Claim k první části Relikvií smrti říkal „Začátek konce” a k druhé „Všechno to skončí 15. července”. Dva tisíce jedenáct, mimochodem kromě toho, že je to dvacet let od vydání prvního filmu, nedávno jsme minuli deset let od vydání posledního. Celou jednu dekádu našeho života v obzvlášť citlivém věku jsme strávili ve společnosti Harryho Pottera a většinu času měl na sobě obličej Daniela Radcliffa. Všichni měli pocit, že si tahle éra našeho dětství a mládí zaslouží vážně velkolepé finále.
Všichni a jejich pes chtěli režírovat Relikvie smrti. Del Toro měl opět zájem, ale nakonec se musel věnovat Hobitovi (kterého mu k mému smutku nakonec nedali). Chris Columbus se chtěl vrátit, Alfonso Cuarón se chtěl vrátit… Jenže pozice už byla pevně zabrána Davidem Yatesem. Ten už při natáčení Prince dvojí krve dělal ve filmu úpravy, které měly hrát do karet Relikviím, takže to pro hochy z Warner Bros. nebylo nijak těžké rozhodování.
Producent David Heyman vážně chtěl, aby i sedmá kniha byla adaptovatelná do jednoho filmu, ale jeho kolega producent Lionel Wigram mu na meetingu velice slavně řekl: „Vážně, Davide? A jak to jako chceš udělat?” Žádný rozumný návrh nepřišel, takže bylo rozhodnuto. Harry Potter a relikvie smrti bude rozdělen na dva filmy.
Přestože byly Relikvie smrti natáčeny jako jeden snímek, dvornímu scénáristovi série Stevu Klovesovi bylo jasné, že nemůže doslova napsat jeden scénář a rozdělit ho v polovině. Začalo se tedy řešit, jaká bude koncepce pro první a druhou část závěrečného dílu. Po několikerém přečtení knih se Kloves s Yatesem dohodli na tom, že první film bude „v podstatě road movie”, kdežto druhá část bude mnohem „opernější, velkolepější a víc fantasy”.
Road movie
Nikdo nehodlal na posledním díle série šetřit, z původních dvou set padesáti natáčecích dnů se vyklubalo téměř pět set a točilo se hned ve dvou studiích. Ve slavných Pinewood a tenkrát o něco méně slavných Leavesden, které si ale udělaly jméno právě na potterovské sérii. CGI se pro filmy vytvářelo téměř dva roky. Na efekty byla obzvlášť náročná druhá část projektu.
První část se točila z velké části na lokacích, převážně v ulicích Londýna a ve Swinleyském lese v centrální Anglii. Právě z lesa vychází velká část kritiky vůči prvnímu filmu. Nebo alespoň to lidé tvrdí. Mezi nejčastější výtky patří to, že hrdinové dvě hodiny bloudí po lese a v podstatě se nic nestane. Já bych si dovolil nesouhlasit, ale chápu, že když jste zvyklí na šest po sobě jdoucích dynamických mystery příběhů na hradě, může pro vás být lesní road movie trochu utahaná.
Řekl bych ale, že právě v tom lese je hromada vůbec nejlepších charakter momentů v celé sérii. Staré křivdy vyplavou pod tlakem na povrch, z filmu doslova dýchá beznaděj a ztracenost, paleta barev tomu strašně pomáhá. Hádka mezi Harrym a Ronem je pak pro diváka téměř katarzní a naprosto pochopitelná. A z ní pak mimochodem vyplývá další scéna, která je mezi fanoušky poměrně kontroverzní. A to je ten slavný taneček mezi Harrym a Hermionou.
Víte co, ji opustila láska jejího života a jeho zase nejlepší kamarád. Jsou v bezvýchodné situaci, potřebují akorát blízkost někoho, kdo jim trochu rozumí, potřebují se rozptýlit, takže spolu tančí a pak v místě, kde by jindy přišel polibek, tady přijde jen stud, trapno a deprese. V knížce můžete jejich jakože sourozenecký vztah budovat celé kapitoly, ale ve filmu to jde jen těžko. Tady to musíte ukázat. A jak už jsme si říkali několikrát, David Yates je v tomhle naprostý génius. Za mě je ta taneční scéna v top třech momentech celé série.
