Asi nejvýraznější výjimku představovalo Švédsko v rámci Evropy v tom, že v zemi nikdy neplatil žádný druh zákazu vycházení. Jinak ale ve Švédsku v březnu zavedli zákaz vstupu ze zemí mimo EU (ten stále platí) i zpřísněné hygienické podmínky a rozestupy v restauracích a kavárnách. Mimo jiné se nesmí překračovat kapacita míst k sezení, což je opatření běžné různě po Evropě, přestože v Česku sklidilo výsměch.
A asi hlavně: ve Švédsku se od jara nesmí konat akce pro více než 50 osob. Jen pro kontext, v Británii se celou dobu nesmí shromažďovat více než 6 lidí, v Rakousku nově ne více než 10.
Zároveň bylo Švédům doporučeno omezit cesty v rámci země, což vedlo třeba k poklesu v užívání hromadné dopravy o víc než polovinu a meziročnímu propadu utrácení téměř stejnému jako v Dánsku (25, resp. 29%). Seniorům vláda doporučila zůstávat doma a podle průzkumů se 93 % z nich této rady drželo. Zkrátka řada opatření byla na dobrovolné bázi, Švédové je ale i tak přijali.
Ekonomika: horší propad než ve Finsku
Přes tento výčet restrikcí a doporučení zažilo Švédsko podle tamního statistického úřadu stopadesátiletý rekord v úmrtnosti, v prvním půlroce byla o 10 % vyšší než v minulých letech. Ekonomickému propadu se ani tak nevyhnulo, byť to nebyla taková skluzavka jako jinde (ve druhém čtvrtletí klesl meziročně švédský HDP o 8 %, ekonomika celé EU klesla o 11,7 %). Na druhou stranu sousední Finsko ke karanténě přistoupilo a zaznamenalo menší hospodářský propad, konkrétně 5 %.
Pokles v počtu nově nakažených ve Švédsku během léta přišel, „promořenost“ populace se každopádně dá předpokládat jen těžko. Proč? Za celou dobu se ve Švédsku potvrdilo necelých 90 tisíc nákaz. I kdyby jich v reálu bylo desetkrát víc (což vzhledem k omezeným kontaktům a celkem intenzivnímu testování nelze čekat), znamenalo by to imunizaci ani ne desetiny populace. Optimistické odhady přitom říkají, že na skutečné zpomalení či eliminaci epidemie je potřeba promoření aspoň 30 % obyvatelstva, spíš ale víc. Plus se z výskytu opakovaných nákaz ve světě zatím zdá, že sázka na získané protilátky nemusí v důsledku fungovat vůbec.
Více testů – méně nakažených
Zároveň ve Švédsku, které má asi o půl milionu méně obyvatel než Česko, probíhalo i v létě kolem 15 tisíc testů na covid denně. I příklad Švédska potvrzuje, že neplatí „více testů = více nakažených“. V počátku epidemie byl ve Švédsku podíl pozitivně testovaných až u 20 %, dnes, po měsících se sérií opatření, je v jednotkách procent. V Česku je naopak teď po uvolnění opatření procento pozitivních testů daleko vyšší než během jarní první vlny. Zkrátka větší množství testů nevede k vyššímu podílu pozitivních případů.
I ve Švédsku covid-19 dopadl na zdravotnictví – téměř 50 % plánovaných operací bylo odloženo nebo zrušeno. Zajímavostí pak je, že se švédský parlament dohodl na zasedání v omezeném počtu – ze 349 poslanců se scházelo jen 55, a to pro případ, aby je při rozšíření nákazy mohli nahradit jiní.
Po zavedení švédského postupu volají často odpůrci nošení roušek a omezení obecně, nedávno k tomu vyzvala v extrémně populárním vzkazu zpěvačka Bára Basiková. Těžko říct, jestli věděla, že ve skutečnosti volá po zrušení všech akcí nad 50 lidí, někdy i dobrovolném nošení roušek a omezení sociálních kontaktů. To všechno totiž ve Švédsku funguje.
Tzv. švédskou cestou se většinou označuje zrušení povinných opatření a sázka na imunizaci. To je ale postup, který vlastně nemůžeme pojmenovat podle žádné země. Zatím totiž takový experiment nikde nezkusili. Proč asi?
