Bush se vrátil. Vydal knihu. Čtěte ukázky o mučení i jeho selháních | Reflex.cz
reklama
nahoru

Bush se vrátil. Vydal knihu. Čtěte ukázky o mučení i jeho selháních

Viliam Buchert10. listopadu 2010 • 10:39
Bush se vrátil. Vydal knihu. Čtěte ukázky o mučení i jeho selháních
George Bush podepisuje svoji knihu
• foto: 
ČTK

„Moje memoáry budou pro některé lidi asi znamenat šok. Šok, že umím napsat knihu, nemluvě o tom, že jsem někdy nějakou četl,“ řekl vtipně před časem bývalý americký prezident George W. Bush svých přátelům. V úterý pak vydal v nákladu 1,5 miliónu výtisků (už se prý chystá dotisk) svoje vzpomínky s názvem Rozhodující okamžiky (v originálu Decision Points). Co v knize, která je celosvětovou literární událostí podzimu, kromě jiného napsal?

reklama

Nakopu někomu zadek

Americký exprezident například v knize líčí svou reakci na teroristický útok na Ameriku z 11. září 2001. „Krev se ve mně vařila. Myslel jsem na jediné: zjistíme, kdo za tím stojí, a pak mu nakopeme zadek,“ píše Bush.

 

Mučení zabránilo teroru

Bush se široce rozepisuje také o tom, jak povolil po teroristických útocích z 11. září určité zostřené metody výslechů. „Waterboarding není mučení a pomohl zachránit lidské životy,“ tvrdí například v knize George W. Bush. Vyšetřovatelé prý díky vodní tortuře získali od některých zadržených informace o připravovaných teroristických útocích v USA a Velké Británii. „Waterboarding ale nakonec podstoupili pouze tři lidé a já jsem přesvědčen, že to rozhodnutí bylo správné,“ řekl Bush, jenž si ovšem nemyslí, že by tato surová metoda výslechu byla srovnatelná s mučením. „To si pište, že ano!“ odpověděl Bush jednoznačně na otázku, jestli schválil použití waterboardingu při výslechu Chálida Šajcha Muhammada, jenž naplánoval útoky na Světové obchodní centrum. „Chytíme chlapa, operačního šéfa al-Ká’idy, která zabila 3000 lidí.

Zdálo se nám, že má informace o dalším útoku. Říkal, že bude mluvit, až mu seženeme právníka. Tak jsem se zeptal, jaké legální možnosti máme k dispozici,“ vzpomínal na své rozhodování v této věci Bush. „Díky výslechům těchto lidí jsme překazili teroristické útoky na americké diplomatické mise v zahraničí, na londýnské letiště Heathrow, londýnské finanční centrum Canary Wharf a řadu dalších cílů v USA,“ píše Bush ve svých memoárech. Právníci, které oslovil deník Washington Post, pak upozornili, že toto přiznání může Bushe potenciálně vystavit riziku trestního stíhání, neboť waterboarding je podle mezinárodních konvencí považován za mučení. „Pokud bych waterboarding neschválil, vystavil bych zemi většímu riziku, že bude čelit dalšímu útoku,“ napsal Bush.

 

Rozčarování kolem zahájení války v Iráku

Bývalý americký prezident v knize vzpomínek přiznal, že cítil obrovské rozčarování a vztek nad tím, že v Iráku nebyly nalezeny zbraně hromadného ničení. Jenže právě to byl jeden z důvodů, jímž před lety obhajoval zahájení této války. „Realita je taková, že jsem poslal americké jednotky do boje z velké části i na základě zpravodajské informace, která se později projevila jako falešná,“ píše k tomuto tématu Bush. Také se hlásí k dalším chybám, jež doprovázely iráckou válku. Výslovně zmiňuje pomalou reakci na rostoucí násilnosti po pádu Saddámova režimu i „příliš rychlé snížení počtu jednotek z Iráku, což bylo největším omylem války“. Ovšem svržení Saddáma Husajna považuje nadále za velké vítězství demokracie ve světě, a proto válku dál obhajuje.

 

Biologický útok na Bílý dům?

Bush nechává nahlédnout i do zákulisí prezidentského úřadu bezprostředně po teroristických útocích z 11. září 2001. Velmi živě vykresluje situaci, kdy měsíc po teroristických útocích propadl Bílý dům panice, že všichni jeho klíčoví činitelé byli zasažení biologickým útokem.

Exprezident popisuje, jak se spojil ze summitu v čínské Šanghaji tajnou linkou se svou kanceláří, aby mu viceprezident Cheney oznámil, že detektory objevily v Bílém domě stopy botulotoxinu. Bush se tehdy na druhém konci světa dozvěděl, že látka je testována na myších a do jednoho dne budou známy výsledky. „Nožkami dole, nikoli nahoře,“ oznámila Bushovi negativní výsledky testu o den později stroze národně bezpečnostní poradkyně Condoleezza Riceová.

 

Pochvala pro Blaira

Americký exprezident si také pochvaluje vztahy s bývalým britským premiérem Tonym Blairem, kterého přirovnává k Winstonu Churchillovi. Když prý Blair před invazí do Iráku čelil hlasování o důvěře, Bush mu nabídl, že se britské jednotky tažení účastnit nemusí. „Jdu do toho. Pokud kvůli tomu má padnout vláda, budiž,“ měl odpovědět Blair. O veřejném mínění na britských ostrovech během války v Iráku se ale bývalý šéf Bílého domu vyjadřuje dost pohrdavě. „Na tom, jak mě vnímají lidé v Británii, mi nezáleží. Dnes už je mi to jedno. A upřímně řečeno, bylo mi to jedno i tehdy,“ řekl Bush v rozhovoru pro anglické noviny The Times.

 

 

Kritika Schrödera a Chiraka

Zatímco Tonyho Blaira si Bush chválí, s nelibostí v rozhovorech, jež poskytl v souvislosti s vydáním knihy, vzpomíná na bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera a někdejšího francouzského prezidenta Jacquesa Chiraka. Oba politici se stavěli proti invazi do Iráku. Bush zpochybňuje Chirakovu morálku a Schröderem je znechucen mimochodem i proto, že po odchodu z funkce začal pracovat pro ruského energetického giganta Gazprom.

 

Putin a jeho pes

V jedné části knihy Bush popisuje jednu ze svých návštěv Ruska, při které mu Vladimir Putin ukázal svého černého labradora s upozorněním, že je větší, silnější a rychlejší než jeho pes Barney. Když později Bush toto setkání popisoval kanadskému premiérovi, Stephen Harper mu suše odvětil: „Můžete být rád, že vám ukázal pouze svého psa.“

 

 

Selhání u Katriny

 

Bush otevřeně přiznává ve svých vzpomínkách chyby, které jeho vláda učinila v reakci na řádění hurikánu Katrina. Ten připravil v roce 2005 o život více než 1800 lidí a způsobil škody za 81 miliard dolarů.

„Jako šéf federální vlády jsem měl dříve rozpoznat nedostatky a zasáhnout rychleji,“ píše exprezident. Za vůbec nejhorší okamžik svého funkčního období označuje Bush okamžik, kdy rapper Kanye West právě v souvislosti s Katrinou prohlásil, že prezident se nezajímá o černé lidi. Katrinu a chování kolem ní označuje Bush za své velmi slabé chvilky.

 

Personální odhalení

Pozoruhodná odhalení se týkají v knize personálních rozhodnutí, jež bývalý prezident (ne)učinil. Z těch, k nimž nedošlo, je nejzajímavějším přiznání, že před volbami v roce 2004 zvažoval možnost, že by na kandidátce vystřídal viceprezidenta Dicka Cheneyho a nahradil ho senátorem z Tennessee Billem Fristem. Ministr obrany Donald Rumsfeld měl podle Bushe zase ze své funkce zmizet daleko dřív, problém podle něj byl najít za něj náhradu. S nabídkou na řízení Pentagonu se dokonce obrátil i na někdejšího nejbližšího spolupracovníka svého otce, bývalého ministra zahraničí Jamese Bakera, ten však návrat do vládních služeb tehdy jednoznačně odmítl. Rumsfeld byl nakonec vystřídán až v reakci na porážku v kongresových volbách 2006, kdy ho nahradil Robert Gates. Bush dává v knize také najevo zklamání, že v kampani před prezidentskými volbami v roce 2008 nemohl veřejně podpořit republikánského kandidáta Johna McCaina. Vyjadřuje pochopení pro to, že se McCain potřeboval od něj distancovat, zároveň však věřil, že mu mohl pomoct proti Obamovi.

 

 

Jen málo o Obamovi

Pořád se čekalo, zda se Bush vypořádá a vyjádří v knize k současnému prezidentovi Baracku Obamovi. Jenže exprezident nejenže počkal s vydáním knihy na týden po amerických kongresových a guvernérských volbách, ale Obamovi se v díle téměř nevěnuje. Nijak ho nekritizuje ani nepopisuje. Prostě nechal Obamu být. Koneckonců se Bush poslední dva roky zásadně vyhýbal komentování toho, jak si ve funkci prezidenta počíná jeho nástupce. V knize činí jen jednu výjimku, a to v souvislosti s válkou v Afghánistánu, a Obamu chválí. Napsal: „Prezident Obama se dokázal postavit svým kritikům a nařídil vyslání nových posil do Afghánistánu … Oběti, které Amerika v tomto boji přináší, jsou hodné ospravedlnění. Naštěstí nejsem sám, kdo si to myslí,“ odkazuje Bush na rozhodnutí svého nástupce. „A Obama má své vlastní kritiky. Nepotřebuje, abych se vyjadřoval ke všemu, co udělá,“ řekl pak v úterý bývalý prezident Spojených států.

 

Různá kritika pamětí

Někteří recenzenti ale novou knihu George W. Bushe příliš nechválí. Například článek v deníku The New York Times tvrdí, že exprezident není schopen sebekritiky a že kniha (prý na rozdíl od té, již napsala jeho žena Laura) postrádá emoce a napětí. Označil Bushovo literární dílo za zčásti rodinný zápisník a zčásti nesmělý pokus přetvořit prezidentův politický odkaz. Naopak časopis Time sestavil žebříček deseti nejlepších politických memoárů historie a ty Bushovy zařadil rovnou na druhé místo. Na první příčce je podle něj Obamova kniha Sny mého otce (která se sice prodávala výborně po celém světě, ale je podle mnohých čtenářů plytká a málo zajímavá), až za Bushem následují paměti slavného generála z dob občanské války Ulyssese Granta. Redaktoři Timu napsali, že Bushova kniha je upřímnější, než kdokoli očekával. Větších i dílčích odhalení jsou skutečně Bushovy vzpomínky plné.

 

Ocenění až po smrti

Bush tvrdí, že se knihou „tak trochu“ pokusil změnit obraz, jenž byl o něm vytvořen. „Hlavní ale bylo poskytnout studijní materiál pro historiky. Může vám to znít divně, ale touto dobou se opravdu nestrachuji o to, jak mě vnímají jiní. Sloužil jsem jako prezident a dal tomu všechno. Jsem spokojený muž. Smyslem je uvést čtenáře do prostředí, v němž jsem musel činit zásadní rozhodnutí,“ popsal sám svou knihu 43. prezident USA. „Myslím si, že omlouvat se za cokoli znamená přiznat, že příslušné rozhodnutí bylo špatným rozhodnutím,“ řekl ke knize moderátorovi pořadu televize NBC „The Today Show“ Mattu Lauerovi na dotaz, zda by omluva nebyla na místě v souvislosti s válkou v Iráku, kterou zahájil v březnu 2003. „A já nevěřím, že to bylo špatné rozhodnutí. Doufám, že mé působení v Bílém domě budou lidé posuzovat jako úspěch,“ prohlásil Bush v průběhu interview. „Myslím, že mě plně ocení až po mé smrti.“ „S politikou jsem ale definitivně skoncoval. Pro hodně lidí je těžké tomu věřit,“ řekl Bush v Show Oprah Winfreyové. Zdůraznil přitom, že se nechce „znovu brodit bažinou“.

 

Bush opět populární?

To, jak budou Američané nakonec posuzovat Bushovo působení v úřadu, se ještě ukáže. A také se ukáže, jak k hodnocení přispěje jeho nová kniha. Když z Bílého domu odcházel, hodnotilo jej pozitivně pouhých 27 procent Američanů. V letošním červencovém průzkumu Gallupova ústavu to bylo již 45 procent dotazovaných. A koncem října ho davy lidí na baseballovém stadiónu v texaském Arlingtonu přivítaly bouřlivým potleskem a tisíce lidí mu dokonce aplaudovaly vestoje. Po dvou letech života v ústraní tak George W. Bush zažil dlouho nepoznaný hezký pocit.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama