V mládí jsem bral LSD a věřím, že mi to změnilo život, vyznal se tvůrce Rodiny Sopránů David Chase
Sedminásobný držitel ceny Emmy a showrunner a scenárista Rodiny Sopránů David Chase vystoupil ve středu po poledni na MFF KV. V moderovaném rozhovoru se Zacem Ntimem z amerického magazínu Deadline v rámci programu Industry Days přednesl před téměř plným sálem v Císařských lázních během čtyřiceti minut pár dobrých vtipů a taky pravd o své kariéře. Mluvil třeba o LSD, o svém chystaném filmovém projektu i o mámě, která mu byla velkou inspirací, ale asi ne v tom smyslu, jak by chtěla.
Někdo by se mohl ptát, proč po 86 epizodách Sopránových (1999–2007) následuje v jeho pracovním životopise poměrně dlouhá pauza. David Chase má odpověď: „Napsal jsem spoustu scénářů, které nikdo nekoupil. Neměl jsem nějakou dobu moc štěstí. U HBO se pak naskytlo něco, co jsem opravdu chtěl natočit, jenže oni to nakonec nechtěli. Ztroskotalo to na penězích. A pak jsme natočili takzvaný prequel k Sopránovým, Všechny svaté mafie (2021), ale nebylo to podle mých představ a v kinech jsme neuspěli. Až pak v televizi.“
Ani Sopránovi však nebyli úspěch na první dobrou, vzpomínal David Chase v samotném úvodu svého středečního masterclassu. HBO je prý testovala na publicích v různých státech: „V Connecticutu, Texasu, Kalifornii a už si nepamatuju, kde ještě. A jediné místo, kde to dopadlo dobře, byl Connecticut a newyorská metropolitní oblast – velké překvapení,“ směje se David Chase, muž s více než padesátiletou zkušeností v oboru, a karlovarské publikum s ním.
Hollywood řídí dvě věci: chamtivost a strach
Seriál Rodina Sopránů měl nakonec premiéru v lednu 1999 a zapsal se do dějin jako pravděpodobně nejuznávanější dílo v historii kabelové televize. Mafiánská sága se okamžitě stala absolutním popkulturním fenoménem. Během šesti sezón posbírala bezpočet trofejí, mezi nimiž figuruje 21 sošek Emmy, pět Zlatých glóbů a také Cena George Fostera Peabodyho, jíž se v branži přezdívá „televizní Pulitzer“. Je ovšem pravda, že Chase na tento úspěch vlastně nedokázal navázat. „Christopher McQuarrie napsal Obvyklé podezřelé a pak na nějaký čas opustil Hollywood s tím, že to celé řídí jen dvě věci: chamtivost a strach. A měl naprostou pravdu. Filmový byznys jsem vlastně nikdy úplně nepochopil; zisk bývá asi 6 %, už od éry němého filmu. Proč se do toho vůbec pouštět? Zvlášť když se bojíte, že přijdete o peníze. Nebylo by lepší prodávat běžecké boty nebo něco podobného?“
Jako režisér celovečerního filmu debutoval Chase snímkem Not Fade Away (2012). Tento hudební příběh o dospívání na americkém předměstí šedesátých let se tehdy stal jednou z hlavních událostí jubilejního 50. ročníku newyorského filmového festivalu a následně vstoupil do kin pod hlavičkou studia Paramount Pictures. „Natočil jsem ho se čtyřmi herci – s Johnem Maragem, Jackem Hustonem, Willem Brillem a Bellou Heathcoteovou. Všichni chtějí natočit další film společně. A já bych do toho šel – ne na stejné téma, ale s nimi. Taky bych rád natočil něco o italských Američanech, kteří nakupují zdánlivě neprodejné nemovitosti v Itálii; stát zřejmě tyto domy prodává. Lorraine Bracco (americká herečka známá jako psychiatrička Jennifer Melfi v Sopránových; pozn. red.) jeden dostala zadarmo. Prodávají se v opuštěných městech a vsích a spousta Američanů je kupuje a stěhuje se tam, protože situace v naší zemi je nejistá. Rád bych tedy natočil příběh o čtyřech italských Američanech, kteří se vrací do staré vlasti, a o tom, jaká překvapení je tam čekají.“
Ne že bych byl nějaká fetka
Další projekt, jemuž se Chase věnuje a o němž prý co nevidět natočí jak film, tak zřejmě i seriál, je MKUltra. To je kódové jméno pro neústavní a ilegální projekt CIA s několika cíli, z nichž většina zkoumala metody psychické manipulace lidí. Mezi ně patřily ovlivňování myšlení pomocí drog včetně LSD, hypnóza, ale i verbální a sexuální zneužívání nebo různé formy mučení. Proč si ono téma vybral? „Nejspíš proto, že jsem v mládí bral LSD. Ne že bych byl nějaká fetka, ale vzal jsem si to devětkrát desetkrát a věřím, že mi to změnilo život. Když se dozvíte, že americká vláda z toho chtěla udělat zbraň, a jak to podělali, a že to vůbec není zbraň… Je to duchovní zážitek a párty!“ Točí dokonce na to téma jak film, tak seriál. „Seriál jsem původně nechtěl, to tak nějak vyplynulo. Píšu scénář k tomu filmu už pět let, ale není to jen o LSD, je to rodinný příběh.“
V říjnu 2021 studio Warner Bros. uvedlo do kin Chaseův očekávaný film Všichni svatí mafie, který dějově předchází událostem z Rodiny Sopránů. David Chase k němu napsal scénář a ujal se role producenta, ale jak už naznačil, nebyl s ním pak spokojený. Co si vlastně myslel, že natočil? „Larry Konner, co to se mnou napsal, a já jsme prostě chtěli natočit béčkový gangsterský film. Příběh dospívání, coming-of-age. Ale neměl to být příběh o Tonyho počátcích. Byla tam postava Dickieho Moltisantiho, který byl Chrisovým otcem. Mluvili jsme o něm po celou dobu natáčení Sopránů, že byl drogově závislý, alkoholik a šílenec – a pak, když jsme točili ten film, najednou nebyl. Nevím proč, asi jsme na to zapomněli… Nevím, jak jsme to zvorali, ale zvorali jsme to.“
Ale co ta věc s prozacem?
Po dvaceti minutách rozhovoru došlo na mnohdy velmi zajímavé dotazy publika pro muže, který byl uveden do Síně slávy státu New Jersey a jemuž oscarový režisér Alex Gibney věnoval dvoudílný dokument s názvem Mafián: David Chase a Rodina Sopránů: „Slyšel jsem, že když jste představovali scénář Sopránů, někdo vám řekl, abyste jej přepracovali a vynechali z něj postavu terapeuta. Je to pravda?“ – „Bylo to ještě horší,“ vzpomínal David Chase. „Leslie Moonves (generální ředitel mediálního konglomerátu CBS; pozn. red.) řekl: „Hele, nemám žádný problém se všemi těmi vraždami a gangstery, ale co ta věc s prozacem?“ Prostě mu vážně vadilo, že Tony chodí k terapeutce! Dělalo to z něj prý muže slabého a nemocného, ne hrdinského a komplikovaného. Takže jsme odešli.“
A protože se právě ono zobrazení slabosti mafiánského bosse ukázalo jako klíčové, inovativní a pro publikum přitažlivé, nemohla z publika nezaznít následující otázka: Zaznamenal jste nárůst počtu mužů, kteří chodí k terapeutům? „To ne. Ale dostali jsme ocenění od Americké psychiatrické asociace! Šli jsme na luxusní oběd do hotelu Ambassador, kde kromě nás seděli samí psychiatři. Udělili nám cenu s tím, že po prvním nebo druhém roce vysílání Sopránových se počet mužů, kteří chodí na terapii, zčtyřnásobil!“
Vše o mé matce
Patřičné péče se, jak naznačuje Gibneyho dokument Mafián: David Chase a Rodina Sopránů, ovšem nedostalo samotnému Chaseovi. Jako dítě měl s rodiči mnoho problémů; jeho otec byl vzteklý muž, který ho neustále shazoval, a jeho matka byla nurotická, pasivně agresivní drama queen, vždy na pokraji hysterie. Postavu Livie Soprano tak Chase vytvořil podle ní: „Kdykoli jsem lidem vyprávěl o tom, co moje matka řekla nebo udělala, smáli se, až se popadali za břicho: O té své mámě jednou musíš napsat! Jako první to řekla moje žena… Chtěl jsem natočit celovečerní film a někdo mi radil: Mělo by to být o televizním producentovi a jeho problematické matce. A já si pomyslel: No a koho to zajímá?
Podle mě to především mělo mít prvky napětí, nebezpečí a komedie. Pocházím z New Jersey, kde jsou italsko-americké zločiny a organizovaný zločin dost důležité, takže měl by to být mafián a jeho matka. A právě v té době nastal čas, abych mámu umístil do pečovatelského zařízení, protože se o ni postarají líp než já. Navštívili jsme různá zařízení a ona vždycky zpanikařila... A já si pomyslel: Přesně to se stane! Gangster ví, že jeho matka potřebuje pomoc, takže ji chce dát do pečovateláku, ale ona si to přebere špatně – přesně tak, jak to udělala moje matka. Moje máma si tedy sice přebrala vždycky všechno špatně, ale… Jo, to jí nelze upřít, byla mou inspirací!
