Tak hektické pracovní tempo jste na karlovarském plátně jistě už viděli. Namátkou předloni, když sem britský režisér Philip Barantini přivezl Bod varu, jenž vyprávěl o jednom dni plném šíleného dění v kuchyni i na place současné londýnské restaurace. Jenže tehdy šlo jenom o čas a o jídlo. Tady, v Porodních asistentkách, jde o čas a o život. O život na porodním sále, o život novorozenců i jejich matek.
„Bude to ok! Zvládneme to!“ Hlavními hrdinkami Porodních asistentek jsou dvě dívky těsně po škole, které poprvé utíkají do práce a vzájemně se ujišťují, že je čeká světlá budoucnost. Pracovitá, klidná a vyrovnaná Sofie (Khadija Kouyatéová) a její o poznání rozháranější spolubydlící a kamarádka Louise (Héloïse Janjaudová) tak v úvodu vpadnou do uspěchaného porodního oddělení státní nemocnice v Toulouse, ale hlavně – s naivitou a bez přípravy – také do stavu současného francouzského zdravotnictví. Nikdo nemá čas je ani zaučit, prohlídka oddělení proběhne v heslech („Svoje problémy si nechte v šatně!“ křikne na ně hlavní zdravotní sestra v podání Myriem Akheddiouové). Státní zdravotnictví, jak vidí divák na první pohled, trpí zoufalým nedostatkem pracovních sil. Zatímco v Británii říká rozzlobeně jedna z lékařek, že prý na jednu rodičku připadá jedna porodní asistentka (v britské realitě tomu ale tak mimochodem není), tady musí lékař zvládat čtyři až pět rodících žen najednou… Obě dívky se tak dostávají přímo k jádru problému, totiž že lékařům, sestřičkám i personálu dochází čím dál častěji dech.
Režisérka Léa Fehnerová nás, a v tom je její film výjimečný, bere na porodní sály s velikým sebevědomím a autenticky: scénář napsala společně s Catherine Pailléovou podle skutečných příběhů šesti porodních asistentek a dovedně tak vytváří dojem současného lékařského prostředí. Film má dokumentární ráz (střih Julien Chigot, zvuk Emmanuelle Villardová), který podtrhuje rychlá, těkavá, spěchající kamera Jacquesa Giraulta, soustřeďující se na detaily tváří. Ve snímku navíc kromě těžších momentů, kdy se vám budou drát slzy do očí (což se ostatně děje vždycky, když se na scéně hlásí na svět dítě), nechybí ani humorné vsuvky. Například v podobě stážisty Valentina, který se nakonec stane spolubydlícím obou holek, nebo rodinky lékaře Redy, jehož sestra rodí, ale do procesu porodu zdaleka nejvíc zasahuje jejich matka…
Nejen ve Francii bychom se ale teď měli ptát: Jak dlouho tahle situace ještě vydrží, než se všechno zhroutí? Jak dlouho budou v těchto profesích zůstávat „srdcaři“, držící systém nad vodou?
Porodní asistentky
Režie: Léa Fehnerová
Francie 2023
