Ve druhé světové válce proti Hitlerovi a Japonsku Spojenci vyhráli, protože na jejich straně stála ekonomická síla, především ta z USA. Jenže dnes už to tak není. Příští válka by mohla dopadnout s úplně jiným koncem.
„Byl jsem na tom kopci jako velitel baterie se šesti 88milimetrovými protitankovými kanóny. Američané stále posílali po silnici tanky a my jsme je odstřelovali. Nakonec nám došly náboje a Američanům nedošly tanky.“ To je vzpomínka německého velitele dělostřelectva z bitvy o Salerno.
Americký profesor Peter Navarro z University of California-Irvine si na stránkách The National Interest klade otázku, jak by na tom byly Spojené státy dnes. Podle něj na začátku druhé světové války spojené síly nacistického Německa a Velkého japonského císařství odpovídaly polovině síly Spojených států. Pokud ze žádného jiného důvodu, tak už pro výkonnost svých továren a pracovní síly Amerika držela strategickou převahu.
Statistická korespondence mezi ekonomickým výkonem a vojenskou silou ve druhé světové válce je až překvapivá. Zatímco Spojené státy vyrobily více než tři sta tisíc vojenských letadel, Německo a Japonsko dohromady méně než dvě stě tisíc. V západním Pacifiku USA měly zhruba 350 torpédoborců, Japonsko 63. Mezitím na evropském kontinentu bojovalo mnohem víc amerických tanků než německých, jak ukazuje i ona historka z bitvy u Salerna.
Autor připomíná Stalinovu tezi, že „kvantita má své vlastní kvality“. Když stateční američtí vojáci, námořníci a letci v předních liniích nakonec vyhráli druhou světovou válku, měli za sebou na svém kontinentě továrny, které mohly vyrobit více tanků, letadel a lodí, a to rychlostí mnohem větší, než je nepřítel mohl ničit. To je právě to, co velký pruský stratég Carl von Clausewitz kdysi výstižně označil jako „válka algebry“.
To je ovšem minulost. Mnoho z těch továren, jež vyhrály druhou světovou válku, bylo v Americe zrušeno nebo přesunuly svou výrobu do čínských velkoměst. A tady je zřejmý strategický problém. Pokud by teď došlo k další válce, již by mohl rozpoutat nějaký výstřel kvůli sporu o skalisko v Jihočínském moři nebo severokorejská střela vypálená na Soul, bylo by to jinak. Amerika už nemá ekonomickou sílu na své straně. Číňané klonují ruský letoun Suchoj a používají okopírované prvky z amerických letadel F-22 a F-35. V USA projekt F-35 naráží na finanční problémy a nečekané technologické překážky. Americké loděnice se zavírají, zatímco v největších šesti čínských se pracuje přesčas. Číňané plánují vbrzku začít stavět stálou orbitální stanici a letět na Měsíc. Naopak Barack Obama americký kosmický program dost zablokoval a američtí astronauti jsou zatím odkázáni na pronajímání míst v ruských kosmických lodích Sojuz.
„Takže ano, můžeme sedět, drobit popcorn na naše pohovky a nadále si užívat nostalgii filmů o druhé světové válce, které ukazují, jak ti ‚dobří‘ triumfují nad autoritářským, genocidním a hegemonickým zlem,“ píše Navarro. Pokud budou nějaké další válečné filmy vyprávět o boji proti „novým nacistům“ a represívním režimům, budou mít nejspíš úplně jinou koncovku. Pokud tedy Amerika nenajde způsob, jak obnovit svou ekonomickou základnu. Problém je v tom, že lidé z ekonomické sféry řeší otázky jako unfair trade, jež však ekonomickou základnu USA poškozují; nezajímají se o produkci zbraní na obranu. Lidé z U.S. Navy si stěžují na zmenšující se sílu námořnictva.
Clausewitz, Stalin a nacisté věděli, jak to ve válce funguje, uzavírá Navarro. A my podle něj tomuto poznání nevěnujeme pozornost. V Evropě to platí ještě víc než v Americe.
