nahoru

OČIMA C. H.

Cyril Höschl 4. února 2009 • 10:00

Vážený pane doktore, obracím se k Vám s prosbou o radu. Osoba mně velmi blízká (student FF, 23 let) trpí již šest let schizofrenií. Léky mu moc nepomáhají, je po nich unavený a otupělý, ale prý žádné lepší nejsou, a tak je bere dál. Hlasy v jeho hlavě mu svými neustálými výroky někdy zvyšují sebevědomí, jindy je z nich na dně. Málokdy splní, co slíbí, pro nic se nedokáže nadchnout, ničemu se nevěnuje, nic nedotáhne do konce. Nedokáže logicky argumentovat a má pocit, že se mu stále snažím něco vyčíst, ačkoli se s ním jen snažím diskutovat o daném problému. Vím, že neznáte jeho stav dostatečně, ale je možné říct, nakolik může jeho nemoc ovlivňovat tohle chování? Nerada bych ho odsuzovala či mu něco vytýkala, ale netuším, nakolik je jeho chování omluvitelné jeho duševním stavem a nakolik je prostě jenom lempl. Velmi by mě potěšilo, kdybyste si našel čas na odpověď (pokud je to tedy na základě té hrstky mých informací vůbec možné). S přáním hezkého dne E. L.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně