Po dlouhé době jsem navštívil svého praktického lékaře. Převzal jsem recept a už chtěl odejít, když se mě mezi dveřmi zeptal, jestli našemu vydavatelství patří také Mladá fronta Dnes. „Nepatří,“ řekl jsem po pravdě. „Ringier vydává třeba Reflex nebo Blesk.“ Lékaři se trošku ulevilo: „To jsem rád, protože to, co se objevilo na titulu MFD, mě opravdu naštvalo.“
Zapátral jsem v paměti a vzpomněl si na komentář šéfredaktora MF Dnes Roberta Čásenského, ve kterém se omlouval své mamince a také stovkám lékařů, které minulý čtvrtek rozrušil nadpis „Lékaři podvádějí, mizí stamiliony“ na titulu MFD. Samotnou zprávu jsem nějak nezaregistroval, ale u čtení omluvného komentáře jsem se docela bavil. Chápu šéfredaktorův argument, že titulky mají omezený prostor, a tak se v nich musí generalizovat. Ale až takhle?
„Šel jsem kolem novinového stánku, a když jsem to viděl, tak jsem se vytočil, že jsem jim hned musel zavolat do redakce,“ líčil mi můj lékař. Dovolal se přímo autorce článku, ale ta mu po chvíli praštila telefonem. Nebyl ten den zřejmě jediným lékařem, který do redakce zavolal. Nevidím se. Naštvaných doktorů muselo být opravdu dost, když kvůli nim napsal omluvu přímo sám šéfredaktor. I když ten svůj komentář vysvětloval tím, že mu ve čtvrtek ráno přišla esemeska od matky o tom, že MFD určitě urazila všechny slušné lékaře.
„A protože maminka, pan doktor a pan farář mají vždy pravdu, nešlo brát matčino varování na lehkou váhu,“ vysvětloval Čásenský, proč píše omluvný komentář. Správný titulek by prý zněl asi takto: „Nezanedbatelné množství lékařů si připisuje výkony a nás všechny to stojí stovky milionů.“ Jenže by zabral tři stránky, a tak místo něj vyšel nactiutrhačný paskvil. Lékaři by z toho ale prý neměli vyvozovat, že „Redaktoři MF Dnes jsou syčáci.“
Psaní titulků je svérázná disciplína. Nějaký ten pátek se s ní také vypořádávám a ne vždy to je lehké. Jak říci jednou větou o co nejméně slovech (pokud možno krátkých a důrazných), o čem je v textu řeč? Jak zjednodušit složitý problém, kterému čtenáři většinou nerozumí? Potýkám se s tím hlavně na specializovaném webu o digitální televizi, který vedu druhým rokem, a jakž takž se mi daří lavírovat mezi psaním pro profesionály i naprosté laiky.
Novináři generalizovat musí, nesmí ale zacházet za určitou hranici. MF Dnes tuto hranici minulý čtvrtek překročila mílovými kroky a nespraví to ani šéfredaktorův omluvný komentář. U tak jednoznačné boty se nelze vymlouvat na nedostatek místa a nutnost paušalizace. Zároveň by ale lékaři neměli nadávat pouze autorce textu. O konečné podobě titulku většinou rozhodují editoři, u hlavní strany nezřídka vedoucí vydání či zástupce šéfredaktora (mnohdy jde o tutéž osobu). Speciálně podoba titulní strany pak bývá výsledkem kolektivního rozhodnutí.
Ve středu večer se v MF Dnes rozhodli špatně a lékaři se proti tomu ozvali. Šéfredaktor připustil chybu, ale snaží se jí zamést pod koberec lacinými argumenty o nutnosti krátit titulky. Jenže pokud MF Dnes aspiruje na pozici masového deníku pro širokou veřejnost, měla by psát titulky nejenom velmi jednoduché a srozumitelné, ale především pravdivé.
