Státní pokladna se nachází v hrozivém stavu a každým měsícem se prohlubuje průběžný schodek rozpočtu. Ministryně financí Alena Schillerová se před několika dny dokonce nechala slyšet, že nejpozději v červnu státu dojdou peníze na kompenzace za zavřené služby a provozovny. A že pokud se do léta ekonomika znovu nerozjede, bude muset poslance požádat o další zvýšení rozpočtového schodku.
Přitom ten už je pro letošní rok schválen v rekordní výši 500 miliard korun. Strážkyně státní kasy však zapomněla dodat i jeden malý, ale dost podstatný detail. Státu chybí peníze i proto, že je utrácí za nesmysly anebo se sám a zcela dobrovolně o ně připravil.
Nad tím, že Česko hospodaří se schodkem, se snad nikdo nepozastavuje. Obzvlášť v dnešní době, kdy je velká část ekonomiky už skoro celý kvartál vypnutá, stát inkasuje méně daní a o to více peněz vyplácí na různých podporách. Přesto když se člověk podívá podrobněji na podobu těchto podpor, zjistí, že stát zasaženým firmám nebo podnikatelům vyplácí v podstatě almužnu, se kterou stejně dlouhodobě nemohou vydržet. Oproti loňskému roku navíc stát přiznal, že tyto poskytnuté podpory bude potřeba zdanit. Podnikatelé a OSVČ, kteří dostávají kompenzační bonus, navíc musejí státu a pojišťovnám posílat zálohy na pojištění, čímž se jim tento bonus ještě zkrátí. Loni přitom dostali od ministryně financí půlroční pardon na minimální zálohy.
Letošní ekonomický lockdown zcela určitě bude delší než ten loňský a úměrně se zvýší i potřeba státu sehnat další nemalé peníze. A to na zachování alespoň současné výše podpor. To, kdyby erár vyplácel určité procento z obvyklých prokazatelných tržeb, jako tomu je v Německu nebo Rakousku, tak to by se mu protočily panenky. O to hrozivěji znělo prohlášení ministra průmyslu Karla Havlíčka, že po doběhnutí vládních podpůrných programů by se forma podpory státu už změnila z dotací jen na garance za úvěry. Pro mnoho firem či živnostníků by to byla pomyslná kulka do týlu či poslední rána z milosti.
Ale jak z tohoto kruhu ven? Je jasné, že stát potřebuje nemalé peníze pro zdravotníky, na nákup vakcín či na případné podpory odvětví, pokud nechce aby tady místo ekonomiky opravdu zůstala spálená země.
Jenže pak je tu rovina druhá, v níž se stát chová finančně a rozpočtově zcela nezodpovědně. Zkrátka vyhazuje miliardy korun za něco, co by se dalo nazvat úplatkem voličům, zbytečným rozmarem nebo trestuhodným hýřením. Mám na mysli například slevy na jízdném pro žáky a seniory. To se mělo dávno zrušit! Pětitisícovka pro seniory se neměla vyplácet vůbec, protože tato skupina byla covidem po příjmové stránce postižena nejméně, respektive vůbec. Neměla se snižovat spotřební daň z motorové nafty. Čerpadláři po novém roce stejně nezlevnili, naopak si díky tomu navýšili marže. A konečně se neměla rušit ani superhrubá mzda anebo se měla uzákonit v kompromisní podobě, kterou navrhoval šéf ČSSD Jan Hamáček. Když by se všechna tato opatření, z nichž některá byla splatná už loni, sečetla, dostaneme se k částce několika desítek miliard korun, která mohla být uhájena, a to jak v podobě vyšších příjmů či nižších výdajů. Teď tu tyto peníze chybí.
Tyto nepříjemné věci je nyní potřeba neustále opakovat, protože kvůli zvyšování deficitu rozpočtu se prudce zvyšuje zadlužení celé země, která plnou parou směřuje k dluhové brzdě. Jejím dosažením bude stát muset vytvářet vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. Myslíte, že při současném stavu toho bude bez zásadních problémů schopen? Samozřejmě, že nebude, protože snižování deficitu rozpočtu bude postupné, a navíc ho budou muset provázet bolestivá opatření. Když ani ta nezaberou, bude muset stát přistoupit k drastickým řešením.
V roce 2010 byla finanční situace státu jedním z hlavních témat voleb do sněmovny. Vzhledem k tomu, že i letos je volební rok a finanční situace státu není veselá, mělo by se toto téma oprášit a lidem vyjevit holou pravdu. Ale úplně o všem. Třeba o tom, že tu vláda rozfofrovala, co mohla, ale k těm, kteří potřebovali pomoci, se zachovala jako skutečná lakomá macecha.
