Havlovy Rozhovory s Karlem Hvížďalou zůstaly nenahraditelným dokumentem | Reflex.cz
reklama
nahoru

Havlovy Rozhovory s Karlem Hvížďalou zůstaly nenahraditelným dokumentem

Kateřina Hejdová29. prosince 2011 • 06:00
Havlovy Rozhovory s Karlem Hvížďalou zůstaly nenahraditelným dokumentem
foto: Oldřich Škácha

Před Vánoci se objevily v knihkupectvích nové tituly se jménem bývalého prezidenta České republiky na přebalu. Pokud jste stejně jako spousta jeho dalších příznivců váhali jakou si vybrat, doporučuji dát přednost časem ověřené kvalitě.

reklama

Václav Havel - Rozhovory s Karlem Hvížďalou
vydalo nakladatelsví Galén
počet stran: 493
cena: 300 korun

 

Kromě narychlo vydaných sbírek fotografií a faktických údajů kolem osoby Václava Havla se v knihkupectvích objevily i dotisky starších děl ať už přímo od něho či jeho přátel a spolupracovníků. Pokud chcete sáhnout po pravdivém odrazu jeho názorů a zavzpomínat na jeho výjimečnou osobnost, vyberte si letošní souborné vydání dvou slavných textů z dob, kdy neprezidentoval.

 

 

V Dálkovém výslechu a Prosím stručně mu byl partnerem při psaní či přepisování nahrávek z magnetofonových pásek novinář Karel Hvížďala. První část vznikala na dálku mezi Bonnem (tam žil Hvížďala v exilu), Prahou a Hrádečkem a byla první samizdatovou knihou vydanou v roce 1989 v oficiálním českém nakladatelství. Druhou část s krycím názvem Ořech Václav Havel psal v Kongresové knihovně ve Washingtonu, kam s otázkami odjel, aby z nich vytvořil literární koláž doplněnou poznámkami, instrukcemi a interními dopisy z Hradu.

 

Knihu uvádí Hvížďalův text z února 2011 Paradoxy Václava Havla, jenž vychází ze závěru Dálkového výslechu a naráží na jednu část víceméně shodných úvah obou autorských osobností. Václav Havel o svých vnitřních paradoxech mluvil otevřeně, považoval je za svoji neoddělitelnou součást. Ať už se zdánlivě nesourodé myšlenky na jeden problém týkaly ale čehokoliv, coby neustále bádající filozof z nich dokázal vyvozovat nové a nové závěry. Troufám si tvrdit, že i proto jej lidé po celém světě tak obdivovali.

 

 

Slabosti a pochyby, za které by se mnozí možná styděli, on považoval za součást normálního života. Hovořil o nich i v dobách, kdy mu to mohlo ublížit (a často i ubližovalo) a opravdu zcela paradoxně ale ani o tomhle svém přístupu k mínění veřejnosti nikdy nepochyboval. Bránil se dalším a dalším psaním, čímž své dílo skvěle uváděl ve zcela samostatný život. Jak si představoval například svou budoucnost v roce 1986? Co čekal a v co doufal?

 

"Myslím, že paradoxy budou pokračovat. Jako kdykoliv dosud budu i nadále usedat k prázdnému papíru s odporem, budu se psaní všelijak vyhýbat, budu se permanentně děsit prvních slov, která se na něm objeví, a uměle si dodávat k psaní odvahu, budu si zoufat z toho, jak mi to nejde - a nakonec vždycky nějakou novou hru napíšu. Záhadní běsíci ve mně, kteří si tohle trápení na mne vymysleli, si pokoj asi už nikdy nedají... Všechno si odskáču, ale všechno kupodivu přežiju a vždycky budu nakonec zase zneklidňovat všude, kde to bude zapotřebí."

 

Od Wericha až k Dalajlámovi

 

Na stejné otázky pak Václav Havel odpověděl v roce 2006 naprosto shodně - i to o lecčems vypovídá. V knize ovšem naleznete i reakce bývalého prezidenta na dění ve světě, třeba kolem 11. září 2001, vrací se k rozdělení republiky, hodnotí zpětně své nejdůležitější životní kroky a nebojí se být sám k sobě kritický. Začíná chronologicky vzpomínkami na dětství, osvětluje svůj burožazní původ, který jej v mládí vedl k sociálnímu pohledu na svět a jisté vyděděnosti ze společnosti. Vzpomíná i na přátele, kteří tvořili řadu skutečně veleslavných jmen u nás i ve světě - ať už šlo o Wericha, Billa Clintona, Jana Pavla II. či Dalajlámu.

 

A z každého slova  stále cítíte ten vřelý a laskavý pohled Václava Havla na svět, díky němuž se při diskuzích téměř odmítal rozčilovat nebo hádat. Při některých odpovědích má čtenář vysloveně pocit, že sedí na přednášce - díky výbornému Havlovu vyjadřování a Hvížďalovým otázkám se ovšem při čtení i pobavíte. Nechybí samosebou ani typický smysl pro humor, s nímž "jeden z nejlepších Evropanů" poukazoval na mnohé absurdity současného světa. Úsměv na tváří vyloudí i detailní Havlovy postřehy - třeba že v Bílém domě mají na stole sůl a jídlo není zdaleka tak bez chuti jako všude kolem.

 

Prosím stručně pak uzavírá poděkování Dagmar Havlové za dělení se o "tu tíhu let, jichž se jeho psaní týkalo." A opět paradoxně končí kniha otázkami, položenými ovšem právě exprezidentem své manželce: "Ale byla to opravdu jen tíha? Nebylo to i napínavé, vzrušující, povznášející a občas i veselé?

 

 

Mezi poslední knihy Václava Havla patří Motomorfózy, obsahující jeho dosud nevydané, pozapomenuté divadelní texty. V elektronickém archivu Knihovny Václava Havla pak naleznete také některá starší dramatická díla, ale i poezii z Havlova pera.

 

Kateřina Hejdová


Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama