Až na dno lidskosti. New Orleans se po hurikánu dosud nevzpamatoval | Reflex.cz
reklama
nahoru

Až na dno lidskosti. New Orleans se po hurikánu dosud nevzpamatoval

Adam Kolář7. září 2010 • 11:57
Až na dno lidskosti. New Orleans se po hurikánu dosud nevzpamatoval
foto: Adam Kolář

Je to pět let, kdy na pobřeží Louisiany udeřil hurikán Katrina. Pět let od katastrofy, která jednou provždy změnila tvář města, jemuž odedávna říkali Big Easy.

reklama

 

A do Big Easy přišla Big Katrina a to, co přinesla s sebou, nebylo ani náznakem „easy“. New Orleans, město, kde se zrodil jazz a vúdú, má dodnes na každém čtverečním metru památku na onen den, kdy ho navštívila.

 

Narodila se nevinná 23. srpna 2005 kdesi nad Bahamy a tam se z tropické bouře proměnila na hurikán prvního stupně. Tak si řekla o jméno, nazvali ji Katrina. Pojmenovaná se přehnala přes pobřeží Floridy, cestou zabila pár lidí a převrátila několik aut na střechu. Pak se vytratila směrem do Mexického zálivu, kde měla dvě možnosti: buď se rozplynout do malých větříků, nebo se srazit s horkou vodou a začít jako velká zlá holka pustošit. Rozhodla se pro tu druhou cestu.

 

New OrleansNew Orleans

 

Po několika dnech zvídavého potloukání nad teplými vodami se rozzuřila na třetí stupeň. Zamířila do New Orleansu. Bylo to 28. srpna 2005 v deset hodin ráno, kdy vstoupil starosta New Orleansu Ray Nagin do éteru a řekl: „Obávám se, že Katrina je právě ta bouře, na kterou jsme tak dlouho čekali.“ Vyhlásil poprvé v historii města povinnou evakuaci. Musel brát v potaz, že řada obyvatel města nemá k evakuaci dostatečné prostředky a jiní zase budou buď tvrdohlaví, anebo nemohoucí, či prostě jen moc staří a nehnou se z místa. Pro takové případy nechal na poslední chvíli přivézt potraviny do Super Domu (obří stadión na NFL pro 80 000 diváků), kde jim nabídl úkryt, než Katrina odejde. Co v potaz brát nemohl, byl nakonec fakt, že Katrina stihne přes noc posílit na pátý, tedy nejvyšší možný stupeň.

 

„Zachránění“ a ti ostatní

Když Katrina vtrhla do města, dosahovala rychlosti 240 kilometrů v hodině a napáchala tomu odpovídající spoušť. Svou silou protrhla obávané hráze z roku 1965 a pár okamžiků poté, co ustal vítr, bylo osmdesát procent Big Easy i s jeho parishes (předměstími, pozn. autora) místy až osm metrů pod vodou.

 

Protože ještě noc předtím byl hurikán opodál v Louisianě a na škále měl stále třetí stupeň, a tedy nenapáchal žádné velké škody, lidé v New Orleansu se nebáli. Mnoho z nich se přes výzvy neevakuovalo, přímo ve městě zůstalo dvacet procent obyvatel, nepočítaje dalších dvacet šest tisíc lidí na stadiónu Super Dom. Těžko říct, jestli se dají zpětně označovat za „zachráněné“. Byli tam hlava na hlavě, po chvilce bez proudu, kus střechy jim sebral vítr, všude kolem voda, v ní plavali lidé, auta, domy, zvířata … Potraviny velmi brzy došly, začalo se znásilňovat, zabíjet, dokonce i pozdější výpovědi naznačují, že uvnitř nechybělo mnoho a lidé by se začali pojídat navzájem. Že 30. srpna začalo rabováni míst, jež nebyla pod vodou, tedy nakonec není nic k divení.

 

Město New Orleans, dodnes místo s nejvyšší kriminalitou v USA, se nezapřelo. Na vlakovém nádraží vznikla provizorní věznice, sestavená ze řetězů, které propojili do jakýchsi klecí. Při rabování chycení, především černoši, se později domáhali spravedlnosti s tím, že policie je zavírala do klecí jako opice jen proto, že jsou černí, a žádali odškodnit.

 

New OrleansNew Orleans

 

Kdo by to počítal?

Katrina si z New Orleansu odnesla tisíc osm set třicet šest životů a dodnes není sčítání ukončeno. S lidmi spláchla osmdesát miliard amerických dolarů. Jeden zdejší policista mi kdysi řekl: „To víš, když ta voda opadla po těch několika dnech, co prostě jenom stála, a všechno v ní tady v těch vedrech hnilo, tak jsi pak těžko mohl posoudit, jestli ta půlka těla na střeše domu, co ale dřív stával o ulici vedle, je oběť hurikánu, nebo už ten člověk byl dávno mrtvej a jenom ho to vyplavilo ze hřbitova. No a když to vzalo celou rodinu, tim myslim jakože všechny sakum prdum, tak tě nikdo nepohřešuje. Tady, v ghettech, nemáš přesnej přehled, kolik má kdo dětí, no a teď zkus spočítat ty oběti.“ Do toho se zkrátka nikomu nechce, tedy držme se oficiálních čísel, která zveřejňuje americká vláda.

 

Já a Gustav

Když jedete například v New Orleansu po silnici, vzpomínáte na dobrou Hitlerovu dálnici a říkáte si, jaká to byla paráda, jak málo drncala. Dodnes jsou tu zkrátka vidět známky toho, jaká byla Katrina. Já osobně jsem zažil hurikán Gustav, který dosahoval stupně tři. Přivalil se na New Orleans v září 2008. Když starosta Ray Nagin nařídil několik dní dopředu povinné evakuování města, na něž tentokrát dohlížela armáda, tušil jsem, že možná ví, co dělá, ale přece. Přišlo mi líto, jak jsem tak balil, že neuvidím hurikán ... Přemlouval jsem náznaky svého strachu tím, že jsou tu všichni možná trochu přecitlivělí díky Katrině a že se zřejmě děsí každé bouřky. Já byl frajer z Čech, co to chtěl všechno vidět a osahat, a oni ti, co to už znali a věděli, že utéct je jediné řešení. Zůstal jsem ve městě ještě s mým francouzským spolubydlícím do posledního dne, kdy už kontrolovala armáda domy. Obavy, že Gustav nabere sílu Katriny, protože se mu to na pár chvil podařilo ještě nad mořem, se nevyplnily. Přesto nám dokázal nachystat velikou podívanou. Když jsme se rozhodli, že se vydáme pomáhat do města, netušili jsme, že místo silnice bude potok, že přes vozovku budou popadané dráty ... zahráli jsme si na chvíli na neznalé Evropany, krotitele hurikánů, a nemít veliký džíp, pár dní bychom kempovali vystrašení někde v lesích.

 

New OrleansNew Orleans

 

Jazz, vúdú, alkohol a Mississippi

Když se zpětně zamyslím nad tím, co dokázal maličký Gustav, který jen polechtal město během jeho probouzení z Katriny, můžu jen konstatovat, že jsem opravdu rád, že Big Easy nepřestalo žít. Že ho obdivuji za to, že jen pár týdnů po katastrofě se vrátil do ulic život a že se vůbec lidé chtěli vrátit. Že nezměnili svou kulturu a žijí své životy ve stejném stylu a duchu. A nevím, jestli je to díky rytmům jazzu, jenž se donekonečna ozývá ze všech koutů celého města, kde se před několika generacemi zrodil, nebo zdali je to magie vúdú. Ale dost možná je to i tím, že se v New Orleansu jako na jediném místě v USA smí konzumovat alkohol na veřejnosti. Jak by řekl Američan, God knows neboli bůh ví. Jisté je jen to, že ať se na Big Easy přivalí cokoliv, místní lidi to neodradí, aby se vrátili zpět domů, mohli poslouchat skvělou hudbu a koukat na západ slunce nad Mississippi.

 

Prohlédněte si autentické fotografie následků hurikánu ve fotogalerii.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama