Pražské povstání: Kdo v roce 1945 osvobodil Prahu? | Reflex.cz
nahoru

Pražské povstání: Kdo v roce 1945 osvobodil Prahu?

Jaroslav Šajtar5. května 2020 • 13:10
Pražské povstání: Kdo v roce 1945 osvobodil Prahu?
foto: profimedia.cz

Před 75 lety, 5. května 1945, dva dny před německou kapitulací na západní frontě, spontánně vypuklo Pražské povstání. Ačkoli o výsledku druhé světové války v Evropě nebylo pochyb, Němci v českých zemích dosud měli mohutné síly, jež vrhli na potlačení revolty.

Je nezvratným faktem, že v nejkritičtější okamžiky špatně vyzbrojeným a nevycvičeným povstalcům vydatně pomohla 1. divize Ruské osvobozenecké armády (ROA) generálporučíka Andreje Andrejeviče Vlasova. Velel jí generálmajor Sergej Kuzmič Buňačenko, mimochodem Ukrajinec. Před listopadem 1989 se z politických důvodů o účasti vlasovců v Pražském povstání mlčelo, poté se zase objevil opačný extrém, kdy se bagatelizoval podíl Rudé armády a spekulovalo se o tom, jak naše hlavní město mohla osvobodit americká armáda, nebýt té zpropadené demarkační čáry. Letošní oslavy, značně limitované opatřeními kvůli pandemii nového koronaviru, zase vzbuzují dojem, že epicentrem Pražského povstání se staly Řeporyje a zdejší vystoupení vlasovců, což má však drobnou vadu. Řeporyje tehdy totiž součástí Prahy vůbec nebyly; tou se staly teprve v roce 1974.

Zasáhli v pravou chvíli

Stanislav A. Auský, jenž se historií vlasovců podrobně zabýval, napsal: „První divize Ruské osvobozenecké armády se nezapojila do pražských bojů neočekávaně. Její účast byla výsledkem rozhovorů s vojenským velením, které vědělo, že zásah pravidelné armády je absolutně nezbytný, jinak bude povstání utopeno v krvi. Do 7. května útvary 1. divize držely pod kontrolou západní část města, v níž pořád ještě zůstávaly silné ostrůvky německé obrany ve čtvrtích Strahov, Hradčany a Dejvice. Na východním břehu útvary ROA nastolily kontrolu nad střední částí města, od linie Jiráskův most–Vinohrady–Strašnice směrem na jih.

Hlavní zásluha divize ROA spočívá v tom, že v kritický moment rozdělila město na dvě části – severní a jižní –, díky čemuž ve své následující činnosti ve městě bránila spojení mimopražských ozbrojených útvarů. Bez účasti divize v Pražském povstání by západní část města byla obsazena již 6. května a samo povstání by určitě bylo udušeno následující den.“

Jak známo, Česká národní rada musela s ohledem na okolnosti pomoc vlasovců, bojujících zároveň proti Rudé armádě, odmítnout. Jejich ztráty v Květnovém povstání činily asi 900 osob, z toho třetinu mrtvých.

Rudá armáda přichází

Sovětské velení zahájilo pražskou strategickou útočnou operaci den po vypuknutí povstání – 6. května, o den dříve, než původně plánovalo. Je třeba přihlédnout k tomu, že operace začala pouhé čtyři dny po kapitulaci berlínské posádky v gigantické bitvě o říšské hlavní město, v níž Rudá armáda utrpěla těžké ztráty. Pražská strategická útočná operace trvala do 11. května a sovětské velení do ní vrhlo obrovské síly: na jejím začátku 1 770 637 sovětských (151 divizí, 14 tankových a mechanizovaných sborů, 18 brigád a dva opevněné prostory), 139 495 rumunských (12 pěších a tři jezdecké divize), 69 522 polských (pět pěších divizí a tankový sbor) a 48 400 československých vojáků (čtyři pěší a jedna samostatná tanková brigáda). Ve výzbroji měly 29 496 děl a minometů, 1808 tanků a samohybných děl a 3014 bojových letounů. Proti nim stojící skupina armád „Střed“ polního maršála Ferdinanda Schörnera čítala 900 000 vojáků, 9700 děl a minometů, 1900 tanků a útočných děl a tisíc bojových letounů.

Sovětská vojska ztratila podle historicko-statistické studie Bez razítka „Přísně tajné“, vydané v Moskvě roku 1993, 49 348 (11 265 osob činily trvalé a 38 083 zdravotnické ztráty), 1. a 4. rumunská armáda 1730 (320 osob připadlo na trvalé a 1410 na zdravotnické ztráty), polská 2. armáda 887 (300 osob představovaly trvalé a 587 zdravotnické ztráty) a 1. československý armádní sbor 533 vojáků (112 činily trvalé a 421 zdravotnické ztráty).

Materiální ztráty činily 59 800 pěchotních zbraní, 1006 děl a minometů, 373 tanků a samohybných děl a 80 bojových letounů. Zato se však zmocnila bohaté kořisti. Podle záznamu v deníku bojové činnosti 1. ukrajinského frontu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva, jenž osvobodil Prahu, z 15. května 1945 tento operační svaz zajal 256 659 důstojníků a vojáků, zmocnil se 620 tanků a útočných děl, 2889 děl, 1344 minometů, 6647 kulometů, 118 696 pušek a samopalů, 41 020 automobilů, 781 letounů, z nich 365 shořelých, 510 lokomotiv, 12 759 vagónů a 445 různých skladů. Snad bude zajímavé sdělit našim ctěným čtenářům, jaké pocity v souvislosti s pražskou operací sdílela „ta svině“ maršál Koněv.

Velmi jsme se báli o Prahu a strašně jsme si přáli co nejrychleji přijít našim bratřím na pomoc, dříve než se fašisté stačí s nimi vypořádat. Tento pocit jsme sdíleli všichni. Zmocnil se mne, velitele frontu, i řadových tankistů z Rybalkovy a Leljušenkovy armády, kteří museli v noci na 9. květen udělat neuvěřitelně rychlý osmdesátikilometrový skok, jestliže chtěli ráno vtrhnout do Prahy. Směřovali ku Praze a každý z nás udělal všechno, co bylo v lidských silách. Avšak v zájmu historické pravdy chci uvést, které jednotky a v jakém pořadí se dostaly do Prahy první. První vtrhly do města ze severozápadu tanky 10. gardového uralského dobrovolnického sboru (velitel generálporučík Bělov) Leljušenkovy armády. Téměř hned za nimi vstoupili do Prahy ze severu tankisté 9. mechanizovaného sboru (velitel generálporučík Suchov) Rybalkovy armády. A za několik hodin se na okraji Prahy objevily předsunuté jednotky 13. a 3. gardové vševojskové armády. Vojska 5. gardové armády zlikvidovala svými hlavními silami nepřátelské uskupení v prostoru Mělníka a také její předsunutý oddíl pronikl k severnímu okraji Prahy. Vojska 1. ukrajinského frontu do deseti hodin dopoledne obsadila celou Prahu a vyčistila ji od nepřítele.“ Tolik paměti maršála Koněva Čtyřicátý pátý.

Nelze ovšem pouštět ze zřetele, že operace se odehrávala na rozsáhlém území. Boje bezprostředně v Praze, do níž Rudá armáda vstoupila 9. května za nadšeného uvítání obyvatelstvem, které zasypávalo obrněnou techniku i s vojáky rozkvetlými šeříky, připomínaly spíše rozsáhlou vyčišťovací operaci, mající za cíl zbavit naše hlavní město posledních německých ohnisek odporu, odstřelovačů apod. V bojích na přístupech ku Praze zahynulo 662 sovětských vojáků a v pouličních střetech přímo ve městě třicet. Němci přišli asi o tisíc mrtvých. Civilistů zahynuly přibližně čtyři tisíce.

Donedávna se ztráty českých povstalců uváděly ve výši 1694 mrtvých, ale Vojenský historický ústav k 70. výročí Pražského povstání vydal publikaci zahrnující 2898 padlých účastníků Pražského povstání, tedy téměř dvojnásobek. To je víc, než kolik zahynulo Francouzů během povstání v Paříži v srpnu 1944! Svobodu jsme tudíž nedostali zadarmo na stříbrném podnose.

Jaroslav Šajtar




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější