Odborná debata: Jaký máte názor na jednotné přijímací testy na střední školy? | Reflex.cz
reklama
nahoru

Odborná debata: Jaký máte názor na jednotné přijímací testy na střední školy?

Reflex.cz7. května 2015 • 10:51
Odborná debata: Jaký máte názor na jednotné přijímací testy na střední školy?
Jak máte názor na jednotné přijímací testy na střední školy?
• foto: 
Profimedia.cz

Šedesát procent středních škol letos vyzkoušelo jednotné přijímací testy z českého jazyka a matematiky. Od příštího roku budou tyto testy povinné pro všechny střední školy. Jak jste na tom se znalostí češtiny a zdali byste u přijímaček uspěli, si můžete vyzkoušet v novém tištěném Reflexu. Zavádění jednotných testů otevřelo i velkou debatu mezi odbornou veřejností.

reklama

Hana Prokšová, oddělení jazykové kultury Ústavu pro jazyk český AV ČR

Pilotní ověřování plošných testů z českého jazyka v rámci přijímacího řízení na střední školy s maturitou dopadlo podle nás, kteří se za Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky podílíme na jejich finálních přípravách, velmi dobře. Podle validační komise i mnohých odborných diskusí se v nich žádná evidentní rozporuplnost neobjevila.

Konstrukce didaktického testu vychází ze vzdělávacího oboru český jazyk a literatura vymezeného v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. Didaktický test proto obsahuje úlohy ověřující vědomosti a dovednosti z oblasti pravopisu, tvarosloví, syntaxe, lexikologie a tvoření slov, dále také úlohy testující elementární znalosti z oblasti literární vědy nebo otázky ověřující porozumění textu. Základ testu tvoří úlohy uzavřené, v nichž žáci vybírají z jednotlivých možností, hodnotí je jako správné či nesprávné nebo k sobě možnosti podle určitého klíče přiřazují. Kvůli lepšímu rozlišení výkonů jednotlivých žáků byly do těchto testů zahrnuty i úlohy otevřené, u nichž měli studenti odpověď nikoli zaškrtnout, ale sami vytvořit a napsat. V případě testu pro 9. ročník jich bylo šest z celkem 30 úloh. Žádný významný, natož šokující vliv na úspěšnost otevřené úlohy neměly, v přijímacích zkouškách jednotlivých středních škol se totiž objevují vcelku běžně, studenti jsou na ně zvyklí a tvůrci testů je připravili zvlášť citlivě.

Stejně jako u maturantů se i u středoškolských aspirantů ukázal jako nejproblematičtější pravopis, to lze ovšem těžko připsat na vrub testů. Tvoření správných podob přivlastňovacích přídavných jmen neovládají mnohdy ani dospělí uživatelé češtiny, právě proto je dobré na tyto jevy stále upozorňovat. Pouze 70 % studentů rozeznalo, že ve větě *Z okna jsem se díval na sousedovi koně je chyba (vidím koho, co – ty sousedovy koně), a jen 60 % studentů ví, že v češtině je podoba slovesa strávit náležitá jak ve významu trávení času, tak jídla, *ztrávit považujeme za chybné. Tyto výsledky mohou pedagogům dát zpětně impuls, které oblasti, a to nejen kvůli přijímacím zkouškám, procvičovat.

Je potřeba mít na paměti, že výsledky jednotných testů nedělí žáky binárně na schopné a neschopné studia na střední škole, ale zařazují je na pomyslné škále, jež podává ředitelům škol objektivnější informace o znalostech jednotlivých žáků. Z maxima 50 bodů letos stačilo získat 20, nicméně uchazeči o studium na gymnáziích by se měli pohybovat vysoko nad touto hranicí. Pokud běžný žák ovládá základní učivo 9. třídy, má slušnou slovní zásobu a občas usedá ke čtení, a je proto zvyklý pracovat s textem, neměl by mít s testy, jimž se zde věnujeme, větší obtíže.

Jitka Kmentová, učitelka českého jazyka a ředitelka gymnázia

Předně musím říci, že udělat dobrý didaktický test není vůbec jednoduchá věc. Je třeba zohlednit spoustu požadavků a skutečností, a tak není vždy snadné uplatnit všechny nápady a přání tvůrců. Základním požadavkem je to, aby úlohy měly jednoznačné zadání a byly snadno a jednoznačně ohodnotitelné. O některých aspektech textů by například bylo zajímavé hovořit se žáky v hodině, zohledňovat jejich návrhy a diskutovat o nich, ale to v testu, zvlášť ověřovacím, není možné.

K testu pro 9. třídu: Chci ocenit, že test zkoumá učivo základní školy, neklade důraz na samoúčelnou znalost jazykovědných pojmů, zahrnuje všechny důležité oblasti mluvnických znalostí, úlohy mají jednoznačné řešení, test nabízí celkem pestré texty a pokouší se využívat otevřené úlohy (bohužel pouze především na klasické „školní“ jevy). Líbily se mi úlohy, které zkoumaly, zda žák umí aplikovat některé údaje z textu v praxi (práce s jazykovými příručkami).

Další postřehy: Myslím, že test je převážně klasicky školní, především v úlohách gramatických. Do testu bych nezařazovala „lovení“ gramatických jevů v textu, problematická je také korektura textu (pro některé typy žáků je to velmi obtížné a takové úlohy nezkoumají především znalosti, ale hlavně postřeh a dovednost soustředit se). Test se zaměřil poměrně výrazně na formální znalosti gramatiky (např. úloha 24, 28) a některé pravopisné jevy byly zkoumány opakovaně (např. vyjmenovaná slova, z-, s- apod.). Je otázkou, zda úloh na pravopis nebylo zbytečně moc.

Podle mého názoru jsou gramatické úlohy zaměřené především na jeden typ žáků. Některá zadání úloh jsou obtížněji srozumitelná (např. úloha č. 9 a 18).

Pokud se ptáte, zda test zkoumá a potenciálně rozvíjí ty dovednosti, jež jsou v současném životě k užitku, pak nemohu jednoznačně odpovědět. Předně je třeba zdůraznit, že ověřovací test není určen k rozvíjení dovedností (to by se mělo dít ve vyučovacích hodinách, při zadávání úkolů, v diskusích ve třídě atd.). Ověřovací test má zkoumat znalosti a úroveň osvojení dovedností.

Podle mého názoru jsou pak nejdůležitější jazykové dovednosti v mateřském jazyce následující:

- vyjadřovat se přesně, výstižně, srozumitelně, adekvátně komunikační situaci a jazykově správně (v mluvené i psané podobě)

- rozumět informacím obsaženým v textu a umět tyto informace dále využít

Některé z těchto dovedností se pomocí testu téměř nedají ověřit (vhodnější by bylo vyzvat žáky k vytvoření vlastního textu – ale to je pak velmi obtížné rychle a objektivně vyhodnotit). Některé z dovedností test zkoumá vhodným způsobem. Líbily se mi úlohy, jež ověřovaly aplikační dovednosti – např. úloha číslo 2, 4, úloha zaměřená na schopnost logicky uspořádat text (úloha č. 16), rovněž úlohy, které zjišťovaly, nakolik žák porozuměl sdělení textu (např. úloha č. 26). Povedená je také úloha číslo 5, zkoumající znalost rčení.

Postrádala jsem více úloh na znalost slovní zásoby, na dovednost přesně a jednoznačně se vyjádřit (či spíše posoudit přesnost, jednoznačnost a výstižnost vyjádření druhého).

Doc. Radek Malý, básník, překladatel a VŠ pedagog

Byv osloven, abych si vyplnil test a vyjádřil se k němu, položil jsem si otázku, do které kategorie takto poctěných osobností podle redakce spadám – lingvista, učitel, či spisovatel? I pasoval jsem se na spisovatele, jelikož z tohoto úhlu pohledu mám s podobnými testy největší zkušenosti: nějakých sto tisíc maturantů dostalo před pár lety k rozboru mou letitou básničku a užil jsem si s nimi i s ní svoje.

