Reflex jako jediný přináší skandální odhalení: Církev protestuje proti ministerstvem školství vydané příručce sexuální výchovy jen proto, že by její rozšíření znemožnilo zneužívání dětí kněžími!
Naší redakci se podařilo zachytit pastýřský list, který koluje našimi nejen církevními, ale i všemi ultrakonzervativními kruhy. Stanovuje jednotný postup proti loni vydané a letos diskutované příručce sexuální výchovy ministerstva školství. Jistě jste zaznamenali protesty České biskupské konference a petici, kterou podepsalo přes tři tisíce věřících. Tento postup není náhodný, je cíleně koordinovaný tajným řádem uvnitř katolické církve. Chcete důkaz? Tento text přetiskujeme jako první!
Omnia Ad Majorum Dei Gloriam!
Bratři a sestry ve víře! Obracím se na Vás tímto pastýřským listem, neboť světská moc se rozhodla odepřít církvi její tradiční právo objasňovat mladým chlapcům sexualitu a chce sexuální výchovu přesunout z far na školy. A tomu je třeba spojeným úsilím všech věřících za každou cenu zabránit.
Příručka sexuální výchovy, již ministerstvo vydalo, obsahuje návody a tvrzení, které jsou v zásadním rozporu se základními principy slušnosti a mravného chování. Příručka pro děti ze základních škol legalizuje jako standardní různé sexuální praktiky, jež lze označit za perverzní a vedoucí k mravnímu narušení. Jako zcela přirozený je zde dětem prezentován anální a orální sex i různé jiné praktiky, které jsou obvyklé v pornografii. Příručka tak normalizuje a standardizuje chování, jež odnepaměti patří k církevním tajemstvím a které rozhodně nepatří do škol. Orálnímu a análnímu sexu se má chlapec — jak ukazuje tisíciletá církevní zkušenost — učit buď na faře, nebo v sakristii a celá záležitost má být zahalena rouškou tajemství a bratrských vztahů mezi církvi oddanými muži. Zavlékání orálního a análního sexu do škol je projevem toho nejhoršího znesvěcení, bulvarizace a zvulgárnění sexuality, jež je především nástrojem k udržení řádu v duchovních společenstvích mužů hledajících spásu.
Názory na sexuální chování se mohou zásadně lišit u tvůrců publikací, rodičů i učitelů. Nepřejeme si, aby byly děti při vyučování vedeny k věcem, které se mohou příčit zásadám rodičů či církve, a tím byla podrývána jejich autorita. Protestujeme proti tomu, aby učitelé byli nuceni učit podle programů, jež mohou odporovat jejich svědomí, a aby děti byly přesvědčovány, co je dobré a co ne, pokud na to existuje více názorů. Ve školách se mohou učit jednotně jen předměty, kde je všeobecný společenský konsensus. Je hrubým porušením práv mladého chlapce, který dobrovolně a rád vyhledává spíše společnost bratří ve víře a upřednostňuje ji před společnou hrou s děvčaty, když mu bude škola vnucovat, že normální je jenom heterosexuální chování mezi vrstevníky, zatímco sex se starším a moudrým mužem, jenž může chlapce obohatit na celý život a být pro něj nastálo zdrojem čisté duchovní útěchy, je něco špatného. Koneckonců bible o sexu starších duchovních učitelů s mladými chlapci vůbec nemluví a nezakazuje jej. Dítě je proto záhodno nechat, aby si svůj názor a vlastní postoj k tak intimní věci, jako je sexualita, utvářelo samo, a ne mu surově vnucovat jen heterosexualitu mezi dospělými. Existuje mnoho stejně legitimních způsobů ukojení sexuální touhy a není možné dítě podrobovat takovému násilí, abychom mu vnucovali jen jednu jedinou cestu — styk se ženou. Cestu, jež tolik nahrává rozvoji pornoprůmyslu, obchodu s prostředky na podporu erekce a dalšími způsoby, jak z obyčejných lidí vytáhnout další a další peníze. Příručka používá termínu „sexuální orientace“ a tu považuje za vrozenou. Odmítá, že homosexualita je deviace.
V příloze příručky je odvolávka na Zprávu o stavu dodržování základních práv v Evropské unii v letech 2004–2008, kterou vypracoval poslanec Giusto Catania. Tato zpráva požaduje přístup k antikoncepci a uznává partnerství osob stejného pohlaví. Partnerství osob stejného pohlaví se přitom může legitimně realizovat jen na základě duchovního bratrství a na církevní platformě. V Příloze 3 je zmíněna Charta sexuálních a reprodukčních práv. Není v ní však uvedeno, že jde o právně nezávazný materiál z dílny propotratové Mezinárodní federace pro plánování rodiny a že kromě jiného požaduje právo žen na bezpečný potrat. Žádat právo na bezpečnost pro ženy, které se rozhodnou k interrupci, je do nebe volající opovážlivostí. Taková žena naopak má žít ve strachu, že při pokoutním andělíčkářském zákroku pletací jehlicí vykrvácí, aby jí strach nedovolil interrupci podstoupit.
Za nepřípustné považujme také vyznění, jež diskriminujícím způsobem zvýhodňuje výchovu výlučně zaměřenou na individuální prospěch jednotlivce. Sexuální výchova je vyloučena z kontextu manželství a rodičovství. Silně se propaguje autoerotika a vlastní sobecký zážitek bez láskyplného vztahu k druhé osobě. Tím vychová hrubé a bezohledné jedince. Dětem by se naopak mělo vštěpovat, že jejich tělo není jenom nástrojem k vlastnímu potěšení, ale že je také povinností umožnit, aby z toho těla měl potěšení i ten, kdo se o dítě duchovně stará.
Předčasné a názorné zasvěcování dětí do pohlavního života už na prvním stupni základních škol ruší jejich vývoj v klidové předpubertální fázi, kdy se má rozvíjet cit, soucit a altruismus. Narušuje a ničí jejich zdravý stud, který je nejlepší zárukou oddálení pohlavního života až do stabilního vztahu. Hrátky s prezervativy a hovory o erotických zážitcích před celou třídou mohou působit utrpení slušně vychovaným, citlivým dětem a navádět k vyzkoušení pohlavního styku. Iniciativy některých vyučujících podle metodické příručky by se mohly dostat i do sporu se zákonem jako ohrožení mravní výchovy mládeže. Do sexuality má děti zasvěcovat někdo úplně jiný než učitel a toto zasvěcování nemá probíhat kolektivně. Má k němu docházet výhradně individuálně, v prostorách, kde je možné duchovní útěchu poskytovat nerušeně. A tím, kdo vysvětluje, by každopádně neměl být nějaký kantůrek, nýbrž duchovní osoba. Starší bratr ve víře či kněz.
V příručce chybí výchova ke zdrženlivosti, zmínka o hodnotě panenství a panictví jako daru druhému člověku. Tento způsob prezentace sexuality působí proti vytváření zdravých a stabilních rodin. A konečně — příručka vysvětluje dětem, při jakých situacích a po jakých prožitcích mají informovat rodiče a učitele a upozornit je, že pravděpodobně jsou oběťmi sexuálního zneužívání. Když si představíme, že by si malý chlapec běžel žalovat už v momentě, kdy ho v sakristii laskavý kněz přátelsky pohladí po zadečku, mohlo by uvedení do praxe zásadním způsobem ohrozit církevní tradici, při níž starší bratr předává víru tomu mladšímu zezadu. Proto prosím všechny bratry a sestry, aby pozvedli svůj hlas proti oplzlé příručce a pomohli ji z našich škol zase stáhnout.
Bratr Fellacio, řeholník řádu Kristovy bederní roušky
Tento na pergamenu a husím brkem psaný e-mail získal Jiří X. Doležal ve spolupráci s informační agenturou T.H.C. A není to žádná legrace nebo fikce — asi polovina textu je doslovně sestavena z citací ze serverů www.radiovaticana.cz, www.nesexuveskole.cz, www.prolife.cz a dalších ultrakonzervativních zdrojů skutečných odpůrců příručky, kteří proti ní opravdu protestují.
