nahoru

Vladimír Pikora: Vládo, změň strategii, inspiruj se Švédskem

Vladimír Pikora 18. února 2021 • 12:00
Worst in covid: Česko ve zvládání pandemie patří mezi nejhorší na světě
• video: 
Martin Bartkovský

Už skoro rok nám vlády po celém světě tvrdí, že řídí pandemii. Při prvním pohledu na data však vidíme, že to není pravda. I se všemi restrikcemi se situace leckde dál zhoršuje. Lidem dochází trpělivost, a to nejen u nás. Roste nedůvěra ve vlády, experty, média i samotnou demokracii.

Mnohé vlády mají mezitím tu drzost, že viní své občany z nezodpovědnosti. Kvůli nim se prý šíří virus. To samé vidíme i na mezinárodní úrovni. Přichází kolektivní vina a kovidový nacionalismus. Najednou máme národy, jichž se jiné národy bojí.

Tvrzení, že „pokud by se opatření dodržovala, fungovala by“, je podobné jako tvrzení: „Kdyby lidé nebyli sobci, komunismus by fungoval.“ Taková tvrzení prostě popírají lidskou povahu. Nesrozumitelná, nelogická a permanentně se měnící nařízení nejsou dodržovatelná. Předpoklad, že pokud opatření zpřísníme, budou fungovat víc, je mylný. To funguje jen v diktatuře. 

Proč jsou tedy naše data tak odlišná od jiných zemí?

Pravděpodobně to bude tím, že jsou statistiky špatně mezinárodně srovnatelné. Někteří statistici už varují, že jsou data špatně nejen sesbíraná, ale i interpretovaná. Kroky vlád hrají evidentně menší roli, než si politici a média myslí. Příkladem je slovenské plošné testování, po kterém následoval rekordní počet úmrtí na milion obyvatel. To jistě nebyl cíl.

Při analýze dat ze světa se zdá, že šíření viru ovlivňuje mnoho faktorů, které vláda nemůže rychle ovlivnit. Patří sem např. stáří populace, zdravotní situace obyvatel vyššího věku (nadváha, genetika apod.), důvěra v instituce či dokonce počasí, protože se ukazuje, že v některých měsících se viru lépe daří než v jiných.

Index kovidového utrpení ukazuje, že jsme na tom bídně

Z ekonomického pohledu není důležité jen to, kolik lidí zemřelo, ale také to, jak moc ekonomika poklesla a kolik lidí proto zemře z jiných důvodů následně. Když sestrojíme jakýsi index kovidového utrpení (zahrnující počet mrtvých a pokles ekonomiky), zjistíme, že koronakrizí nejlépe prošla Čína, následovaná Austrálií, Japonskem a Novým Zélandem. Všimněte si, že ani jedna z úspěšných zemí není evropská. Naopak v rámci sledovaných zemí nejhůř dopadla Británie následovaná Belgií, Španělskem, Itálií a Českou republikou. Restrikce tady nepomohly. Všechny neúspěšné země mají přitom společné to, že jsou evropské. Je to náhoda? Nebo je to prostě tak, že s jednotným trhem a svobodou pohybu se nemůžeme uzavřít jako Australané, kteří si zatím vesele těží zlato, jehož cena jde s koronou nahoru?

Vzhledem k tomu, že stávající řešení nevede ke zlepšení, zdá se, že nemá smysl v něm pokračovat a ještě víc ničit ekonomiku. Naopak se nabízejí jiná řešení, která zaznívají třeba v tzv. Barringtonské deklaraci, která vyzývá vlády ke změně koronavirové strategie.

Podle vědců z předních amerických univerzit je třeba umožnit nejméně ohrožené skupině, tedy mladým a zdravým lidem, návrat do normálního života.

Zavírání škol podřezává náš potenciál do budoucna, protože přijdeme o to nejcennější, co jsme měli, a to byla vzdělaná pracovní síla. Měli bychom proto školy otevřít a víc chránit starší občany s horším zdravotním stavem.

Je načase si přiznat, že nikoli kvůli viru, ale kvůli vládním opatřením klesl v roce 2020 hrubý domácí produkt ČR o rekordních 5,6 %. Takový pokles jsme přitom nezažili ani za globální finanční krize. Průmyslová výroba za celý rok poklesla o neuvěřitelných 8,0 % a stavební produkce o 7,7 %. 

Turistický ruch je kvůli propadu o 51 % zralý na bankrot. Za celý rok 2020 pozastavilo podnikání téměř 100 tisíc živnostníků, což bylo o 40 % více než v roce 2019. Některé segmenty ekonomiky, jako třeba prodej oděvů a obuvi, se potopily o neuvěřitelných 30 %, zatímco internetový prodej vystřelil o 28 %. Jinými slovy, na situaci některé subjekty neskutečně zbohatly, zatímco jiné zchudly. Některým lidem zkrátka stávající situace vyhovuje.

