„Jedná se o skutečně působivou promluvu. V jádru jde v podstatě o empatii. More vyzývá dav, aby cítil s imigranty či cizinci, jak jsou v textu nazýváni. Žádá je, aby si představili, jaké by to bylo, kdyby oni jeli do Evropy, do Španělska či Portugalska, pak by oni byli cizinci. Prosí je, aby se postavili své, jak říká, ‚obrovské nehumánnosti‘. Je pozoruhodné a smutné, jak relevantní to nyní je, když vezmeme v úvahu, co se v Evropě děje,“ shrnula úryvek pro The Guardian kurátorka knihovny Zoe Wilcoxová.
Hra z pera Anthonyho Mundaye a Henryho Chettla je volně inspirována životem Thomase Morea, jenž za vlády Jindřicha VIII. působil jako lord kancléř, ale při králově odluce od Říma a vyhlášení anglikánské církve zůstal na straně katolíků, což ho stálo život. Tehdy, v polovině 16. století, byl Londýn zaplaven francouzskými náboženskými uprchlíky – hugenoty, kteří přes La Manche prchli před katolickou Francií Ludvíka XIV.
Hra Sir Thomas More nebyla hrána na jevišti, protože se autority obávaly, že by způsobila další výtržnosti, jimiž byl Londýn tehdy zaplaven. Její vyznění totiž není tolik o Moreovi a jeho osudu, ale spíš o poslušnosti vůči koruně a vládě práva. Byla několikrát redigována dalšími autory, ale tři strany dodané (s největší pravděpodobností) Shakespearem jsou nejvýznačnější.
