To, že cizí zastupitelské úřady a akreditovaní novináři monitorují publikační příspěvky o svých zemích, není nic nového. Od čeho by tu jinak byly, kdyby neinformovaly své vlády a občany. Málokdy však dochází ke kontaktu přímo s autorem.
A tak jsem od jednoho kolegy z USA dostal tuto zprávu: „Naše CIA žádným masochismem netrpí. Podlehnout ideologickým nesmyslům SSSR? No, way. Let Jurije Gagarina do vesmíru jsme nemohli vyvracet, protože jsme ho sami zosnovali. Šlo o spolupráci CIA, FBI, Pentagonu a sovětské GRU na záchranu Chruščova a jeho protistalinské politiky. Jste zkušeným politologem. Zbytek si domyslete sám. Good luck.“
Dotyčný kolega se při svých tvrzeních dokonce dovolával ředitele vědy a výzkumu CIA (Directorate of Science & Technology) Glenna A. Gaffneyho, tak jako ředitele pro zkoumání zpravodajské činnosti CIA (Center for the Study of Inteligence) Petra S. Usowského. Přitom prý se jednalo o můj článek Stál za smrtí falešného kosmonauta Gagarina politický atentát?. Gaffneyho ani Usowského neznám. Nikdy jsem s nimi o Gagarinovi nemluvil, ale pokusme se nyní pomocí metody empirické analýzy a politologické komparatistiky (viz argument „domyslete si sám“), dospět k deduktivnímu závěru a přijatelné hypotéze:
Normální smrtelník ve Východní Evropě se o „odhalení kultu osobnosti“ nic nedozvěděl, ale zasvěcená nomenklatura komunistických stran od Moskvy až k Východnímu Berlínu věděla své. Vypukla lidová povstání v Polsku a Maďarsku. Stalinisté v Ústředním výboru KSSS znervózněli a vytvořila se silná fronta proti postojům N. S. Chruščova. Nová ekonomická politika zvaná „Chozraščot“ nefungovala tak jak by měla. Reformátoři věděli, že pakliže mají alespoň částečně uspět s odstraňováním následků „kultu osobnosti“, je nutné seznámit s danou problematikou celou sovětskou veřejnost. To bylo plánováno na XXII. Sjezd KSSS v říjnu 1961. Nikita Chruščov však bezpodmínečně potřeboval viditelný úspěch, neboť ačkoli byla politika „odstraňování kultu osobnosti“ vyhlášena již 1956, do roku 1961 se, prakticky, nehnulo nic z místa a stalinisté setrvávali tvrdošíjně na svých pozicích.
Reformátoři v Moskvě věděli, že nový president USA, John F. Kennedy, je zastáncem odstraňování stalinské politiky v SSSR, a tak vše vsadili na Bílý dům. Došlo však k brzkému rozčarování. Američané nebyli ochotni vypomoci ani jedním jediným dolarem. Byli pouze ochotní vyjednávat o odzbrojování. To bylo málo a okamžitý efekt by taková vleklá jednání rozhodně nepřinesla. USA však přesto měla zájem na tom, aby se Nikita Chruščov udržel. Na scénu musely tedy nastoupit výzvědné služby obou zemí a vyrobit plán tzv. „okamžitého efektu“ (údajně vedeného v análech CIA jako „Immediate Effect called Cosmos“).
