Koronavirus změnil i světové soutěže krásy. V thajském Bangkoku se koná Miss Grand International (finále bude 27. března) a missky ze 63 zemí, včetně Češky Denisy Spergerové, musí také dodržovat striktní nařízení, která zde vládnou. Bylo to vidět i při jejich návštěvě Wat Phra Kaeo, což je nejposvátnější buddhistický chrám země a symbol thajské společnosti, který se nachází v areálu Královského paláce. Jak vidíte na fotkách, roušky a štíty byly povinností. Spergerová také byla první dva březnové týdny v hotelové karanténě. V rozhovoru pro Reflex.cz popisuje, jaké to bylo.
Zažila jste v životě někdy něco podobného jako byla karanténa trvající 14 dní v hotelu, kde jste byla na pokoji sama a nemohla jste ani ven?
Bylo to poprvé, co jsem byla na takhle dlouhou dobu zavřená sama na pokoji. Bylo to náročné, ale všechny soutěžící, vlastně všichni cizinci, kteří přijedou do Thajska, jsou na tom úplně stejně. Navíc jsem věděla dopředu, že musím do dvoutýdenní karantény.
Stejnou karanténu a ve stejný čas jsem v Thajsku absolvoval i já, jen v jiném hotelu. Jak s tím bojovala vaše psychika?
Dokud to člověk nezažije, neví, jaké to je. A není to vůbec jednoduché. Po příletu jsem byla unavená z cesty a hodně spala kvůli časovému posunu. Postupně mi pak začal chybět sociální kontakt s lidmi. Kompenzovala jsem si ho cvičením, meditací, tancováním, zpěvem, pořádáním livestreamů, natáčením videí, focením, voláním s rodinou, přáteli a tymem Miss Czech Republic. Musíte něco dělat, musíte se nějak zabavit.
Co vám z toho nejvíc pomáhalo vyplnit zdánlivě nekonečný čas?
Kontakt s domovem, podpora fanoušků a jejich vzkazy a livestreamy s ostatními dívkami ze soutěže.
Já jsem mohl po prvním covidovém testu na 45 minut každý den ven na procházku. Vy ani to ne. Přesto, máte z těch 14 dní nějaký zvláštní zážitek?
Trénovala jsem v pokoji catwolk, tedy chození po molu a u toho natáčela videa. Někdy z toho byl i zážitek. Také ráda zpívám a jeden den jsem slyšela, jak si asi hodinu hlasitě prozpěvuje vedle v pokoji nějaký Thajec jejich písně. Nerozuměla jsem ani slovo, ale pobavilo mě to. V karanténě vám stačí málo.
Odpovězte mi upřímně, absolvovala byste kvůli podobné soutěži ještě někdy takovou karanténu?
Před cestou bych řekla nevím, teď říkám, že ano. Je to zvláštní zkušenost na celý život. Jsem také ráda, že jsem vůbec dostala šanci zde soutěžit a vždy bylo a bude pro mě ctí reprezentovat Českou republiku.
Za těch 14 dní jste ale měli jakýsi home office v rámci soutěže Miss Grand International. Co jste dělali?
Dostávala jsem různé úkoly, které jsem musela natáčet. Například různé challenge, livestreamy, taneční sestavy, prezentaci dárečků a podobně.
Koukal jsem na vaše soupeřky a třeba domácí Thajka je hodně sledovaná místní celebrita. Jak vidíte svoje šance na úspěch?
Věřím, že zaujmu svým vystupováním, pokorou, vzhledem, stylem, charismatem, prezentací, svým catwalkem a úsměvem. Ale jak vidíte, i tady máme na tváři roušky a štíty.
Teď jsme v chrámu Wat Phra Kaeo, který je pro Thajce obrovským symbolem. Jak toto místo na vás působí?
Je to úžasné místo, nic podobného jsem nikdy neviděla.
Thajci, jejich vláda, úřady i média se dívají na zápolení v Miss Grand International s velkým očekáváním, protože země chce postupně uvolňovat restrikce. Loni byl dokonce na půl roku vstup cizincům úplně zakázán. Soutěž je proto považována za jeden z testů pro budoucí rozvolnění. Mohou podobné věci probrat život k normálu?
Určitě mohou a samozřejmě nejenom v Thajsku, ale i v Česku. Zde navíc vidím, že se nařízení hodně dodržují, možnost rozšíření nákazy mi proto přijde malá a čísla v Thajsku to dokazují. Jen 89 mrtvých od ledna loňského roku.
V Česku je na rozdíl od Thajska situace s koronavirem pořád hodně špatná. Jak to hodnotíte?
Věřím v lepší zítřky. Je důležité dodržovat všechna opatření, co nejdříve naočkovat co nejvíce lidí, abychom mohli začít normálně fungovat a žít. Velmi důležité je být se svými blízkými, navzájem si pomáhat i pomáhat slabším. Měla jsem hodně času o tom v karanténě přemýšlet. Především je pak nutné za žádné situace neztratit rozumnou mysl.
