Ekranoplán se mohl jednoduše vyhnout nastraženým minám, byl nedostižitelný pro torpéda a pro radary tehdejší doby téměř neviditelný.

Ekranoplán se mohl jednoduše vyhnout nastraženým minám, byl nedostižitelný pro torpéda a pro radary tehdejší doby téměř neviditelný. Zdroj: Wikimedia

Ekranoplán se mohl jednoduše vyhnout nastraženým minám, byl nedostižitelný pro torpéda a pro radary tehdejší doby téměř neviditelný.
Ekranoplán se mohl jednoduše vyhnout nastraženým minám, byl nedostižitelný pro torpéda a pro radary tehdejší doby téměř neviditelný.
Ekranoplán se mohl jednoduše vyhnout nastraženým minám, byl nedostižitelný pro torpéda a pro radary tehdejší doby téměř neviditelný.
Ekranoplán se mohl jednoduše vyhnout nastraženým minám, byl nedostižitelný pro torpéda a pro radary tehdejší doby téměř neviditelný.
Ekranoplán se mohl jednoduše vyhnout nastraženým minám, byl nedostižitelný pro torpéda a pro radary tehdejší doby téměř neviditelný.
14
Fotogalerie

Kaspická příšera: Smrtící sovětská zbraň, která nepřátelům naháněla obrovský strach

Ekranoplán je stroj, který připomíná křížence mezi lodí a letadlem. Pohybuje se těsně nad vodní hladinou díky tomu, že mezi krátkými křídly a vodou vzniká vzduchový polštář, který jej nadnáší. Tento princip přináší řadu výhod a toho se konstruktéři v bývalém Sovětském svazu snažili samozřejmě využít i k vojenským účelům.

Prototyp vojenského ekranoplánu pod označením KM byl sovětskými konstruktéry dokončen a předán armádě v roce 1966. Zkoušky stroje měly proběhnout v Kaspickém moři. Kvůli utajení před americkými satelity byl po řece Volze přepravován pouze v noci. K první ostré zkoušce pak došlo 19. října téhož roku.

Stroj byl poháněn deseti proudovými motory, z nichž osm bylo umístěno na přídi a sloužily pouze při startu k urychlení stroje na startovní rychlost. Zbylé dva se nacházely na zádi a poháněly ekranoplán během letu v cestovní rychlosti. Ta se u plně naloženého stroje pohybovala kolem 500 kilometrů v hodině. Prázdný stroj bez výzbroje a nákladu byl schopen vyvinout rychlost ještě o 100 kilometrů vyšší. Rychlost byla právě jednou z velkých strategických výhod ekranoplánu.

Dalšími vlastnostmi, které nepříteli naháněly strach, byla schopnost pohybovat se těsně nad vodní hladinou. Mohl se tak jednoduše vyhnout nastraženým minám, byl nedostižitelný pro torpéda a pro radary tehdejší doby téměř neviditelný. Jednalo se tedy o téměř dokonalý stroj pro rychlé vylodění vojáků a bojové techniky. Jeden ze zkoušených prototypů byl testován i jako nosič raket.

Během zkoušek však došlo z části vinou málo vyškolené posádky a z části kvůli nepřízni počasí k několika nehodám. Ekranoplán totiž nebyl schopný letět nad vodní hladinou, pokud vlny dosahovaly výšky přes dva metry.

V roce 1980 tedy Sověti další vývoj tohoto stroje vzdali. Po roce 1990 sice ještě několik pokusů na oživení projektu proběhlo. Vzhledem ke konci studené války se ale jednalo spíše o projekty civilní. Kvůli vysokým finančním nárokům však všechny brzo upadly v zapomnění. S ekranoplány, ať už vojenskými nebo civilními se tak v současnosti setkáme opravdu velmi zřídka. Jeden vojenský a již roky odstavený můžete vidět ve městě Kaspijsk na pobřeží Kaspického moře.