Nezničitelný Jiří Paroubek se vrací na scénu. Bývalý český premiér se už nemohl dívat na to, jak se část společnosti vysmívá blekotajícímu Babišovi či buranskému Zemanovi. Přišel čas, aby tento výsměch patřil opět jemu. Cvičení s Paroubkem mu výsměch samozřejmě přineslo a spolu s ním i lítost, ale to nestačí a hlavně to už bylo dávno. Jiří Paroubek baží po výsměchu a neúspěchu hned teď.
Z toho důvodu si založil spolek Nespokojení. Tento spolek si vzal za úkol nemalý cíl. Sjednotit levici a zařídit Paroubkovi další politickou prohru. Ačkoliv je tento cíl nemalý, je poměrně jednoduché ho dosáhnout.
Aby se přiblížil svému snu veřejného ponížení a fiasku v libovolných volbách, svolal prostřednictvím svého spolku Nespokojení na Malostranském náměstí demonstraci, kam se sešlo na několik desítek komunistů a možná i pár jiných lidí.
„Dokážu to. Sjednotím levici. Levice je roztříštěná a potřebuje vůdce. Já jsem ten vůdce. Jenom já jsem vyvolený. Chraňme naše důchodce. Jsou to nejdůležitější, co máme. Důchodci jsou náš poklad. Naše národní stříbro. Fialova vláda na důchodce plive a pošlapává jejich práva. Jiří Paroubek a jeho LEV 21 stojí vždy na straně utlačovaných,“ hřměl Jiří Paroubek, když tu k němu přistoupil nějaký muž a cosi mu zašeptal do ucha.
„Tak změna. Pardon. LEV 21 už není. Teď se to jmenuje Nespokojení. To je jedno. Hlavní je, že to vedu já a že společně opět směřujeme k volebnímu fiasku,“ vytleskával Paroubek dav, což je na jeho mítincích zvykem. Zatímco běžné je, že dav vytleskává vystupujícího na pódiu, tak Paroubek z pódia vytleskává dav, protože jeho dav bývá často znuděný a duchem nepřítomný.
„Nastala opět doba Jiří Paroubka. Jiří Paroubek je nejlepší,“ snažil se Paroubek tleskáním probudit dav unavených komunistů, avšak to se mu příliš nedařilo. I když sem tam se z hloučku ozvalo „Putin je náš kamarád“ nebo „smrt USA“, Paroubek si to zřejmě představoval jinak. I když možná ne.
„Já od toho moc nečekám. Vrátil jsem se zpět do veřejného života z jediného důvodu. Abych neuspěl. Na sobě se mi nejvíc líbí moje nesoudnost a to, jak absolutně nedokážu odhadnout, že o mě nikdo nestojí.
Spolek Neurvalí nebo Nespokojení, nebo jak se to jmenuje, jsem založil kvůli tomu, abych opět kandidoval v nějakých volbách a opět naprosto propadl. Neúspěch mě nabíjí. Je to můj hnací motor. Moje ambice na nadcházející volby do europarlamanetu, kam hodlám kandidovat, je půl procenta hlasů. Možná i méně. Uvidíme, jestli se mi podaří nebo nepodaří sjednotit tu levici,“ plánuje Jiří Paroubek.
Divoký kačer je fake news o skutečných událostech, které se sice nestaly, ale mohly by, jakkoliv znějí neuvěřitelně. Skutečností ale například je dlouhodobá nejednota vládní koalice.
