Mladí hudebníci ze skupiny Pohlavní nádraží se dle Magistrátu hlavního města Prahy provinili vůči slušnosti, morálce a pravděpodobně i jsoucnu. Jaký je však jejich skutečný zločin? Pouze to, že nechtějí být konformní.
Když se po celé Praze objevily plakáty lákající na výroční koncerty skupiny Pohlavní nádraží, v něčí hlavě se rozbouřilo moře nevole. Nějakou dobrou duši znechutilo, že na plakátě je namalována roztoužená žena, z jejíhož rozkroku (mimochodem vkusně zatemněného) vyjíždí vlak, a tak se jala rozřinčet telefon pražského magistrátu s tím, že takhle to opravdu nepůjde. Ponechám stranou úvahy, zda se jednalo o muže, jenž drží celibát, protože ho žádná bytost opačného pohlaví nechce, či o feministku, jež se urputně snaží popřít existenci ženských pohlavních orgánů, které jsou schopny přinášet rozkoš, a rovnou se zaměřím na reakci magistrátu.
Jeho úředníci se okamžitě roztančili, jak rozzlobený občan pískal, a koncert zakázali. S odůvodněním, že vylepené plakáty jsou odporné a pobuřující, uštědřili svobodě uměleckého projevu pořádný kopanec do slabin. Skupina Pohlavní nádraží, která se, jak by se mohlo zdát, ve skutečnosti neskládá výhradně z pornoherců (do pornobranže fušují pouze dva z nich, ostatní žijí ve spořádaném polygamním vztahu), se na magistrát obrátila ve snaze resuscitovat zmírající racionalitu, která už ležela na zemi a bezmocně škubala nohou. Magistrát překvapil. Nakonec s kapelou došel konsensu – pokud odstraní všechny své plakáty z Prahy 7, tedy městské části, na jejímž území se měl koncert konat, může akce bez problému proběhnout.
Členové skupiny na dohodu přistoupili a plakáty ihned odstranili. Avšak poté se od magistrátu dočkali podlého překvapení, ten totiž změnil svoje stanovisko stejně rychlostí světla. K jakémusi mocipánovi, jemuž zprávy z normálního života jinak zůstávají utajeny, se totiž donesly zkazky o celé aféře. Rozčileně shodil své boty z krokodýlí kůže ze svého platinového stolu a, snaže se zadupat skupinu do bahna dnešní hudební scény, jež je (až na pár výjimek) k uzoufání průměrná, vyslal do éteru vzkaz, že koncert se s naprostou definitivností ruší. A nemá žádný smysl se jeho rozhodnutí vzpouzet, pokud se kapela rozhodne zákaz porušit, uvítá ji pouze klub odpojený od elektřiny. Tím podle svého učinil morální čistotě, jíž se mu jindy v přílišné míře nedostává, zadost.
Koncert dne 19. 6. opravdu neproběhl, neboť majitel byl nucen ustoupit tlaku, jenž na něj byl vyvíjen magistrátem. Před zavřenými dveřmi klubu se uskutečnila pouze protestní akce, během níž skupina zahrála své písně akusticky. I tak to byla akce prodchnutá pohodou a skvělou muzikou. Po obscénnosti ani stopy.
Domnívám se, že pražský magistrát by se na popud jednoho fanatického mravokárce neměl chovat jako inkvizitor k jedné z mála mladých skupin našeho státu, jež nemá sklony k prvoplánovitosti, diletantství a plytkosti. A proto vyzývám každého, kdo čte tento článek, aby nejen obnažoval své pohlavní orgány, kdykoli půjde kolem budovy Magistrátu hlavního města Prahy, ale též aby se dostavil na nejbližší koncert skupiny Pohlavní nádraží.
Už teď vám mohu slíbit, že to bude neobyčejný zážitek.
Napsal dr. Žgrešle
