Harry Potter a Ohnivý pohár je jedním z nejúspěšnějších filmů série, minimálně co se peněz týče. Až na poslední dva díly měl nejúspěšnější otevírací víkend a celkově vydělal téměř devět set milionů dolarů. Vzhledem k tomu, že je pevnou součástí kouzelnické řady, má dodnes celkem obstojnou pověst, rozhodně lepší než záhadně haněná Tajemná komnata. Reálně ovšem… je to jeden z nejrozporuplnějších filmů série, někdo by dokonce řekl, že nejhorší.
Nechápejte mě špatně, měl jsem příležitost sledovat, jak jde celovečerní film od prvního nápadu až do kina. A upřímně, to, že vznikne jakýkoliv alespoň obstojně dobrý film, je malý zázrak. Cestou se může naskytnout odhadem pět set milionů problémů, které mohou celý film vyhodit z kolejí takovou silou, že už ho nikdy neposbíráte. Tím chci říct, že si nemyslím o Ohnivém poháru, že je to špatný film. To vůbec ne. Je to velice dobrý film. Ale na standardy celé série, která je až zázračně povedená, trochu pokulhává.
Problémy totiž začaly už u scénáře.
Příliš mnoho dobrého
Do scénáristického křesla se už počtvrté vrátil osvědčený veterán showbyzu i série Steve Kloves. Problém byl s režisérem. Alfonso Cuarón, který proměnil předchozí díl v temný cinematický zážitek, se rozhodl, že pokračovat nebude, a přes žebrání studia Warner Bros. odmítl na projektu dělat i autor prvních dvou dílů Chris Columbus. Nakonec byl vybrán Mike Newell, britský režisér, autor klasik jako Čtyři svatby a jeden pohřeb nebo Donnie Brasco. Režisér s tímhle backgroundem může znít podivně, ale nezapomeňme, že Cuarón taky nebyl úplně logická volba.
Ukázalo se ale, že Newell nemá pro kouzelnickou sérii Cuarónovy kvality. Tak zaprvé, práce na scénáři začaly před vypuštěním Vězně z Azkabanu a Newell, přestože neviděl předchozí filmy ani nečetl žádnou z předchozích knih, se prostě rozhodl, že všechny šokuje a udělá „temného Harryho Pottera”. Až když ho Alfonso přesvědčil, ať alespoň zhlédne prvních čtyřicet minut Vězně z Azkabanu, uvědomil si nový rejža, že série už dávno potemněla a že tenhle nápad bylo v podstatě to jediné, co měl v arzenálu.
Během produkce filmu byl zbytek štábu často naprosto šokován tím, s čím Mike Newell přišel, protože to často vycházelo z jeho absolutního nedostatku respektu k předloze nebo to prostě byly jenom debilní nápady. Jeden den režisér mluvil o tom, že dělají „bollywoodský film”, jiný den zase o tom, že dělají „hitchcockovský thriller”, a tahle schizofrenie se začala podepisovat nejen na štábu, ale i na scénáři.
Rejžo, to už je moc!
Steve Kloves byl postaven v podstatě před nemožný úkol. Vzít bezmála osmisetstránkovou knihu a udělat z ní věrný celovečerák. Newell nakonec rozhodl, že se napíše scénář a bude se točit a pak se uvidí, jestli bude výsledkem jeden nebo dva filmy. Kloves sám později řekl: „Celou dobu jsme si mysleli, že to budou filmy dva, ale nikdy jsme nepřišli na uspokojivý způsob, jak je rozdělit.”
Výsledkem bylo, že řada dějových linek musela odpadnout a spousta scén z knihy musela pryč. Problém byl, které scény odpadly, které dějové linky zůstaly a jak byly vizuálně zvládnuté. Co hůř, některé dějové linie jsou načaté, ale nikdy nedokončené.
Tak například bulvární novinářka Rita Holoubková sice píše všechno o všech, ale nikdy není vysvětleno, jak to ve skutečnosti dělá. Dál, Newell totálně vyhodí Harryho léto u Dursleyových, což je naprosto v pořádku, ale pak desítky minut hypuje mistrovství světa ve famfrpálu, aby ho nakonec kompletně vystřihl. Namísto toho se později Harry při plnění prvního úkolu Turnaje tří kouzelníků sáhodlouze nahání s drakem po Bradavicích, což jednak nedává nejmenší smysl a ani to není součástí knihy. Jakože když chceš mít velkou vzdušnou akční sekvenci, co takhle nejlepší famfrpálový zápas v celé knižní sérii?!
Ještě větším problémem jsou záhady a vyšetřování, na kterých stojí v podstatě každý díl Harryho Pottera. Z nějakého důvodu se Newell rozhodl ukázat nám Bartyho juniora už na začátku filmu, takže od soudní scény víme, kdo stojí za útoky na začátku příběhu a tak dále a tak dále, zkrátka rejža si pod sebou konstantně podřezává větev úplně zbytečně.
A to ani nemluvím o všech těch věcech, které musel štáb Newellovi rozmluvit, třeba nechat Voldemortovi lidský nos nebo že při honičce s drakem Harry zapálí celý Zapovězený les. Prostě crazy!
Filmoví kouzelníci
Abych jenom nenadával, Newell taky přinese do filmu to, čím jsou jeho největší klasiky tak slavné. Což je práce s herci a hyper kompetentní technická práce s obrazem a kamerou. Přestože řada věcí v tom filmu nedává nejmenší smysl ať už v rámci série nebo filmu samotného, některé z mých nejoblíbenějších scén řady jsou právě tady. A všechny jsou vystavěné na obraze a hercích.
Už zmiňovaná soudní scéna s Karkarovem je naprosto strhující a nový herecký přírůstek do série, srbsko-český herec Predrag Bjelac si pro sebe ukradne celou stage. Celé je to strašně chaotické, herci si mohou vyhrát duši z těla, Bjelac křičí, protože se nechce vrátit do Azkabanu, kamera kolem něj jezdí a na konci vynese svůj trumf a se svým balkánským přízvukem řekne: „Barty Skrk…” a do closeupu dodá: „Junior.”
Mám husinu, a to o tom jenom píšu.
Když jsme u Bartyho Skrka, k němu jsou hned dva noví a skvělí herci, kteří přibyli v tomhle filmu, a sice David „Dr. Who” Tennant a jeho alter-ego Alastor Moody, kterého naprosto famózním způsobem ztvárnil Brendan Gleeson. Se starým Gleesonem nemůžete nikdy šlápnout vedle.
Ale zaručeně největším přínosem sérii je obsazení Ralpha Fiennese do role Voldemorta. Fiennes byl vždycky velice komfortní v roli příšerných záporáků, ať už to byl Amona Göth v Schindlerově seznamu nebo šílený sériový vrah v Rudém drakovi. To mu dalo dost sebevědomí, aby odmítl červené kontaktní čočky s tím, že „dokáže vypadat víc hrůzostrašně bez nich”. A pane na nebesích, jak moc měl tenhle člověk pravdu. Jeho Voldemort je, jako by vylezl z knihy, a navíc do sebe načerpal hromadu hadí zlosti někde po cestě.
Mimochodem, celá ta závěrečná scéna na hřbitově je, jako kdybych si ji vysnil, a je to vlastně zásluha režiséra Mika Newella. To, jak má rozestavěné herce, jak každý ví, co má dělat, jak Newell přesně ví, kde kamera co zachytí a jak se to potom poskládá dohromady… Když sledujete tu scénu, tak vidíte, že se díváte na práci mistra úplně na vrcholu svých tvůrčích sil. Jen je prostě škoda, že takovou péči nevěnoval i jiným aspektům filmu.
Tři schody pro Popelku
Zbytek štábu naštěstí i v tomhle díle pracoval na dvě stě procent a víc. Daniel Radcliffe jenom kvůli přípravě na druhý úkol turnaje, tedy potápění se do jezera, cvičil plavání pod vodou tři měsíce a strávil pod hladinou čtyřicet hodin. Taky je ta sekvence naprosto fantastická a točila se v ohromné nádrži vyplněné blue screenem. Zadržovala patnáct tisíc hektolitrů vody. Radcliffe měl vůbec náročné natáčení. Zatímco zbytek děcek mohl trénovat tři týdny na plesovou scénu, sám Daniel měl kvůli nabušenému natáčecímu rozvrhu jenom čtyři dny. Což je taky důvod, proč je většina jeho tanečních scén brána od pasu nahoru. Aby nebylo vidět, jak šlape holkám na nohy. Ale aspoň je to tak věrné knize.
Když jsme u toho plesu, vytvořit set pro takovou slavnost byla taky solidní řehole. Něco se dělalo z opravdového, něco z falešného ledu, vytvářely se ledové sochy. Tři sta kostýmů vzniklo jenom pro tuhle scénu. A na Hermioniných šatech se pracovalo tři měsíce, aby to byl optimální mix něčeho, co je „prudérnější a vhodné pro teenage dívku”, ale zároveň trochu sexy. Emma Watsonová si v šatech užila své, její slavnostní popelkovský příchod se točil na mnoho pokusů a při jednom z nich škobrtla a spadla ze schodů.
Jo a mimochodem, ukázalo se, že když děláte čtvrtý film v sérii, má to i své výhody. Pro natáčení prvního úkolu totiž Newell chtěl draka. Fyzického draka. A štáb mu v rekordním čase dodal osmimetrového animatronického ještěra, který chrlil oheň. Důvod, proč to šlo tak rychle? Prostě trochu přestrojili Baziliška, kterého měli ve skladu ještě z druhého dílu.
Harry Potter a ten rok, co se všichni zapomněli ostříhat
Harry Potter a Ohnivý pohár je vynikající film. V jistém smyslu definuje celou Harry Potter sérii, protože právě na něm je finálně vidět, jak každý režisér do projektu přináší to, v čem je dobrý a v čem naopak pokulhává. A je vlastně trochu magické vidět, že i když je režisér úplně mimo, stálý štáb série nedovolí, aby projekt úplně vykolejil. Díky tomu máme biják, na který se stojí za to podívat… Jen to prostě není highlight série.
A teď k té nejzásadnější otázce – proč mají všichni v tomhle filmu tak dlouhé vlasy? A odpověď je v podstatě jednoduchá, Cuarón nechal děckám povyrůst vlasy, aby charaktery nabraly osobitější vzhled a Newell prostě jen zašel o krok dál. Ale hlavně se to prostě tenkrát v roce 2005 nosilo. A co víc, když později vyšel trailer na Fénixův řád, řada fanoušků (a hlavně fanynek) byla zhrzena, že si Harry svoji řepu nechal ostříhat.
Ale Fénixův řád až zase za týden.
