Velký den pro školáky v České republice! Začíná škola! My jsme v Emirátech zahájili výuku již minulý týden, a tak zde pro srovnání popíšu, jak to proběhlo u nás. Učím v Abú Dhabí první třídu, tedy šestileté děti, a to výhradně místní. Ty mám totiž nejraději. Britští spratci nechť si chodí do prestižních škol, kde mohou s důležitým přízvukem vysvětlovat učitelkám, jaký lexikon právě čtou a že jim tati zakoupil poníka.
Emirátské děti jsou mnohem naivnější a žvatlají arabskoangličtinou: "Miss, já na záchot." A když se zeptáte: "Ahmede, ty potřebuješ na záchod?" odpoví: "Ne, Miss, já už být na záchot v mých kalhotech." První třída kašička. A tak se v pondělí dostavilo asi osmnáct žáků a žákyň. Nikdo neplakal, no, vlastně jen kromě mě. „Tak děti,“ zeptala jsem se, „co si myslíte, že se budeme učit v první třídě?“ Odpovědi zde: „Já v letadlo do Saudíja.“ „My učit, jak poslouchat Miss (hned nálepka s hvězdičkou), a skákat po židle (nálepka s hvězdičkou odebrána).“ „Já mít hlat. Můšu napít Bebsi?“ (Arabi vyslovují B místo P). „My učit, jak číst a psát a pičítat.“ Hned jsem opravila pičítat na počítat a žákyni byla přidělena nálepka hvezdičky dříve odebraná žákyni navrhující skákání po židlích. „Výborně, děti,“ ruku nahoru, jestli jste musely vstávat brzo a jste nyní unavené.“ Všichni. „Já taky.“ „Má někdo hlad?“ Všichni. „Já taky. Takže první hodinu budeme jíst a asistentka vezme na záchod nejdřív všechny chlapce a pak všechna děvčata.“
První hodina uběhla tedy rychle a všem se líbila. Druhá hodina měla být čtení a „learning objective“ (cíl učení) nakazoval, že děti mají správně držet knihu a otáčet stránky zprava doleva. I zde se zadařilo, děti pěkně popadly knihy a jen Fatima vytrhala všechny stránky a Ahmed otáčel arabským stylem v knize obrácené vzhůru nohama. Mahmud již usnul, a tak ho asistentka přenesla do knižního koutku na hromadu polštářů, aby na něj děti nešlapaly. Všimla jsem si, že několik dětí nejen otáčelo stránky, ale zároveň knihy i četlo. Nalepila jsem na ně tedy hvězdičky, abych je mohla později využít k pomocným pracem (jako rozdávání sešitů, sledování rozvrhu hodin) a zároveň si přilepila na mobil tzv. „privacy screen“ , černou nálepku k ochraně soukromí, neboť známe ty čtenáře, kteří vám čumí přes rameno a čtou košilaté whatsappy. Deportaci riskovat nebudu.
Hodina čtení děti natolik vyčerpala, že jsme s asistentkou musely nasadit další silnou trojku: záchot, svačina a plastelína. V matematice jsme počítali, až se nám kouřilo z hlaviček, a Fatima někde našla nůžky a ostříhala Aishu. Hned jsem Fatimě vysvětlila, že není v kadeřnictví, ale ve škole. Fatima byla eskortována asistentkou do ředitelny, kde našla jiné nůžky a pokusila se ostříhat ředitelku. No, abych pravdu řekla, zas až takovou aféru bych z toho nedělala, protože ředitelce se už značně třepily konečky.
Nebudeme tedy dnes dělat nic s nůžkami. Zkusíme vodovky. Demostrovala jsem před dětmi, jak správně namáčet štětečky do vody a sušit je hadříkem mezi barvami. Hned se daly do práce, jen Aisha stále plakala, že byla ostříhána Fatimou. Poslala jsem ji opět s asistentkou do ředitelny. Rodiče jistě radost mít nebudou. Tak to by nešlo. Během deseti minut se děti pomalovaly jako banda indiánů a vylily vodu po zemi, po stole a právě se vrátivší Fatima nalila černou vodu asistence do kabelky. Zbytek dne si pamatuji už jen mlhavě. Když děti po škole vyzvedávaly služky, všimla jsem si, že mám na zádech nastřihnutou abáju a ve vlasech zelenou plastelínu. Já prostě první třídu miluji. A na záchot jsem se dostala až po pracovní době, neboť po odchodu dětí byla svolána schůze na téma Jak zvýšit produktivitu, dosahování cílů a výsledky dětí ve standardizovaných testech. Já si tedy myslím, že děti by hlavně neměly mít první den školy na dosah nůžky. A jak proběhl váš první školní den?
