Ředitelem Památníku Lidice bude vojenský historik Eduard Stehlík, který odešel z ministerstva obrany

Novým ředitelem Památníku Lidice je od pondělí vojenský historik Eduard Stehlík. Novinářům to řekl ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD). Stehlík vzešel z výběrového řízení vyhlášeného ministrem kultury poté, co bývalá ředitelka památníku Martina Lehmannová v lednu rezignovala. Byla ve sporu s některými lidickými pamětníky. Později podala výpověď i část vedoucích a odborných pracovníků.

„Udělám maximum pro to, aby se vztahy mezi památníkem a obcí daly do pořádku. Osobně obejdu všechny přeživší,“ řekl dnes Stehlík, co bude patřit k jeho prvním krokům. Lidicím věnoval několik svých knih, uvedl, že Lidičtí ho znají a že je také autorem expozice v památníku.

Lidická starostka Veronika Kellerová, která je vnučkou lidické ženy a za přeživší se nyní vyjadřuje do médií, ČTK řekla, že si lidičtí pamětníci zvolení Stehlíka přáli. „Jsou všichni strašně rádi,“ uvedla. Podle ní je pro ně autoritou a má empatii.

Čtyřiapadesátiletý Stehlík se věnuje především československým vojenským dějinám, zejména období let 1914 až 1956. Byl ředitelem odboru pro válečné veterány ministerstva obrany, kde skončil ke konci loňského roku. Působil také jako historik Vojenského historického ústavu v Praze a je předsedou Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Výběrového řízení se zúčastnilo pět zájemců, komise doporučila dva a ministr vybral Stehlíka. Stehlík už dříve ČTK řekl, že nové vedení památníku podle něj čeká práce krizového manažera, který musí zajistit navázání normálních vztahů s pamětníky a obcí, postavit potřebný pracovní tým a zorganizovat nejbližší akce včetně pietních aktů.

Památník Lidice připomíná nacistické vyhlazení obce Lidice 10. června 1942. Lehmannová vedla památník od dubna 2017. Instituce loni v listopadu čelila kritice od lidí, kteří jako děti přežili vyhlazení Lidic. Kritizovali také reportáž České televize, která se zabývala údajným udáním obyvatelky Lidic několik dní před vypálením obce. Přeživší v otevřeném dopise napsali, že Lehmannové je lhostejné utrpení jejich a jejich rodin a že nectí fakta o lidické tragédii.

Podle Zaorálka postrádala ředitelka schopnost komunikovat s lidmi a empatii nutnou pro jednání s přeživšími. Lehmannová, jež po jeho nabídce rezignovala, odmítla obvinění, že nectí fakta o Lidicích. Funkci podle svých slov opustila proto, že nemá důvěru v Zaorálka.