Podle srbských úřadů je do pátrání po Mladičovi zapojeno až deset tisíc lidí.  Tomu se říká neúspěch! Ostatně ani s vydáním Radovana Karadžiče Srbové dvakrát nespěchali, jeden z nejhledanějších mužů světa, vůdce bosenských Srbů, si žil poklidně do roku 2008 přímo v Bělehradu a pracoval na soukromé klinice. Jenom si, pravda, nechal narůst vousy, a v rámci konspirace vyměnil manželku za mladší milenku. Ze Srbska se stále ozývá ukřivděný tón, že Mladič – slovy zástupce hlavního žalobce pro válečné zločiny Bruna Vekariče – „drží současnou generaci jako rukojmí“. Snad by ještě nechtěli, abychom je politovali, že je Unie kvůli nějaké té genocidě nechce. Informace o tom, jak se „kolem Mladiče stahuje smyčka“, by si Srbové mohli odpustit. Tím spíš, když se čas od času objeví video, kde osmašedesátiletý generál, zodpovědný za největší krveprolití v historii Evropy po druhé světové válce, v dobrém rozmaru tančí na svatbě, nebo se mazlí s nemluvňátkem. Po patnácti letech od Srebrenice, mě zajímá jediné: zpráva o jeho zatčení.