Je libo lyže, lázně, labužnickou krmi? Pak jste tu správně! Krása tohoto koutu Korutan bere dech
Může to být tak trochu speed travelling – Itálie je odsud půl hodinky cesty, stejně tak Slovinsko. Ovšem senzační pizzu calzone i bledskou kremšnitu vám mistři pekaři a cukráři připraví i tady, ve Villachu. Stojíte na špici Gerlitzenu bezmála dva kilometry nad mořem, po blankytném nebi létají rogala a černá kavčata žlutozobá, před očima máte majestátní Mittagskogel čili Polední horu, zasazenou do fenomenální horské koruny vrcholků tří různých států, a už se těšíte na večerní saunu nebo procházku kolem místních azurových jezer… Vítejte v Korutanech, rakouské spolkové zemi sportovcům, gurmánům a akčním rodinám zaslíbené!
Kde složit hlavu?
Tak tady není o čem debatovat. Hotel Karawankenhof na předměstí Villachu – k názvu přišel díky blízkému slovinskému pohoří Karavanky, které krásně vidíte z venkovního termálního bazénu – je čtyřhvězdičková oáza klidu a míru. Čtyřhvězdy nebo pětihvězdy volí při svých pobytech v Rakousku pětina Čechů a dobře vědí proč. Ačkoli je Karawankenhof nesmírně vstřícný rodinám s dětmi, na jeho velké ploše se shon a smích hezky rozprostřou a vy zaručeně nebudete rušeni.
Můžete sem přijet vlastně čímkoli včetně vlaku – rustikální nádražíčko leží hned přes ulici. Moderní budova hotelu má kromě tří pater se vzdušnými a prostornými pokoji k dispozici jednu zásadní věc, totiž útulnou dětskou hernu s programem pro nejmenší a s prima hlídačkami, které nezřídka ovládají všechny tři místní „úřední jazyky“, totiž němčinu, italštinu a slovinštinu. Takže budete-li si chtít prodloužit oběd v hotelové restauraci, jejíž kuchyně je věru nadstandardní a logicky zaměřená na místní speciality a suroviny, máte skvělou možnost odložit své ratolesti v prvním patře a vrátit se k velkolepému salátovému baru a pečlivě poskládanému pětichodovému menu (ten sumec s řepnými nočky! to ossobuco s gremolatou na kořenové zelenině!). Děti lze mimochodem energeticky eliminovat v KärntenTherme čili Korutanských termálních lázních, které jsou příhodně situovány přímo v hotelu. Ale o nich později.
Mimochodem, pokud jde o národnostní složení hostí Karawankenhofu, třetinu tvoří Italové (v létě dokonce dvě pětiny), třetinu Rakušané a o zbytek pomyslného koláčového grafu se dělí Slovinci, Češi s nějakými osmi procenty a další národnosti. V hotelových saunách a hammamu zní – samozřejmě šeptem, jsme přece ve wellnessu – i polština a rumunština, češtinu jsme naopak během čtyřdenního pobytu nezaslechli.
Mráz i teploučko
Naproti Karawankenhofu se rozprostírá pětihvězdičkový hotel Warmbaderhof s vyhlášenou, veřejně přístupnou cukrárnou a také starobylý lázeňský dům s pětadvacetimetrovým krytým bazénem, jehož dno je pokryto oblázky. Proč? Přece aby jimi mohl vyvěrat pramen Urquellbecken! Sedmadvacetistupňová voda neustále proudí ze země a každé tři hodiny se tak obsah nádrže obměňuje. Svižně si tu odplavte pár bazénů – zvláště mezi sedmou a osmou ranní tu budete mít „volnou dráhu“ a budete se moci těšit světem pod hladinou, barevnými kaménky na dně a perlícími bublinkami vřídel. Tato termální voda ulevuje od bolesti a působí protizánětlivě, snižuje stres, příznivě působí na krevní oběh a prokrvení. Doporučená doba pobytu v tomto ozdravném ráji je pouhých dvacet minut, kvůli radonu. Pak ovšem můžete přeběhnout zaperlit si do teplého masážního bazénu plného důmyslně umístěných trysek.
Pokud ovšem nedáte přednost blahodárné regenerační kryoterapii o patro výše. Muž za pultem vám změří tlak a vyplní s vámi dotazník, poté nafasujete měkounké bílé ponožky a rukavičky, navléknete si je a jen v plavkách a dřevácích zamíříte na půl minutky do přípravné komory. Jejích třicet stupňů pod nulou s vámi za tu chvilku neudělá absolutně nic, ovšem brzy dostanete světelný a do sluchátek též zvukový pokyn k otevření dveří do ledového království. Mínus 111 stupňů Celsia, dvě a půl minuty, a ve sluchátcích hudba dle vašeho výběru. Překvapuje vás, že většina klientů – odhadem tři pětiny z nich jsou ženy – volí z 39 songů v playlistu píseň Mamma mia! od ABBA, zastoupené hned pětkrát? Já si místo veselé hymny podváděné ženy střihla Sexbomb od Toma Jonese, tančila do jejího rytmu (jak jinak se v tom mrazu zahřát?) a užila si příjemné vymrazení do krásy a zdraví.
Co dělat přes den?
Villach je pěkné město, ale pokud sem tuhle zimu vyrazíte s rodinou, zamiřte nejdříve na lyže. Středisko Gerlitzen Alpe je báječné a nabízí velkou pestrost – 53 kilometrů sjezdovek, z toho čtyři „černé“. Samozřejmostí je spousta atrakcí pro děti: tři dětské areály s cvičnými vleky, kouzelnými koberci, slalomy a každodenní párty s místním medvědím maskotem. Ratolesti můžete bez váhání svěřit instruktorům místní lyžařské školy, jichž je v sezoně až 120. Mně ušili instruktora vskutku na míru: šarmantní padesátník Martin je Čech a čtenář Reflexu k tomu, odkroutil si tu už osm sezon a naprosto přesně ví, po čem ženy touží: „Tahle červená se jmenuje RockʼnʼRoll a je moc fajn pro freeridery, ale my budeme seriózní – dáme si Neugarten Speed Abfahrt a pak si prosvištíme dvě tři černé!“
A je to paráda! Z druhé strany vrcholku Gerlitzen Alpe se paprsky opírají do jednoho z nejslunečnějších svahů v zemi, což hodinu dvě po poledni lyžování při vyšších teplotách zejména v druhé půli března trochu komplikuje. První čtyři hodinky od otevírací osmé ranní jsou ovšem celosezónně báječné. Můžete se tu i vrátit do dětství: sjedete si obří slalom, svezete se na dřevěných sedačkách dvou „školních“ lanovek i na překvapivě pohodlné kotvě, podél níž je nejlepší, zcela nevyježděný sníh. „Místní sjezdovky mají pověst nejlépe upravených v zemi,“ říká Martin a potvrzuju, že příslovečný manšestr se drží dlouho i v nejnižších místech s umělým sněhem. Když už jsme u něj, vězte, že oblast má spoustu podzemních pramenů i vody z přilehlých jezer, tudíž je zasněžování šetrné vůči přírodě a místní vleky jsou poháněny stoprocentně ekologickou elektřinou. A vy, kteří nesjezdujete, jistě uvítáte čtyřiadvacet kilometrů běžeckých tras a turistických stezek.
Oběd těsně pod vrcholkem v rodinném hotelu Pacheiner, jejž jsme si vybrali ze čtrnácti místních lyžařských chat a horských restaurací, předčí vaše očekávání. Na slunečné terase si vychutnáte vepřová žebra, vídeňské řízky, ale především místní specialitu Kärntner Kasnudel čili tři de facto obří ravioli plněné směsí čerstvého sýra, ricotty a bylinek, jimž vévodí máta. Másla v talíři se nebojte – to se vsákne a legendární limo Almdudler to spláchne. A když už jsme u tekutin, nečekejte tu bary àpres ski. Gerlitzen Alpe je rodinné lyžařské centrum. Ano, občas si pozvou na úpatí sjezdovek DJe, ale na smrtící sjezdaře opojené bombardinem nebo šnapsem jsme tentokrát vůbec nenarazili.
Jak se dobít (v obou slova smyslech)?
