Když se člověk bude probírat kriminální historií Česka, potažmo Československa, nedá se neshodnout na největší zrůdě našich nedávných dějin. Tou je bezesporu Marie Fikáčková, zdravotní sestra, která pracovala na novorozeneckém oddělení v sušické nemocnici. Na svědomí má až dvanáct dětských životů. Miminka dokonce mučila. Za vraždy skončila na popravišti pankrácké věznice.
Říká se, že vrazi z řad nemocničního personálu mají dva důvodu pro zabíjení pacientů - buď jim chtějí ulevit od bolesti a utrpení, nebo je rozčiluje péče o ně. Ten druhý případ byla i Marie Fikáčková, kterou prostě štval dětský pláč, zvlášť když měl menstruaci.
Jako malá neprožila žádné větši trauma, jen bratr byl mentálně retardovaný a občas si na Marii vylil vztek, to ji ale podle psychologa nepoznamenalo. Při jednom z výslechů se ale svěřila, že vraždy prováděla jako pomstu Čechům za násilné vystěhování její rodiny z pohraničí po válce. Fikáčková se totiž narodila jako Schmiedlová německým rodičům. Její otec byl zarytý nacista a Čechům často nadával do „české pakáže“. Jednou z obětí byla i vnučka správce, který měl na starosti jejich dům. Fikáčkové rodina měla prý často problémy s placením nájmu, a tak se s nimi neustále řešily nepříjemnosti.
Bylo jí teprve 21 let, když vraždila poprvé. Už předtím ale novorozence týrala, a počínala si u toho celé roky velice chytře - dítě zranila vždy tak, aby se na modřiny a další ranky přišlo až později. Vina tedy padla na matku nebo jinou sestru - zranění v důsledku špatné manipulace byla očividně přípustná. Vše prasklo až po pitvě dvou rychle po sobě zesnulých miminek v nemocnici. Lékaři bylo zvláštní, že zemřela na stejná zranění v jedné porodnici tak brzy po sobě. Policie si pro Fikáčkovou došla přímo do práce. Ochotně se přiznala a popsala i jak děti zabíjela.
Děti bila do hlavy pěstí, píchala jim do ní špendlíkem, nebo jim mačkala lebku prsty, dokud necítila, jak se kosti poddávají její síle. „Při stisknutí hlavičky jsem cítila, jak se mi prsty boří do hlavičky, ale necítila jsem v tomto okamžiku žádné praskání lebečních kostí, pouze jsem cítila, že hlavičku mačkám a že tato povoluje. Po krátkém rozrušení jsem se uklidnila a pracovala jsem dále ve skládání plen na inspekčním místnosti,“ uvedla při vyšetřování.
Fikáčková skončila půl roku po rozsudku na popravišti za dvě potvrzené vraždy. Přiznala se k deseti dalším s tím, že minimálně dvanáct dalších dětí týrala.
