Čtvrt hodiny před koncem prvního poločasu mi na tribuně pípla SMS: známý mě vyzýval, ať o přestávce opustím stadión, jdu za roh do Sportovní ulice, kde prý uvidím něco nevídaného. Poslechl jsem a na chodníku tam spatřil zhruba sto lidí, kterak leží na novinách, na břiše či na boku, u země pod ohradou a skrz škvíru o velikosti deseti až dvaceti centimetrů velkou (jak kde) sledují dění na hřišti.
Dívat se začátkem 21. století na prvoligový fotbal vleže a zadarmo, v prachu ulice, to se opravdu hned tak nevidí. Tomu se říká láska ke klubu! Těmhle „šťastlivcům“, co se nedostali do hlediště vršovického ďolíčku, přál vlastně lednový orkán Kyrill, jenž povalil část letité zdi stadiónu. Tu pak nahradila nová ohrada, ale ta přesně nelícuje s chodníkem, vedoucím mírně do kopce. Vzniklé škvíry tedy přímo vybízejí k nakouknutí... Zejména když na zápas, v němž hráli „klokani“ po čtyřech letech opět v první lize, bylo vyprodáno. Respektive kapacita stadiónu sedm a půl tisíce diváků byla snížena na šest tisíc osm set míst. Protože fanoušci Baníku jsou nejdivočejší, takže zápasy s nimi jsou rizikové.
V hledišti ještě zůstaňme. Po návratu do stadiónu jsem na skok zavítal do kotle pod hodinami. Fanoušci v něm stáli, jak je zde jejich dobrým zvykem, byť měli za sebou nové sklápěcí plastové sedačky. Ty jsou i v prvních řadách, kde by sedící divák hleděl přímo do bariéry (bez šance vidět milimetr hřiště), případně se mohl dívat do nebe... Tyhle sedačky zvýšily kapacitu hlediště, ale nikdo v dolních čtyřech řadách neseděl a ani nestál. Pokud si sem však někdo koupil lístek, jistě si šel logicky stoupnout o hodně výše. Fandové v kotli se umějí zmáčknout. Je to chytrý tah klubu. Vlk (fotbalový svaz) se nažral a koza (kotel) zůstala celá.
Fotbalově se Bohemka snažila, v poli hrála dobře, ale pouze k šestnáctce soupeře. Ovšem dostala nešťastné góly. Zejména první padl po zbytečném pohrávání si s míčem, navíc pak z ofsajdu a řekl bych, i po útočném faulu Baníku. Druhý přišel tři minuty před koncem, kdy už bylo rozhodnuto. Proto příznivci „klokanů“ tleskali svému poraženému mužstvu vstoje. Patrně tak učinili i ti ležící na chodníku za ohradou.
