Uprchlíci, kteří utíkají před válkou z Ukrajiny, se stali trnem v oku některým občanům České republiky, protože mají podle nich až skandálně kvalitní mobilní telefony, a dokonce mnozí chodí ve značkovém oblečení. O různých příspěvcích a ubytování zadarmo ani nemluvě.
„Proč se stát nestará o nás? Já chápu, že uprchlíci to nemají lehké, ale náš stát se má v první řadě postarat o nás, o občany České republiky. Budeme cpát peníze uprchlíkům, když naši lidi nemají kde bydlet a nemají co jíst,“ hartusí pan Aleš z Bruntálu, který je už šest let nezaměstnaný a ve volném čase roztáčí dávky v nezaměstnanosti na bubnech hracích automatů v nonstop baru U Buldoka.
Pan Aleš není ani zdaleka sám, komu se nelíbí, že se stát místo o něho stará o uprchlíky před válkou. „Mám osm exekucí a stát pro mě nedělá nic. Kvůli uprchlíkům se může přetrhnout,“ dodává pan Aleš a zlověstně při tom hrozí pěstí kamsi do dálky.
Není to však jen skutečnost, že se stát stará o uprchlíky, která dráždí mnohé občany. I samotní uprchlíci a jejich vizáž je pro mnohé trnem v oku.
„Dneska jsem byla na nádraží. V hlavní hale bylo několik uprchlíků z Ukrajiny. Většina z nich měla drahé mobily a značkové oblečení. Jedna Ukrajinka dokonce tlačila kočárek, který podle mého zjištění stojí i třicet tisíc korun. Tak kde to jsme? Co je tohle za uprchlíky? Vždyť jsou bohatší než my,“ kroutila hlavou paní Alena z Ostravy, která má jenom pět zubů.
Právě na tento narativ o bohatých uprchlících ve značkovém oblečení a drahých mobilech se snaží reagovat vláda.
„Pokoušeli jsme se lidem vysvětlit, že uprchlíci z Ukrajiny nejsou žádní křováci z Afriky. Že Ukrajina není země třetího světa a lidé tam nežijí v chýších ze slámy a nerozdělávají oheň za pomocí tření dvou dřívek o sebe. Jsou to Evropané a jejich životní úroveň před válkou nebyla daleko od té naší. Když utíkali před válkou, vzali si prostě jenom to nejnutnější. To, že to nejnutnější, tedy telefony, oblečení a podobně, bylo třeba i značkové a tím pádem drahé, za to nemůžeme vinit uprchlíky. I tak ale naše vysvětlení nepadlo na úrodnou půdu, takže jsme museli jednat,“ tvrdí premiér Petr Fiala.
Na hranicích vláda nechala narychlo sestavit několik záchytných stanovišť, které mají za úkol příchozí uprchlíky opticky přiblížit představám běžného českého nenávistného člověka, které o uprchlících má.
Uprchlíkům je na hranicích vyměněn jejich chytrý telefon za starý tlačítkový. Někteří dokonce dostanou pevnou linku. Dále potom uprchlíkům odebíráme jejich značkové oblečení a oblékáme je do otrhaných a ušmudlaných hadrů. Dětem potom ještě pro klid občanů mažeme obličeje štěrkem nebo hlínou, aby vypadaly více zuboženě.
Rovněž nabízíme i uprchlíkům berle nebo dřevěné nohy a obvazy na hlavu, aby vypadali víc, že prchají před válkou. Toto je však už vesměs dobrovolné.
„Věřím, že občané, kteří z nějakého důvodu na uprchlíky nadávali, budou již spokojeni. Zástupy zubožených lidí prchajících před válkou jsme opticky ještě více zubožili, a přiblížili je tak jejich představám,“ dodal premiér.
Divoký kačer je fake news o skutečných událostech, které se sice nestaly, ale mohly by, jakkoliv znějí neuvěřitelně. Útěk lidí před válkou je však smutnou skutečností.
