Po čtvrtém díle bylo tak nějak jasné, že režisér Mike Newell u projektu nezůstane, a studio Warner Bros. hledalo vhodnou náhradu. V téměř nepochopitelném kroku nakonec dostal job David Yates, člověk, který doposud natočil jenom čtyři televizní filmy, a tohle měl být jeho první vstup na stříbrné plátno. A Yates odvedl tak vynikající práci, že si pak zbytek série natočil sám.
Proč David Yates? Takovou otázku si kladla nejen média a fanoušci, ale řada představitelů Warner Bros. Odpověď producenta Davida Heymana, který nad sérií držel ochrannou ruku od samého začátku, byla v podstatě jednoduchá. Yates umí natáčet filmy, které řízne politickým thrillerem. A co jiného je Fénixův řád než kouzelnická pohádka příjemně mixnutá právě tímhle žánrem?
Zaprvé musím říct, že se nedivím Davidu Yatesovi, že tenhle projekt vzal. Režírovat Harryho Pottera je splněný sen. Ale zadruhé musím dodat, že bych se nad takovým úkolem nejspíš zastřelil, protože Fénixův řád je nejdelší kniha série a i samotná Rowlingová o ní později prohlásila, že je zbytečně dlouhá a nafouklá. Režisér tak stál před úkolem přenést tohle monstrum na plátno v takovém stylu, s takovým rozpočtem a s tak ohromnou produkcí, že by z toho běžnému člověku bouchla hlava. Nehledě na to, že nikdy nic pro kina před tím netočil. Ale jak říká sám Harry ve filmu: „Každý velký kouzelník v historii začínal úplně stejně jako my. Když to dokázali oni, tak proč ne my?”
Umělecká efektivita
Nutno říct, že produkce zaváněla strašným průserem od samého začátku. Nezkušený režisér dostal na starost největší knihu série, Steve Kloves, scénárista všech čtyř předchozích dílů, nemohl napsat scénář pro pátý film a taky to vypadalo, že po tomhle díle odejde hromada dětských herců.
A tady přichází do hry Yates a jeho nový scénárista Michael Goldenberg. Vyhodili ze scénáře všechno, co nevycházelo z postav a sloužilo jenom jako budování světa. Svět už naši diváci znají skvěle, my se musíme podívat do nitra postav. Naštěstí se ukázalo, že Goldenberg je přesně ten člověk, který se na takovou práci hodí. V minulosti napsal mimo jiné třeba filmovou adaptaci Saganova sci-fi románu Kontakt, takže pro převod mimořádně komplikovaného narativu do zjednodušeného filmového vyprávění měl perfektní kvalifikaci.
Nakonec vznikl sto osmdesát stránek dlouhý scénář a taky se podle něj natočil tříhodinový film. Film, který by společně se svou předlohou mohl sloužit jako učebnice toho, jak se mají dělat vynikající filmové adaptace. Pokud jdou dvě dlouhé knižní scény nacpat do jedné filmové a krátké, Goldenberg je najde, přepíše a Yates to natočí tak elegantně ekonomicky, až je to děsivé. Tady je důležité nezapomenout na třetího génia, který je zodpovědný za fantastický výsledek natáčení, a tím je střihač Mark Day.
Vážně si myslím, že trio Yates/Goldenberg/Day by dokázalo nacpat celý váš život do tříminutového videoklipu tak, abyste s tím byli spokojeni. Sledovat Fénixův řád je jako dívat se na někoho, kdo s neuvěřitelnou lehkostí řeší supertěžký hlavolam. Tak trochu jako sledovat to video, kde frajer žongluje čtyřmi rubikovými kostkami a během minuty je má všechny vyřešené.
Zlatým příkladem za všechny budiž souboj Harryho s Voldemortem na konci filmu. V knize totiž Harry na odboru záhad během boje přijde o věštbu ve skleněné kouli, pak se rasí s Voldemortem uvnitř své hlavy a nakonec mu musí Brumbál ve své pracovně vysvětlit, co se vlastně stalo a jaká je ta věštba. Celkově je to aféra na několik desítek stran. Ale ve filmu si Harry stihne vyslechnout věštbu ještě na Odboru záhad, takže pak Brumbálovi stačí na něj promluvit, zatímco se Harry pere s démony ve své vlastní mysli… a to je všechno. Jednodušší, stručnější a mnohem efektivnější.
Na Nevillovy rodiče například nezbyl ve filmu prostor, takže je celý jeho arch odvyprávěn skrze jeho reakce během filmu. Jak je zaražen a rozezlen, když se dočte, že Bellatrix unikla z Azkabanu, jak pomalu nabírá odvahu, zatímco ho zmijozelští šikanují, jak skvěle si vede v Brumbálově armádě a jak se na konci na ministerstvu sám postaví Bellatrix.
Ďábel (a prachy) je v detailech
Jenže tenhle způsob vyprávění na takhle vysoké úrovni vyžaduje dvě věci. Zaprvé enormní pozornost k detailům a zadruhé dostatečně velký budget a kreativitu, abyste mohli přes detaily vyprávět. Naštěstí série Harryho Pottera nikdy netrpěla nouzí ani o talent, ani o prachy.
Tak například postava Nymfadory Tonksové nemá růžové vlasy, ale fialové. To proto, že růžová je ve filmu zcela jasně spjata s postavou profesorky Umbridgové. Umbridgová na sobě sice nosí růžovou od začátku, ale postupně, jak je její útlak nad školou stále drastičtější a pevnější, její růžová tak trochu šedne, jak se dříve cool high school mění v totalitní boot camp. Do toho ale filmaři chtěli ztvárnit obyčejnost téhle strašlivé ženy a její zálibu v kýči, takže v jejím kabinetu a učebně vidíme porcelánové šálky a talířky, na kterých si hrají namalovaná koťátka. A tahle koťátka nejsou animovaná. Kdepak, David Yates zorganizoval celý jeden den natáčení a focení koťátek, aby byl dostatek materiálu pro postprodukci, která je bude dávat na talířky.
Už chápete, co mám na mysli?
A když říkáme detaily, nemyslíme jen malé věci. Yates ve velkém věří na kouzlo filmových setů, takže tohle je první Harry Potter, který pro natáčení nevyužíval interiéry katedrál nebo hradů, všechno se budovalo ve studiích, pouze exteriéry se dělaly na lokacích. A některé ty studio sety byly… gigantické. Tak třeba atrium ministerstva kouzel mělo sedmdesát metrů a byly to do té doby největší Harry Potter kulisy série. To samo o sobě by ještě nebylo nic tak šíleného, ale vedoucí týmu Stuart Craig nechal ručně nalepovat stovky a tisíce kartónových dlaždiček na stěny, aby měl film správný feel. A teď pozor, od prvního dne byla řada dlaždiček nadrátována k výbušninám, protože se celou dobu počítalo s tím, že při velkém duelu Voldemorta s Brumbálem budou lítat stěny.
Snad jediná věc, kde se udělal ústupek, byla bitva v sále s věštbami, ta byla kompletně CGI, a to proto, že se na konci musí celá roztřískat a filmaři si nechali spočítat, že by je potenciální druhý pokus stál příliš mnoho peněz a přestavba by trvala celé týdny, což si produkce nemohla dovolit.
Problém s tvářemi
Času bylo už takhle málo, natáčení mělo devět týdnů dlouhou díru, protože Daniel Radcliffe a Emma Watsonová skládali zkoušky ve škole. Právě během téhle pauzy začala představitelka Hermiony vážně zvažovat, jestli má v natáčení dalších filmů pokračovat. Nakonec se prý rozhodla zůstat, protože by bylo příliš divné sledovat další díly a vidět někoho jiného, jak hraje roli Hermiony. Zaplaťpánbůh za to.
Navíc se celému castu výborně pracovaloq právě s Yatesem, který se svým televizním backgroundem umí citlivě zacházet s herci i charaktery. Ne nadarmo se říká, že Fénixův řád je ten díl, kde Daniel Radcliffe začal doopravdy hrát. Což bylo jenom ku prospěchu tomu, jaký film nakonec filmařům pod rukama vznikal. Na Radcliffovi je vidět, jak je Harryho agresivní stránka stále zuřivější a zuřivější, postupem filmu imituje Voldemortovy tiky… a vůbec odvedl skvělou práci. Velkou zásluhu na tom má samozřejmě i Gary Oldman, který se už od třetího filmu stal Radcliffovi hereckým mentorem a právě při natáčení pětky spolu strávili nejvíce času. To se pak hezky podepsalo na jejich vztahu na plátně. A mimochodem, jeden z geniálních dodatků, které film udělal ke knize, je to, jak Sirius osloví Harryho „Jamesi”, když se battlí na ministerstvu. Takových momentů má ale film hromadu, momentů, které už máme v hlavě jako kánon a pak jsme překvapeni, že nejsou v knize. Třeba ta scéna, ve které Umbridgovou odnášejí kentauři a ona křičí: „Řekněte jim, že jim nemíním ublížit!” A Potter suše odvětí: „Promiňte, paní profesorko. Ale nesmím říkat lži.” Hůůů! Badass!
Zmínili jsme kouzelnické souboje. Tenhle film jich jako první obsahuje vážně spoustu, a navíc jde o battly dospělých, takže tak musely vypadat. Yates si vzal na pomoc svého starého spolupracovníka, choreografa Paula Harrise, který vyvinul pět základních způsobů, jak mávat hůlkou, a pak každému herci dal prostor, aby vtiskl svému kouzlení trochu osobnosti. Takže můžete vidět Luciuse Malfoye, jak kouzlí s matematickou přesností, protože je klubový duelant, kdežto Sirius Black má takový špinavý pouliční styl kouzlení. Opět! Výborný detail, vyprávění přes obraz a charaktery… ale jsou za ním hodiny nácviku choreografie. Prachy a detaily.
Co se obsazení týče, přibyla především jedna důležitá postava, a to je už zmiňovaná Bellatrix Lestrangová. Původně dostala její roli Helen McCroryová, ale ta otěhotněla před natáčením a musela být vyměněna za Helen Bonham Carterovou. Která je… fenomenální! Celá série Harryho už má takovou dynamiku, že nakonec všechno dopadne přesně tak, jak má. McCroryová totiž v dalších dílech hraje Narcisu Malfoyovou a totálně v té roli září, zatímco Carterová se v roli Bellatrix totálně zabydlela. Něco podobného se stalo u prvního dílu, když se David Thewlis ucházel o roli Quirella, nedostal ji… a pak ztvárnil Remuse Lupina.
Nová éra je tady
Fénixův řád stál bez marketingu něco kolem sta milionů dolarů a vydělal devět set padesát mega. Přestože byl vybrán obskurní režisér, přestože dvorní scénárista chyběl, vyšel z toho jeden z nejlepších filmů série. A možná proto, že to bylo tak svěží, nečekané, věrné, ale svobodně natočené, dostal David Yates kontrakt na zbytek série. Poprvé od Chrise Columba měl někdo natočit víc než jednoho Harryho Pottera. A Yates z toho hodlal vytřískat maximum.
