nahoru

Drogy, alkohol a disco: Legendární newyorský klub Studio 54 přežil jen tři roky

Martin Mrázek22. srpna 2017 • 16:30
Drogy, alkohol a disco: Legendární newyorský klub Studio 54 přežil jen tři roky
foto: profimedia.cz

Od otevření kultovního nočního klubu v New Yorku uběhly již čtyři desítky let. A během této doby se z historek o tamních divokých večírcích stalo něco na způsob moderních legend. Andy Warhol, Mick Jagger, Donald Trump, Frank Sinatra, Michael Jackson. Ti a mnoho dalších činili svými pravidelnými návštěvami ze Studia 54 opravdu exkluzivní záležitost. Což koneckonců obyčejnému člověku došlo již u vstupu.

Steve Rubell, jeden ze zakladatelů klubu, rád stával u dveří na židli a ukazováním prstem rozhodoval o tom, kdo se dostane dovnitř a kdo ne. "Je to jako míchání salátu," vysvětloval s tím, že každý návštěvník musí mít něco speciálního. Někteří hosté se proto často po prvním odmítnutí šli domů převléci a vrátili se v ještě extravagantnějším kostýmu.

Většinou jim to ale nepomohlo. Příkladem mohou být dvě dívky, které si dokonce půjčily 500 dolarů, aby si mohly pronajmout bílého koně, na kterém takřka nahé přijely ke vchodu. Verdikt Rubella byl nekompromistní. Kůň může dovnitř, dívky zůstanou venku.

"Klíč k úspěchu Studia 54 tkví v diktatuře u vstupu a demokracii na tanečním parketu," říkával Andy Warhol.

Přísná "imigrační" politika měla ale i své stinné stránky. Na zaměstnance u vstupu často létaly prázdné lahve od piva i plné plechovky. Vyhazovači proto časem začali v těsné blízkosti klubu velmi pečlivě uklízet. I přesto ale personál raději nechodil domů jednotlivě a Steve Rubell v rozhovoru pro Rolling Stone přiznal, že ho jednou odmítnutý host dokonce málem uškrtil.

Jiní zvědavci přelézali ostnatým drátem obehnaný dvůr a následně padali na beton o tři metry níže. Navzdory tomu, že pro ně jezdila záchranka, byli pyšní na to, že se dostali dovnitř. Jeden muž kvůli zoufalému pokusu dostat se do klubu dokonce zemřel. Snažil se totiž prolézt skrze ventilační systém. Bohužel se ale zasekl a personál ho objevil, až když už bylo pozdě.

Když už vás dovnitř ale pustili, zažili jste většinou skutečně něco naprosto jedinečného. Steve Rubell a druhý majitel Ian Schrager se vyžívali v zhmotňování těch nejzvláštnějších představ VIP hostů. Pořádali proto jednorázové večírky, u nichž jen kulisy stály desítky tisíc dolarů. Takové výdaje si pro srovnání nemohla dovolit ani slavná představení na Broadwayi, která se přitom hrála i dlouhé měsíce.

Například pro Dolly Parton změnili celý interiér klubu na skutečnou farmu tak, aby se zpěvačka cítila jako doma. Po Studiu 54 tak mezi balíky slámy pobíhali koně, osli a muly. Na balkoně byl výběh pro slepice a hosté jedli kukuřici přímo z velkého vozu uprostřed sálu. Dolly Parton z toho všeho ale příliš nadšená nebyla. Ve Studiu 54 byla poprvé a nevázaná párty ji spíše vyděsila.

Naopak večírek, který si všichni užili, se konal krátce po premiéře Pomády. Majitelé klubu vybavili interiér starými školními skříňkami a na parketu stály kabriolety z padesátých let. Ty byly vzhledem k povaze hostů raději bez benzinu. Všechny rekvizity tehdy nápor návštěvníků vydržely, jen zadní sedačky aut byly popálené od cigaret a našly se na nich "zvláštní" skvrny.

"Tak jsme zaplatili nové sedačky, no. Ale párty to byla divoká," vzpomínal pro časopis Rolling Stone Schrager.

Poté, co jste se dostali dovnitř, bylo dalším krokem propracovat se mezi smetánku ve sklepení klubu. Tam už byli jen skuteční VIP hosté, které před nevítanými návštěvníky hlídala diskrétní ochranka. Rekvizity z předcházejících večírků vytvářely ve sklepení oddělené prostory, kam majitelé prozřetelně umisťovali matrace. Známé tváře se zde pak oddávali drogám a nevázanému sexu. Méně exkluzivní byl prostor na balkonech, kde byly židle potaženy gumou tak, aby se dalo vše lépe uklidit. Nad balkonem pak byla ještě proslulá místnost, kde byly gumou potaženy raději i všechny stěny.

Majitelé na klubu vydělávali obrovské peníze a ještě by pravděpodobně dlouho mohli, kdyby se do tisku nechlubili, jak skoro vůbec neplatí daně. "Co finančák nevidí, to ho nebolí," chvástal se tehdy Rubell v rádiu. Když pak na daních majitelé zaplatili jen 8 tisíc dolarů, finančnímu úřadu vše velmi rychle došlo.

14. prosince 1978 tak do klubu vtrhli agenti a nad stropními panely objevili odpadkové pytle plné peněz. Rubell i Schrager byli obratem zatčeni. Soudce jim nakonec za zatajení výdělku ve výši 2,5 milionu dolarů udělil maximální možný trest - tři a půl roku ve vězení. V únoru roku 1978 uspořádali majitelé rozlučkový večírek nazvaný "Konec moderní Gomory". Na běžné poměry Studia 54 byl spíše komorní a mohli na něj jen nejvybranější hosté. Rubellovi a Schragerovi na oslavu posledního dne na svobodě zaspíval např. Frank Sinatra nebo Cher.

Klub byl následně prodán novým majitelům, ale původní slávy již nikdy nedosáhl. V roce 1986 byl definitivně zavřen a na jeho místě je dnes divadlo. V nechvalně proslulém sklepení je restaurace.



Klíčová slova: disco, USA, Studio 54



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
26,020
21,890
29,520
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře