Moderní doba se vyznačuje zkracováním cesty od dobrého úmyslu k úplnému šílenství. Třeba ona slavná sdílená ekonomika. Na začátku si pár chytrých lidí řeklo, proč nesdílet třeba kolo. Na jednom místě půjčíš, na druhém odložíš. Tam na ně za chvíli sedne někdo další… a tak dále a tak dokola. A konec? Vidíme ho všude kolem sebe. Město obsypané koloharampádím (a koloběžkoharampádím) na každém myslitelném rohu, a hlavně skvělý byznys (navíc přece čistý a ekologický!) pro centrální „sdíleče“, kteří turistům a „cool“ městským liberálům dodávají za prachy pocit svobody a větru ve vlasech.
Sdílené byty neboli airbnb. Jistě, bohulibá myšlenka. Mám na chvíli prázdný byt? Tak ho „nasdílím“ nějakému mladému cestovateli, který bude u mě bydlet, zatímco já pojedu sdílet jiný byt jinému altruistovi třeba do Londýna nebo Barcelony. Konec? V turistických městech drsný byznys konkurující hotelovým řetězcům. Navíc v důsledku zvedající se ceny nájmů a nemovitostí. A stát vymýšlí pro „sdíleče“ nové regulace, kontroly, daně…
Také jsem zaznamenal projekt sdílených ledniček. Zatím je vnímám spíše jako charitu – lidé naplňují ledničky na veřejných místech potravinami, které nepotřebují nebo nespotřebují. Jsem zvědav, kam se tento nápad vyvine. Povinné veřejné ledničky před supermarkety, kde budou řetězce ukládat potraviny, které by jinak byly zlikvidovány kvůli prošlému datu spotřeby? Nevím.
Ale ledničky, kola, koloběžky jsou vlastně jen vlaštovkou očekávaného sdílecího boomu, který vychází z předpokladu podle mě, doufám, mylného, že lidé nechtějí a nepotřebují nic vlastnit, jen používat, sdílet, pronajímat. Jakýsi úsvit nového sdíleného věku. Důkazem budiž nově vznikající služba budoucnosti, nesoucí název Anything as a Service (AaaS), která bude nabízet k pronájmu takzvaná autonomní, tedy samořiditelná auta, která pro vás – až si je prostřednictvím příslušné aplikace objednáte – přijedou a odvezou z bodu A do bodu B. Podle statistik budou takové vozy díky inteligentním technologiím bezpečnější než klasická, člověkem řiditelná auta, a tak vypukne nevyhnutelná diskuse o celkovém zákazu starých aut, která známe a milujeme. Tím to nakonec skončí. A vypukne diskuse, jestli tam, kam chceme sdíleným autem odfrčet, vlastně jet máme a můžeme…
Zatím to vypadá jako sci-fi, ale zase ne tak vzdálené, jako byla doba před vypuknutím internetu a dneškem. Jsme přece v éře zkracující se doby od chytré myšlenky k jejímu bláznivému konci.
Ale jsem optimista a doufám, že máme ještě dost času na to, aby se lidstvo proti plánované sdílené otročině vzbouřilo. Vždyť vlastnit auta, domy, byty, televize, ledničky, telefony, kola, šperky, oblečení, knihy, obrazy – a vůbec třeba i věci zcela nepotřebné povahy – je v přirozenosti člověka. A nikoli špatné, nemravné a trestuhodné. Naopak, vy sdíleči jedni!
