Spolupracovat jako hlavní epidemiologický odborník s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem je zjevně úkol pro silné nátury nebo/a žaludky. Na jaře to nevydržel Roman Prymula a byl připraven jít raději „do civilu“ než zůstat dál u Vojtěcha v úřadě. Teď skončil Rastislav Maďar, který byl po Prymulovi novým „panem Rouškou“. To jejich šéf se drží funkce a ministerského křesla jako hovno košile.
Až dnes vyšlo najevo, že Maďar skončil ve funkci už v pátek. Tedy den poté, co premiér Babiš zkritizoval a zrušil přísná protiepidemická opatření, která tři dny předtím schválila vládní rada, v jejímž čele tentýž premiér Babiš stojí. Oficiální verze říká, že Maďar v pátek skončil na vlastní žádost. Jak dalece šlo skutečně o jeho vlastní rozhodnutí, je otázka. Možné jsou dva scénáře.
Scénář číslo jedna: Na rozdíl od ministra Vojtěcha, který po čtvrtečním kartáči od premiéra klidně začal hájit zrušení opatření se stejnou vervou, s níž se pár dní předtím do krve bil za jejich nezbytnost, v sobě Maďar našel dost cti, aby ze sebe nenechal dál dělat idiota. Nebylo by se mu co divit – pracovat pro šéfa, jenž nemá o odborné stránce věci nejmenší tušení, ale v případě Babišovy zloby svede bez mrknutí oka všechno na vás, není zrovna džob snů. Aspoň pokud si chce člověk zachovat nějakou důstojnost. (Podle dosavadních Maďarových vyjádření je tato verze pravděpodobnější.)
Scénář číslo dvě: Když Babiš ve čtvrtek československy ječel na Vojtěcha, že vyhlášená opatření naštvala před volbami většinu národa, rozklepaný ministr použil Maďara jako obětního beránka a slíbil, že se epidemiologa obratem zbaví. Následně mohlo jít o „dohodu“ ve stylu „když to půjde po dobrém, bude to bez skandálu“. Nebylo by to poprvé, co by lidé z Babišova okolí něco podobného zařídili. (Pokud na tuto variantu zatím nedošlo, může se to velice brzy stát, pokud Maďar bude k fungování ministerstva a vlády veřejně kritický.)
Každopádně je na pováženou, pokud se za necelého půl roku od prvního výskytu koronaviru v Česku už podruhé poroučí z ministerstva zdravotnictví hlavní odborník a tvář boje proti nákaze. V normální firmě by to pro majitele byl signál, že v systému je něco špatně – buď není něco v pořádku s manažerem, od něhož odcházejí klíčoví lidé, nebo si dotyčný neumí vybírat spolupracovníky.
Ve vládě vedené Andrejem Babišem bohužel platí obě špatné varianty. Ministr Vojtěch je zjevně šéf, kterému na vlastním místě záleží tak moc, že se svých podřízených a jejich práce před premiérem razantně nezastane. Pracovat pro někoho takového, na to musí mít člověk náturu nebo být hodně zoufalý při hledání práce. To ovšem u profesorů a docentů s lékařským titulem nebývá obvyklá kombinace.
Špatná personální politika uvnitř hnutí ANO je pak už natolik provařená, že skoro ani nemá cenu o ní mluvit. Stačí si vzpomenout na jména Dan Ťok a Vladimír Kremlík, po jejichž působení na ministerstvu dopravy už premiér raději nikoho dalšího nehledal a resort svěřil ministrovi průmyslu Karlu Havlíčkovi. Ten je sice známý tím, že skoro nespí, ale přibrat si teď ještě zdravotnictví, to by bylo nejspíš už i na něj trochu moc.