Veřejné finance v rozkladu

Deficit státního rozpočtu dosáhl rekordních 367 mld. Kč. To logicky muselo vyústit i v rekordní růst státního dluhu. Při pohledu na rozpočet vidíme, že problém není ani tak na straně příjmů, které se snížily jen o 3 %, ale především na straně výdajů, které vyskočily o nepředstavitelných 19 %.

Vládě se sice daří díky programu Antivirus držet nízkou nezaměstnanost, ale jen za cenu růstu dluhu a zamrznutí trhu práce, který neumožnuje ekonomice reagovat na situaci a změnit svou strukturu, což se nám jednou krutě vymstí.

Rostoucí dluh v době extrémně uvolněné měnové politiky centrálních bank vede k riziku, že až centrální banky vrátí své úrokové sazby do normálu, vyskočí vládám dluhová služba a mnohé to neustojí.

Riziko státních bankrotů roste zejména u rozvojových zemí. Jen vloni jich zbankrotovalo pět. Víme přitom, že u státních bankrotů hrozí dominový efekt a je tedy možné, že negativní dopady pocítí i státy se zdravějšími veřejnými financemi. 

ČR má nyní sice stále ještě dobrý rating, nicméně už i vládní data počítají s tím, že kdyby vyskočily úrokové sazby, hrozí v roce 2023, že budeme místo loňských 40 mld. Kč vydávat ročně na dluhovou službu přes 74 mld. Kč. To jsou peníze, které bychom mohli věnovat každý rok na výstavbu dálnic, které jsou u nás horší než v Etiopii. 

Problémem do budoucna je také to, že vedení EU s přispěním české vlády zneužilo situaci, kdy lidé propadli panice, a pod rouškou pandemie prosadilo plán Next Generation EU, jehož součástí jsou společné dluhy členských zemí EU a jednou i společné daně. Vedení EU se tak podařilo prosadit to, o čem se dlouho mluvilo a nikdo neměl odvahu a sílu to realizovat. ČR tak na sebe do budoucna přebírá riziko splácení cizích dluhů, které navíc nejsou určené na skutečný boj s koronavirem, jak se tvrdí, ale na prosazení zelených cílů a hlavně zabránění dalšímu „brexitu“.

Kdybychom šli švédskou cestou, byli bychom na tom lépe

Kroky české vlády měly velké negativní dopady na ekonomiku. Ukazuje se, že Švédsko aplikovalo mnohem volnější přístup ke koronaviru a má nejen méně mrtvých, ale také menší propad ekonomiky a menší deficit státního rozpočtu. Po všech stránkách pro nás může být Švédsko vzorem, ačkoli ho mnozí kritizují za to, že dokonce ani netrvá tak důrazně jako ČR na nošení roušek. To ovšem jen dokazuje, že mnohá opatření nejsou lékem ani řešením, ale pouhou šikanou a zneužitím moci „expertů“.

Nabízí se proto otázka, zda mohl být propad ekonomiky ČR nižší a deficit státního rozpočtu menší, pokud by ČR k pandemii přistupovala stejně jako Švédsko. Naše analýza tvrdí, že kdybychom aplikovali švédský přístup, ekonomika by klesala méně, což by pro státní rozpočet přineslo za celý rok nižší deficit v řádu několika desítek miliard korun. Navíc by si ušetřila spory, kde soukromý sektor žádá odškodnění přesahující částku 9 mld. Kč. 

Co by měla vláda dělat?

K tomu, aby ekonomika rostla, nepotřebuje nutně vyšší dluh. Ti, kdo doporučují dluh, jen kradou budoucnost našim dětem. K růstu potřebujeme otevřít ekonomiku. Potřebujeme komplexní reformu daní, která ukončí éru deficitních rozpočtů. Stát je nutné zeštíhlit. Potřebujeme méně úřadů, méně úředníků i státních zaměstnanců.

Potřebujeme, aby vláda, už neřešila PSY, ale skutečné reformy, jako je ta důchodová. To byla původně jedna z vládních priorit, která úplně padla pod stůl. Nerealizované reformy nás ale doženou jako bumerang. Opět ničíme budoucnost.

Proto je nutné změnit strategii vlády v její předstírané snaze řídit koronavirus. Přiznejme si, že žádná vláda neumí koronavirus řídit. Připusťme si, že člověk přírodě neporučí. Aplikujme proto švédskou cestu. Nehleďme jen na aktuální data, hleďme i na příští generace a neničme jim život. Negenerujme ve strachu další dluhy. Jeden problém tak jen nahradíme druhým.

Vladimír Pikora


Klíčová slova: Švédsko, Pikora, koronavirus, covid-19



Diskuse ke článku

 

Nejčtenější