Dalo by se říct, že Relikvie smrti část první dělá špinavou práci pro druhý díl. Pokládá všechny setupy, všechno připravuje, chystá půdu pro opravdové velkolepé finále. Bez kontextu té druhé části tak může film působit trochu epizodicky. Protože prostě takový je, pokud ho vnímáte jako samostatný film. Jenže on není. Jsou to první dva akty příběhu. Velký setup na začátku, pak překonávání obstrukcí a problémů v aktu druhém, který většinou končí tím, že jsou na tom naši hrdinové úplně nejhůř. V našem případě je to smrt Dobbyho.
A pak už… přichází finále.
Opera
Natáčení obou filmů stálo dvě stě padesát milionů dolarů s tím, že jenom první část vydělala zpátky devět set osmdesát mega. Bylo to poprvé, co nějaký díl překonal rekord nastavený Kamenem mudrců. Úplný konec celosvětového fenoménu ale chtěli vidět všichni. Vydělal jednu miliardu a tři sta čtyřicet milionů dolarů.
Protože měla druhá část práci ulehčenou tím, že za ni všechno oddřela ta první, mohla rovnou skočit do akce. Poslední osmý Harry Potter film je v podstatě non stop akce, začínáme vloupáním se do Gringotovic magické banky (kde Helen Bonham Carterová hraje Emmu Watsonovou, která hraje Helen Bonham Carterovou!), útěkem na drakovi, pak je setkání s Brumbálovým bratrem a pak už zpátky do Bradavic. Abychom ve velkém skončili na místě, které všechny postavy a všichni fandové tolik let tak strašně milovali. Film má samozřejmě k bradavickému hradu ohromný respekt, ale na první pohled byste to neřekli.
Yates hrozně chytře využívá všech lokací, které tak důvěrně známe z předchozích dílů, a během bitvy o Bradavice je v podstatě trhá na kusy, sochy vyráží do boje, most letí do povětří, famfrpálové hřiště se hroutí v plamenech. Když se na ten film podíváte dneska, je vážně dobře vidět, proč trvalo tvoření CGI dva roky. Kouzlo střídá kouzlo, výbuch střídá výbuch, skáčeme od postavy k postavě, každá prožívá svůj vlastní příběh na pozadí války o osud kouzelnického světa.
To je mimochodem věc, kterou film vnáší do světa Harryho Pottera nejlépe. Zatímco v knize jsme v Harryho hlavě, Yates žádnou takovou restrikci nemá a druhá část Relikvií smrti ho nechá běžet navolno. Tady je souboj Smrtijedů se členy Řádu, tady Ron s Hermionou pronikají do Tajemné komnaty, tady má Snape sérii flashbacků, je to vážně divoká vizuální jízda. Ale hlavní střihač Mark Day z toho pokaždé vyedituje koherentní vizuální vyprávění, které nezamotá hlavu ani těm nejmenším divákům.
Duo Day a Yates si zaslouží obzvláštní pochvalu za vrchol bitvy o Bradavice. Oproti knížce, kde se totiž hromada věcí stane relativně odděleně, se filmaři rozhodli napěchovat několik zásadních momentů téměř paralelně vedle sebe. Takže zatímco Nagini útočí na Rona s Hermionou, Neville hada porcuje a Harry se battlí s Voldemortem. Sázky jsou tak neskutečně vysoko a jeden plotpoint následuje druhý v tak dramatickém sledu, že vám nadledvinky pumpují adrenalin do žil po deckách. Prostě velká paráda.
A jen tak mimochodem, až se někdy znovu budete dívat na osmý film, dávejte pozor na úplně poslední scénu, na tu „o devatenáct let později, všechno je v pořádku scénu”. Protože to, jak filmaři postaršili ústřední teenagery, je naprosto fenomenální. Já vím, že v době Gemini Mana a Irčana to není nic zázračného, ale před deseti lety to byl takový malý technický zázrak.
Všechno končí
Harry Potter je třetí nejvýdělečnější filmová série v historii. Společně se dvěma Fantastickými zvířaty stojí pevně hned za Hvězdnými válkami a Marvel Cinematic Universem. Ale pro celou jednu generaci žádné univerzum už nikdy nebude tak blízké a tak kouzelné. A Relikvie smrti v tom hrají ohromnou roli, vzpomeňte si na nějaký film, kterému by se podařilo uzavřít kapitolu vašeho života tak nádherně a uspokojivě. Rise of Skywalker? Těžko. Hra o trůny? Pfff. Možná Avengers: Endgame. Možná. Ale rozhodně ne s takovou láskou. Ani od tvůrců, ani od fanoušků.