Snad i díky své pedagogické praxi jsem těch „chyb“ mnoho neudělal. Vlastně žádnou. Ale: do krve bych se byl hádal, že gradace (úkol č. 8) je v tomto kontextu jevem subjektivním, neboť kdoví proč žáci své hlavy dopředu klonili. A co prosím úkol č. 10? Kdo si odvažuje tvrdit, že neutrální „s pozdravem“ je v tomto kontextu – velmi zásadním – vhodnější než osobité „přeji šťastnou ruku při výběru“? Copak vidíme do hlav personalistů? Vybírat z Krylovy Salome slova s předponami je stejně potrhlé, jako když maturanti z mé básně o návštěvě koncentračního tábora měli usuzovat na roční dobu, v níž byla napsána. A je to záměr, nebo nutnost, že na tomto písňovém textu musím dokazovat i své chabé početní schopnosti a logické myšlení?

Zkraťme to: největší problém mi dělalo soustředit se na zadání. Kde mám hledat chybu, kde naopak správnou odpověď… Připadal jsem si jako u IQ testu. Ale jeho tvůrcům to nezazlívám; jeho smyslem není prokázat prospěšnost znalosti pravidel českého pravopisu, ale spíše prokázat nutnost znalosti Pravidel českého pravopisu – chceme-li se dostat na střední školu. A na svých studentech si tenhle test moc rád vyzkouším.

Prof. Petr Karlík, jazykovědec

Chválím, že text pokrývá všechny hlavní aspekty češtiny, které asi má naučit děti základní škola. Jsem totiž přesvědčen, že výuka češtiny plní i úlohu naučit děti rozumět jazyku jako takovému: když se učí anglicky, učitel angličtiny předpokládá, že dítě ví, co je sloveso, co je podmět, co je to věta tázací, tj. zná gramatiku jako takovou, a učí jen například to, že v angličtině každá věta musí mít podmět a že podmět stává ve větě v definovatelné pozici (tedy rozdíly oproti češtině). No a znalosti gramatiky jako takové se dítě učí, aniž by si to uvědomovalo, když se učí gramatiku češtiny. Tu se tedy učí z několika důvodů a tohle je jeden z nich.

Problém mám s tím, že test je „pasívní“ – já bych očekával, že bude vyvážený a objeví se v něm i aktivní úkoly typu: větu (a) převeď do pasíva, vytvoř pět vět, kterými bys požádal spolužáka, aby ti půjčil pravítko, apod.

Další věc: opakuje se několikrát stejný úkol, a to pravopisný. Nejsem si taky jistý, zda je strategie zadávání úkolů prostřednictvím ukázek textů nejlepší – totéž by jistě šlo zadat jednodušeji.

Prof. Oldřich Uličný, jazykovědec

Test myslím není nejlehčí, ale jedničkář až dvojkař by ho měl zvládnout. Není mi také jasné, proč se tyto testy jmenují didaktické – zkouší se snad didaktika? Je to přece test znalostní a dovednostní nebo třeba prověřovací. Zase nějaká převzatá terminologie našich neofilních pedagogů, něco jako kulturální studia jiných neofilů, či dokonce sales assistent, tj. prodavač/ka v inzerátech.

Na testech je dobré, že nutí k přemýšlení nad zadáním, učitelé by však měli na tento aspekt při zadávání výslovně upozornit, dovednost takovéto analýzy textu nebývá častou součástí školní výuky. Dále je dobré, že se prověřuje schopnost detailního porozumění textu.

Některé otázky patří mezi tzv. chytáky, ale tak je to správné. Například v otázce 5.3 je nutné číst celý text, teprve z pokračování po vynechaném počátečním výrazu vyplyne, že odpověď je jiná, než by plynula jen po přečtení začátku. 

V 11.3 se však podařilo něco sporného. Naprosto formální rozbor výrazu poukázal samozřejmě dovede k tvrzení, že jde o slovo s dvěma předponami. Ale pokud by ho žák takto neoznačil, nemohl bych rozhodnout, jde-li o jeho neznalost v rozpoznávání předpon, nebo jestli je tak chytrý, že si uvědomil velkou významovou mezeru mezi základovým slovesem kázat a slovesy po- a u-kázat. Pokud nebude tento výraz jako tvořený dvěma předponami v testu uveden, udělil bych příslušné body bez srážky za něj.

Pavel Brycz, spisovatel

Test mě bavil a i s ohledem na fakt, že jsem učil a jazykem se živím, soudím, že skutečně prověřuje znalosti a dovednosti, jež jsou všem potřebné pro praktický život, ale dnes hynou na úbytě. Hotov jsem byl za 45 minut, cítil jsem se pevný v kramflecích a věřil si na plný počet bodů. Přiznám se však bez mučení, že jsem z padesátky ztratil dva body na tvrzeních, která vycházejí z článku o dinosaurech, pardon, sauropodech. Zde jsem shořel u dvou výroků, jež sice stoprocentně neodpovídaly významu v textu, ale na škále „vůbec ne“ – „spíše ano“ by se jim dalo přisoudit „spíše ano“, tedy nikoli nuly a jedničky v kybernetice (absolutně nepravdivé a absolutně pravdivé), avšak jakási ne úplně věrná, ale přece jen blízká platnost. Nucen volit jsem vsadil na krajní variantu „ano“, ale správně byla přísná krajní varianta „ne“. Inu, řeč odborníků je přece jen méně svobodná než ta básnická, a tak jsem skončil se skórem 48. Ale nežehrám; alespoň jsem si zkusil otestovat se podobně jako můj syn Theodor, který se před dvěma týdny dostal jako jediný ze třídy na osmileté gymnázium.

Pavla Horáková, spisovatelka a překladatelka

Jelikož trpím dyslexií ve vztahu k formulářům a zdeúředním lejstrům, čekala jsem, že pohořím na formalitách. Trému jsem měla jako u skutečné zkoušky. Nakonec jsem uhrála plný počet bodů za poloviční lhůtu. Samotné odpovědi byly v převážné většině snadné, gramatické jevy triviální, nejvíc času mě dle očekávání stálo porozumět zadáním a uhlídat, jestli křížkuju ty správné chlívečky. Překvapil mě rozptyl obtížnosti jednotlivých zadání. Některá vás k odpovědi dovedou za ručičku, případně stačí umět počítat do osmi, a jinde se vás snaží nachytat na jemné nuanci sdělení. Jelikož účelem testu patrně není prověřit, nakolik je dotyčný vybaven prakticky uplatnitelnými jazykovými znalostmi a dovednostmi, nýbrž roztřídit uchazeče do kategorií „prošel“ a „neprošel“, řekla bych, že je celkem lhostejné, co je obsahem. Osobně jsem ráda, že jsem všechny státní zkoušky zdárně absolvovala, a kéž bych už nikdy žádné skládat nemusela.

Kateřina Kadlecová, redaktorka Reflexu

Absolventka bohemistiky, milovnice testování, frekventantka národních kol olympiády v českém jazyce: kdo jiný by vyplnil tento test s větším nadšením? Padesát bodů, 35 minut, děkuji pěkně. Výborně zvolené ukázky (Krylova Salome, Rostenův román Pan Kaplan má stále třídu rád, Aškenazyho Vajíčko – jaké osvěžení po letech socialistických cvičebnic, kde i v textech pro žáky druhého stupně ZŠ Ema de facto stále svírala mísu, matka funěla za mlýnkem na maso a vlak se z místa nehýbal), otázky až na výjimku dvě neurážející dospělákovu inteligenci, dostatečně pestré, aby pokryly jazykové roviny od gramatiky a lexika po stylistiku a pragmatiku. Ráda bych věřila, že má CERMAT na stejně vysoké úrovni i testy z matematiky a ostatních předmětů, ale ověřovat to nebudu. Mohla bych propadnout.

Reflex.cz


Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama