O ubytovacích podmínkách utečenců, izolovaných v našich detenčních zařízeních, se popsaly stohy papíru a nemlčela ani paní Anna Šabatová. Vyrazili jsme proto do Bělé - Jezové přesvědčit se, zda je to v „lágru“ fakt tak strašný.
Podmínky v Bělé - Jezové jsou prý špatné, říká paní Šabatová. Děti uprchlíků prý mají prý nedostatek oblečení, bot i místa na hraní. Žijí v objektivně horších podmínkách, než mají čeští vězni, vyjádřila se.
Po návštěvě a osobní prohlídce tábora musím přiznat, že v současnosti se žádné z obvinění, které ombudsmanka vznesla na adresu detenčního zařízení, nezakládá na pravdě.
Děti, pravda, jak paní Šabatová konstatovala, někdy vybíhají ven v pantoflích, které dostanou zdarma při přijetí do ubytovny. Není tomu však proto, že by neměly boty, ale že jsou líné se přezouvat. Stejně tak měly v době naší návštěvy dostatek místa na hraní, a k hraní užívaly nejen pro ně zřízené dětské místnosti, ale i celý prostor kolem ubytovny.
Netrpěly nedostatkem oblečení, protože dostávají šatstvo hned ze tří zdrojů - přímo od zařízení, to nakupuje trička a mikiny, pak z katolické charity, která má s ubytovnou smlouvu, a konečně od privátních dárců. V době naší návštěvy měly děti dostatek hraček i péče.
To je asi tak vše, co mohu ke steskům paní ombudsmanky dodat. Nechci se uchylovat k emočním výlevům. Stačí, když napíšu, že v úplnosti nemá pravdu. Což tímto činím.
Detaily o provozu ubytovny - protože je to spíš ubytovna než lágr - si přečtete v tištěném Reflexu.
