kořeny cítí už několik dekád.
A pokud byste chtěli argumentovat tím, že studia zkrátka provozují meritokracii bez ohledu na rasy, není to tak docela pravda. Když se tohle téma ve velkém probíralo naposled při vydání první černé pixarovky Soul, New York Times přinesly zpovědi herců z celého světa, kteří byli “příliš černí” na dabování bílé postavy. Ve filmovém průmyslu nepanuje žádný “rasismus naruby”. Pořád je to jenom rasismus. Akorát v poslední době občas seká na obě strany.
Když v roce 2008 vyhrál Barack Obama svůj lístek do Bílého domu, celý západní svět měl pocit, že se Amerika spolu s námi přesouvá do post-rasové éry, že se rasismus blíží ke konci. Ale jak napsal Vox o sedm let pozděj “Amerika nenechala otázku ras za sebou, ponořila se hluboko do ní”. Nakolik je to dobře nebo špatně… na to asi máte názor sami. Pokud máte facebookový účet.
Dabingová velmoc
Otázka zásahů do dabingu je u nás o to citlivější, že se rádi považujeme za dabingové mistry. Je to vedle kolaborace a houbaření jediná věc, ve které jsme dobří. Nebo aspoň si to rádi namlouváme. Faktem nicméně je, že se snižující se poptávkou po dabingu a nízkým kapitálem u nás už dabing není to, co býval. A to ještě navíc operujeme s předpokladem, že někdy byl doopravdy dobrý. Ano, všichni známe tu historku s tím, jak Louis de Funès obdivoval výkon Františka Filipovského, ale… už jenom to, jak tu anekdotu napříč generacemi omíláme pořád dokola, něco vypovídá.
Zkuste si pustit jakýkoli americký animák v originálním znění a v našem dabingu. Nebo si stačí pustit jakoukoli videohru a uvidíte, že v podstatě všichni na západ od nás dělají lepší dabing než my. Zkuste si v prvním herním Zaklínači proklikat jazykové mutace, Poláci dělají lepší dabing než my. Poláci, kteří se ještě před pár lety dívali na Bonda v rychlodabingu.
Takže možná než začneme položertem uvažovat, jaký dabér by se ještě za co mohl omluvit, mohli by se nejdřív čeští dabéři omluvit světovým hercům a pak můžeme rýt do toho, jak se dělá dabing u Simpsonů.
