nahoru

Vyháněl za komunistů lidi z domova. Teď ho, v 94 letech, soudí. Má to ještě smysl?

Jana Bendová5. dubna 2017 • 11:05
Rozorávání mezí bylo symbolem kolektivizace zemědělství a zakládání JZD.
Rozorávání mezí bylo symbolem kolektivizace zemědělství a zakládání JZD.
• foto: 
ČTK

Je mu 94 let. Před čtyřiašedesáti lety pomáhal likvidovat „vesnické boháče“, hlasoval pro vysídlení dvou rodin sedláků v rámci perzekuční „akce Kulak“. Teď mu začalo u soudu hlavní líčení. A znovu je tu otázka: Má ještě smysl snažit se o potrestání zločinů z komunistického dávnověku, notabene, pokud na lavici obžalovaných usedají kmeti?

Nepochybně to smysl má. I když dotyčnému Jaroslavu Mikoláškovi táhne na stovku a i když oběti už nežijí. Jde o princip, o spravedlnost. Pan Mikolášek, jak uvedla ČTK, je obžalován ze zneužití pravomoci úřední osoby. Provinil se i proti tehdejším zákonům. Bývalému členovi komise u Okresního národního výboru Praha-východ hrozí v případě prokázání viny tři až deset let vězení. Hájí se tak, jak se obvykle tito lidé hájí: Jen jsem poslouchal pokyny.

Komunisté počátkem padesátých let minulého století vyhnali z domovů během „akce Kulak“ tři až čtyři tisíce rodin sedláků, chtěli se zmocnit jejich majetku. A ačkoli uplynulo od násilné kolektivizace šest desetiletí, padají ještě dnes nejen obvinění, ale i rozsudky. Pozdě, ale přece, chtělo by se říci. Viníků perzekuce nevinných lidí byly samozřejmě spousty, jenže mnozí již nežijí.

Připomeňme, k čemu komunisté tu ukradenou půdu potřebovali: Stala se základem jednotných zemědělských družstev čili známých „jézédé“, do nichž po roce 1948 dobrovolně, či spíš nedobrovolně vkládali svůj majetek soukromí rolníci. Ta nedobrovolnost měla i formu věznění, či dokonce poprav. Po roce 1989 se začaly zemědělské majetky vracet v restitucích. Mohli bychom tedy spokojeně říci: Nejen boží, ale i pozemské mlýny jakž takž melou. Ale to by se demokratický stát nesměl postarat o pokračování téhle komunistické křivdy.

Tisíce lidí totiž dodnes nedostaly za vložený/zabavený majetek při kolektivizaci ani peníze, ani naturální náhrady, odhadem jde o čtyři až pět miliard korun. Řada oněch „jézédé“, která se měla podle zákona z devadesátých let se sedláky či jejich potomky vyrovnat, raději zkrachovala a majetek převedla jinam. Ve zbytkových družstvech, de facto prázdných skořápkách, nic cenného na kompenzace nezbylo. Ani soudy nepomohly.

Před půldruhým rokem ministr zemědělství Jurečka zopakoval mantru mnoha politiků z nedávné minulosti, že se to pokusí spolu s dalšími kolegy nějak napravit. Před necelými dvěma týdny v České televizi přiznal, že „šance je minimální“, lhůty prošly. Asi mu bylo trapné na rovinu říci, že žádná šance už není, že stát přihlížel další krádeži.





Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,450
21,620
28,670
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře