Mezi dámskýma nohama bují populární trend: labioplastika, čili nakrájení přečuhujících a jinak nevyhovujících kusů samičího genitálu jak zralé cukety na kuchyňské lince v pořadu Ano, šéfe!
„Ženská obřízka je hrozná, pane doktore, ti Afričané jsou fakt barbaři; mimochodem, potřebovala bych trochu přistřihnout velké stydké pysky.“ Počet labioplastických procedur provedených na dospívajících dívkách v Americe se meziročně skoro zdvojnásobil; nejsou to žádná megačísla, v roce 2014 si nechalo plastické chirurgy zatancovat skalpelem kozáčka na svém pohlavním orgánu 222 děvčat pod 18 let, v roce 2015 už jich bylo 400 – ale americký spolek porodníků a gynekologů ACOG je trendem zřejmě zděšen natolik, že vydal směrnice pro to, jak by měli doktoři s děvčátky o řezání do jejich nejintimnějších partií mluvit. A fakt v nich nestojí „jestli se ti to nelíbí, tak to šmiknem“.
Dokument je směrován i na situace, kdy si aspirující pacientky stěžují na to, že mají jenom dvě prsa a chtějí jich víc, resp. mají je určité velikosti, ale chtějí je mít největší na celém světě; zmenšování velkých či malých stydkých pysků a krajinářské úpravy vaginální oblasti jsou ale to, o co tu kráčí v první řadě. Zatímco mezi adolescentními dívkami stoupl počet labiálních zákroků o 80 procent, pořád to činí jen 4,6 procenta veškerých labioplastických zákroků; procedura je na vzestupu i u ostatních věkových kategorií: z 7535 provedených labiálních řezů stoupla mezi lety 2014 a 2015 na 8745; podle statistik Americké společnosti pro estetickou plastickou chirurgii, kterou cituje server Vocativ, se 60 procent veškerých provedených procedur týká žen ve věkovém rozmezí 19 až 34 let.
Co se porodníci a gynekologové v radách od ACOG dočtou? Že mají s děvčaty o jejich požadavcích na přeorání svých rozkroků nejdříve moudře pohovořit. Adolescentní děvčata si často nejsou vědoma toho, že jejich těla se nějak vyvíjejí, že v nich pracují určité hormony a že ne každá fotografie Kim Kardashianové na Instagramu hovoří o tom, jak by měla vypadat opravdová žena. „Prsa a genitální tkáně adolescentek pod vlivem pubertálních hormonů procházejí rapidní proměnou,“ píše se v dokumentu. „To může vést k tomu, že v adolescentce vzrostou pochyby, zda je její tělo normální, a že vyjadřuje občasnou nespokojenost s typem, velikostí, symetrií nebo funkcemi svého těla.“
Dokument zmiňuje, že neexistuje žádný odborný konsenzus ohledně labiální hypertrofie (jinými slovy kdy je toho tam moc) ani ohledně toho, kdy by se mělo začít do stydkých pysků řezat. „Důvody pro zvyšující se zájem o labiální operaci by mohly být rostoucí trend v odstraňování pubického ochlupení, vystavení idealizovaným představám o genitální anatomii a zvyšující se povědomí a kosmetické vaginální chirurgii.“ ACOG proto zdůrazňuje, že je tady stěžejní vytřídit zrno od plev: děvčata se skutečným fyzickým problémem od těch, která prostě jenom viděla moc porna – nebo se zamilovala do imbecila, který viděl moc porna a teď po nich chce, aby se tam dole nechala trochu překuchat, protože Sasha Grey (nebo která je teď v kurzu) „to tam má jiný“.
„Poslední dobou nemá manžel vůbec chuť a já si znovu připadám ošklivá a přisuzuji to tomu, že je to tím, jak tam dole vypadám, myslím, že jsem jediná, kdo tak vypadá, nelíbím se sama sobě, a tak pořád uvažuji o labioplastice,“ píše anonymní dáma v diskuzi na serveru emimino.cz. Otázka, která leží na stole jak naplátkované rajče, zní: neměla by si anonymní diskutérka v první řadě promluvit se svým manželem a adresovat jeho nízké libido? Není pak na řadě spíše sexuolog, psycholog či manželský poradce, než dáma ulehne na operační stůl chirurgův?
A nedá se to samé říct o absolutní většině dalších populárních plastických operací? Dvacetileté děvče, které si přijde nechat nafouknout naprosto funkční poprsí, by mělo být možná spíš promptně odkázáno k psychoterapeutovi. Pán s knírkem, který si jde v šedesáti nechat zvýšit čelo a nastřílet do rozšiřujících se koutů své chmurné hlavy vlasové ochlupení, potřebuje to samé – nebo alespoň pár hodin holotropního dýchání (a několik dílů seriálu Star Trek: Nová generace s kapitánem Pickardem, tou plešatou sexy bestií). Paní, která si v pětapadesáti nechá překopat lícní kosti, vyžehlit nos, odsát bradu a nastřílet do obočí permanentní make-up, potřebuje alespoň jedno sezení s ayahuascou – ale ne plastického chirurga (a možná také připomenutí, že permanentní make-up není ten nejlepší nápad ve světě, v němž je každý půlrok v módě úplně jiná mascara).
„Kdo byste byli radši,“ ptá se ohledně plastické chirurgie v jednom svém stand-upu komik Bill Burr, „dvaapadesátník, který vypadá na padesát dva, nebo dvaapadesátník, který vypadá jako osmadvacetiletý ještěr?“
Smiřte se s tím, kdo jste. Přiznejte si, že stárnete a vaše tělo podléhá zkáze. Mějte rády své obří labie. To, že teď frčí velká prsa (frčí-li vůbec), neznamená, že za dva roky nebudou v módě monumentální stydké pysky. A nechat si je pak zase prodlužovat by bylo k vzteku, ne?