Chcete-li si odpočinout od lyží a vyměnit na pár hodin prkýnka za nesmeky, vyrazte do malého přírodního parku s libozvučným jménem Dobratsch. Historicky první korutanský přírodní park nabídne i nezkušeným chodcům parádní, ani ne dvouhodinový výšlap na stejnojmenný vápencový vrchol ležící v 2166 metrech nad mořem. Ať už od vrcholového kříže za úzkou stezičkou, nebo od kapličky na vedlejším ostrohu vidíte úžasnou krásu, nízko nad hlavou vám libě zpívají kavčata a vysoko nad vámi možná bude kroužit orel skalní. „V zimě tu máme o něco víc lidí než v létě,“ říká nám dole na parkovišti Rosstratte místní ranger Robert: „Za předloňskou zimní sezonu přímo tady zaparkovalo na 40 000 aut.“ Turisté se tu podle Roberta chovají velmi slušně – nechodí mimo trasy, aby nerušili kamzíky, tetřevy hlušce, tetřívky, zajíce běláky (mimochodem, víte, že Villach se česky také řekne Bělák?) a bělokury sněžné. „Ti kvůli globálnímu oteplování bohužel mizí a v průběhu zimy jsou velmi zranitelní, potřebují ticho a klid. Pokud je lidé plaší, vyčerpají se a leckdy kvůli nedostatku potravy ve sněhu hynou.“ Až na občasnou zlomenou končetinu se návštěvníkům Dobratsche nic nestává, což je s podivem – chodce s běžkařskými hůlkami na setrvale stoupající cestě plné serpentin míjejí jak plužící skialpinisté, tak rodiče s dětmi na sáních a bobech.
Po výšlapu vřele doporučuju doplnit tekutiny a kalorie v útulné chatě Gipfelhaus Dobratsch jen pár desítek výškových metrů pod vrcholkem. Kde jinde se zahřát tradičním hovězím vývarem Kaspressknödelsuppe s obřím sýrovým nokem? A jakmile vám srdečný majitel Peter Fleißner-Rieger přihraje svařák a jeho žena Sandrine před vás postaví císařský trhanec… Čistá slast! Po takové kalorické bombě jste za hodinku dole u auta a můžete zvážit, který ze zážitkového balíčku díky Erlebnis Card (dostanete ji zdarma u mnoha ubytovacích zařízení v regionu) ještě dnes vyzkoušíte.
Villach láká
Pokud s sebou na korutanské dovolené máte své ratolesti a trefíte se do „úředních hodin“ – zhruba od počátku listopadu do půli dubna mají bohužel zavřeno –, nezapomeňte je vzít do nedalekého Klagenfurtu, do zábavního parku Minimundus. Jako na dlani tu máte na 160 zmenšenin světových architektonických monumentů – hádejte, jaká stavba reprezentuje Česko? To Villach, vzdálený od našeho hotelu pouhých deset minut jízdy autem, skýtá jiné radovánky. Město bylo za druhé světové války těžce bombardováno, a proto moderní budovy převládají – ovšem gotický kostel svatého Jakuba, dům lékaře, alchymisty a vůbec renesanční osobnosti Paracelsa, pranýř nebo rozsáhlý přilehlý hrad Landskron milovníky historie dostatečně zasytí. Nádherné muzeum s poklidnou zahradou vybízející ke spočinutí s termoskou kávy v ruce má sice v zimní sezoně zavřeno, zato vyhlášené adventní trhy v historickém centru vám od půli listopadu otevřou svou náruč. Projděte se také podél řeky Drávy, odkud vidíte jak osvětlený barokní kostel svatého Kříže, tak vrchol Dobratsche, a nakoukněte do svatojakubského kostela. Nebo do hospody se spoustou pivních a řízkových speciálů.
Právě po celodenním shonu nejvíce oceníte přepychový wellness v KärntenTherme, kam máte při zakoupení kombinovaného skipasu volný vstup, ačkoli nejste hosty hotelu Karawankenhof. Děti se ve dvojici zábavných tobogánů – jeden průhledný venkovní, druhý se světelnými efekty a dotykovou hrou – vyblázní dopoledne, vy si vlezte pod sprchovou ramenní masáž nebo na bublinkové rošty do venkovního bazénu. Případně vyběhněte na střechu, kde najdete dvě finské sauny. Zvolte si tu menší, jmenuje se Dobratsch a s tímhle jménem tu prostě nemůžete udělat špatnou zkušenost. O patro níž je jedna sauna ryze dámská, pouze šedesátistupňová, tou se ovšem nenechte zmást. V těch horních, více než devadesátistupňových, probíhají ukázkové saunové rituály a po ponoření do ledového jezírka si můžete poležet na otevřené terase pod hvězdnou oblohou, případně zaplout do vířivky. S úderem půl desáté tu zhasnou světla a vy máte příležitost pro rešeršování korutanských kratochvílí pro příští den. A že jich tu na vás čeká!
