Lysá hora – pro mnohé lidi to je královna Moravskoslezských Beskyd a jeden z nejčastějších cílů výletů v Beskydech. Majestátně se vypíná nad údolím s centrem ve Frýdlantě nad Ostravicí, kterému se zase říká „brána Beskyd“. Vede na ni mnoho cest a můžete na nich třeba soutěžit o množství výstupů za rok. Nebo zkusit přechod hory s probádat zajímavosti na jejich úbočích a kopců pod ní. S Lysou horou je spojeno i mnoho pověstí, například ta, že sloužila jako místo setkávání čarodějek.
Z údolí vypadá nevinně a jednoduše, ale hlavně v zimním období dokáže pěkně potrápit. Ostatně v posledních desetiletích tady zahynulo již několik lehkovážných turistů. Prakticky není roku, aby zde horští záchranáři nezachraňovali někoho, kdo podcenil nebezpečí a náročnost Lysé hory a jejího okolí.
Zájmu lidí se těšila od pradávna. Kolovalo o ní mnoho bájí a pověstí; nejspíše to souviselo s místní lidovou vírou, v níž se vysoké hory těšily výrazné náboženské úctě. Například i nedaleká hora Kněhyně dostala své jméno podle toho, že v předkřesťanských dobách na ní sídlily pohanské kněžky.
Podle lidových pověstí se traduje, že Lysá hora je po vrchol naplněná vodou, která se vylije, až míra hříchů lidí žijících pod ní přesáhne únosnou mez a zalije celé širé okolí. Nebo se traduje, že uvnitř je černé jezero.
Udeřila hodina soudu
„V Lysé hoře jest totiž od nepamětna jezero černé, ale pod zemí, takže nelze ho viděti. I byly jednou časy, že obyvatelé v kraji pod horou Lysou, oddávajíce se prostopášnému životu, nevěřili v nic, ani v Boha, ani v ďábla. Neměli víry, neměli ctnosti, žili jako zvěř. Chlopi nechtěli robiť, jen dobře se mít. Ženy neznaly věrnosti, největší rozkoší byl jim hřích… Kámen povolil. Ale z pod něho vytryskla voda proudem... a z otvoru vylily se nyní divoké spousty vod tmavých, zatopily ve chvilce tato místa a hnaly se dolů s hlukotem a rachotem strašným, nesouce zhoubu; stromy klesaly, nemohouce vzdorovati rozzuřené vodě; skály pukaly a balvany skalní řítily se dolů. Udeřila hodina soudu. Hříšný lid teprv nyní zalekl se svých hříchů. Bylo pozdě. Peklo pohltilo Vavroše i tisíce lidí hříšných. Od tohoto kamene až ku Smrku a Kněhyni všecko dále bylo velkým černým jezerem, které vždy stoupalo výš a výše, neboť vždy nové spousty vod v přívalech divokých vysílala Lysá hora dolů, které odnášely chaloupky a dobytek, a pohlcujíce životů lidských tisíce. Kdož vidouce toto dopuštění Boží hned při prvních přívalech vody, utekli se na horu, zachráněni byli. Snad byla by voda vždy výš a výš stoupala, kdyby nebylo bývalo tamtéž poustevníka, který žil v jedné skále na Lysé hoře. Starý ten muž přišel až k onomu kamenu, kde vody ze země se vychrlily, a pomodliv se kajícně za duše svých hříšných spoluobyvatelů, hnul trochu kamenem. A sotva tak učinil, sletěl kámen na otvor, z něhož vylilo se tolik vody, a náhle přestal další výtok a pozvolna ubývalo vody v jezeře černém, až vyschlo docela,“ píše František Sláma v Slezských pohádkách a pověstech z roku 1893.
Lysá hora je vysoká 1324 m n. m. a za dob německé okupace to byla nejvyšší hora protektorátu Čechy a Morava (hora ovšem územně leží ve Slezsku). Je to nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd. Dnes na vrchol vede asfaltová silnice z obce Krásná, ale nejčastěji se na ni nejspíše chodí po kratších turistických stezkách z Ostravice či Malenovic (u Frýdlantu nad Ostravicí). Na vrcholu stojí telekomunikační vysílač z roku 1980, ale první známou stavbou tady byla útulna Albrechta Habsburského z roku 1880. V roce 1935 na Lysé hoře postavil Klub českých turistů chatu nazvanou podle místního básníka Petra Bezruče.
Petr Bezruč o Beskydech složil tyto verše:
„Jsou tichy jako ten černý bor,
co kryje jejich hlavy sivé:
to hřebeny jsou našich hor,
to Beskydy jsou zádumčivé.“
Před několika desetiletími se tu i lyžovalo, což připomínají ještě pozůstatky lyžařského vleku těsně pod vrcholem. Ovšem na počátku 21. století tady bylo lyžování pod tlakem ekologů zakázáno. A stalo se tak prakticky 50 let poté, co byla sjezdovka zprovozněna. Sjezdové lyžování začalo v roce 1949 a v roce 1955 byl postaven vlek. Vše pod taktovkou lyžařů z Válcoven plechu ve Frýdku-Místku.
Pohled do pánve
Při své nedávné návštěvě Lysé hory jsem zvolil přechodovou trasu. Dojel jsem autobusem z Frýdku-Místku do obce Krásná – místní části Papežov – a vyrazil po asfaltové silnici na vrchol, což je z tohoto místa zhruba 8 kilometrů postupného výstupu. Cestou jsem díky pěknému počasí pozoroval přírodu a okolní nižší kopce.
Na vrcholu Lysé hory jsou dnes turistické chaty s občerstvením, můžete se tu ubytovat a najdete zde v nedávných letech postavenou miniaturní kapličku. Mimo meteorologickou stanici a telekomunikační vysílač je tu i stanice horské služby. Turistickým lákadlem je u vrcholu postavený betonový sloup a těsně pod vrcholem se nachází místo se vzpomínkami na mrtvé.
Za krásného počasí vidíte na celou ostravskou pánev a také směrem na Jablunkov. A někdy i na slovenské Tatry. Když sestoupíte pod vrchol po chodníku u Bezručovy chaty, kousek pod ním naleznete kříž věnovaný obětem Lysé hory a ve svahu jsou i kříže a tabulky se vzpomínkami na další mrtvé, kteří to tu měli prostě rádi. Ale já jsem se tentokrát vydal dolů cestou na druhé straně. U základny horské služby jsem sestoupil směrem na Malchor a pokračoval k památníku na Ivančeně.
Na vrcholu Malchor je památník, který připomíná tragický příběh československého armádního letce Vlastimila Zaydlara. Ten 21. 5. 1964 se svým letounem MIG-19S havaroval nárazem do Lysé hory a při nehodě zahynul.
To památník Ivančena (925 m n. m.) se začal budovat v roce 1946 a je vzpomínkou na skupinu skautů, kteří se v době 2. světové války účastnili odboje proti německé okupaci. Okupanti je odhalili a na samém konci války v dubnu 1945 popravili. V říjnu roku 1946 byl v místě dnešního památníku vztyčen dřevěný kříž a kolemjdoucí k němu začali pokládat kameny na znamení úcty k mrtvým vlastencům. Postupně tak vznikla mohyla, na niž pokládají lidé kameny dodnes. Vedle ní byly vybudovány další památníky. V době komunistické diktatury se z Ivančeny a výstupu k ní stal i symbol boje proti komunistické diktatuře.
Po pádu komunistického režimu mohylu v roce 1994 vážně poničili neznámí vandalové, kteří zničili i mnohé tabulky se vzkazy. Prošla pak dvěma rekonstrukcemi a byla slavnostně posvěcena ostravsko-opavským biskupem Lobkowiczem. K mohyle se konají poutě většinou kolem 24. dubna, tedy svátku svatého Jiří.
K vodopádům
Od Ivančeny jsem se poté vydal do Malenovic. Sestupoval jsem prudkým svahem kolem hotelu Petr Bezruč a poté jsem šel po silnici podél potůčku Satina, abych se podíval na Satinské vodopády. K nim se sestupuje od silnice u odpočinkového místa Satina – u korýtka. Sestupovat ze svahu je nutno opatrně kvůli jeho prudkosti, ale cestička je značená. V úseku zhruba 100 metrů zde naleznete další menší vodopády s peřejemi a mohutnými kamennými bloky.
Od vodopádu jsem pak již vyšel zpět na hlavní silnici a pokračoval do Frýdlantu nad Ostravicí. Celý přechod Lysé hory od Krásné do Frýdlantu byl dlouhý i se zastavením na Ivančeně zhruba 19 kilometrů. Z Krásné na Lysou horu vede asfaltová silnice v délce zhruba 8 kilometrů a z Lysé hory k Satinským vodopádům je to přibližně 6 kilometrů. A od vodopádu do Frýdlantu nad Ostravicí pak asi 5 kilometrů.
Pro případné návštěvníky této lokality mám na závěr prosbu. Protože oblast lesů a hvozdů kolem Lysé hory je místem života mnoha vzácných zvířat a rostlin, při návštěvě se prosím chovejte ohleduplně. Správci lesa zakázali volné pouštění psů, což jak jsem se sám přesvědčil, mnozí turisté nerespektují a své psy pouštějí a třeba i bez náhubku. Ohrožují tak nejen další turisty, ale hlavně místní vzácné druhy zvířat. Stejně tak je bohužel vidět, že do přírody míří množství lidí, jejichž barbarské chování k ní je otřesné. Tolik vyhozeného odpadu a turisty vytvořeného nepořádku, jaké vídám dnes, jsem snad v našich horách za celý svůj život neviděl. Prosím tedy turisty, aby si své odpadky odváželi zpět s sebou domů, nebo je vyhazovali do odpadkových košů, ale rozhodně je nenechávali pohozené po lesích a krajnicích cest.
