Které jméno zná cizina v souvislosti s Českem? Dnes určitě fotbalistu Petra Čecha, kvůli globálnímu dosahu jeho londýnskému týmu Chelsea. Předtím to jistou dobu mohl být exprezident Václav Havel. Pokud jde o literaturu, tak celosvětově je známý především pražský rodák Franz Kafka. Právě dnes uplyne 90 let od jeho smrti.
Připomeňme si proto Kafku textem redaktora Reflexu Dana Hrubého, který se dlouhodobě věnuje historii. Původně vyšel jeho článek v Reflexu v březnu roku 2010, ale ani dnes neztratil nic na své přitažlivosti a aktuálnosti (byl jen mírně upraven pro současnost):
Kafka: Čech jako poleno!
Německé a izraelské instituce se před lety přely o rukopisy Franze Kafky. Na celé věci je příznačná jedna věc: Kafka byl československý občan, rukopisy, o které jde, vznikly obvykle na českém území, a přesto žádnou českou instituci ani ve snu nenapadne, aby se o ně ucházela.
Navrácení Kafkova rukopisu románového torza Proces, momentálně v držení Německého muzea moderní literatury v Maarbachu, by podle ředitele Izraelské národní knihovny bylo „nápravou pokračující historické křivdy“. Jde o manuskript, jejž Kafka a napsal v letech 1914 až 1915 a ve vůbec posledním vlaku, který odjel svobodně z Československa, ho 15. března 1939 odvezl – a zachránil před nacisty – Max Brod, spisovatelův nejbližší přítel, editor a první vydavatel.
Po jeho smrti – Brod zemřel v roce 1968 v izraelském Tel Avivu – převzala rukopis spisovatelova dlouholetá asistentka a společnice Esther Hoffeová (mimochodem, do války též československá občanka). Tu Brod určil dědičkou a vykonavatelkou své poslední vůle, ale Hoffeová nesplnila spisovatelovo přání a jeho obsáhlou pozůstalost nikdy nepředala veřejné instituci, knihovně nebo muzeu. Naopak, její komerčně nejpřitažlivější části – dopisy a další rukopisy Franze Kafky – začala rozprodávat.
Manuskript románového torza Proces tak v roce 1988 zakoupilo na aukci v Londýně Německé muzeum moderní literatury v Maarbachu. Soukromá instituce financovaná převážně spolkovou a zemskou vládou sídlící nedaleko Stuttgartu v jihozápadní části Německa. Cena: Bezmála dva milióny dolarů. Dva další velké rukopisy – románová torza Zámek a Amerika – věnoval sám Brod na počátku 60. let minulého století univerzitní knihovně v Oxfordu.
Poslední spor vypukl po smrti Esther Hoffeové (zemřela v roce 2007), když vyšlo najevo, že její dcery – Eva, bývalá letuška, a Ruth, kosmetička – hodlají pokračovat v politice své matky a s německým muzeem jednají o prodeji kompletní Brodovy pozůstalosti.
Láska s odstupem
Přetahování o Kafkovy rukopisy se tehdy věnovala izraelská, německá, americká, britská, ale třeba také latinskoamerická nebo indická média. Kafka nadále táhne; spisovatel povýšený do záře popové ikony. Český čtenář dojde při pročítání těchto článků k zajímavému – a pro něj samotného – překvapivému poznatku: Franz Kafka je s Českem spojován mnohem víc ve světě než v Česku samotném. To ho sice miluje a uznává, ale zároveň si zachovává odstup. Stačí citovat českou verzi Wikipedie: „Pražský spisovatel židovského původu,“ či vyhledávaný server spisovatele.cz: „Pražský německy píšící spisovatel židovského původu.“ Podobnou formulaci najdeme ve stovkách článků a desítkách knih.
Kafka je u nás mnohem víc spojován s Prahou a jejím geniem loci než s místní a občanskou příslušností k Čechám a Československu. Jako bychom nadále žili v zajetí jazykového paradigmatu, jenž jako instrument českého nacionalismu utvářel naši národní identitu v devatenáctém století a určoval – respektive dodnes určuje –, kdo je náš a kdo tak nějak cizí. Kafka patří do druhé skupiny.
Jenže svět to vidí jinak: Franz Kafka je pro mnohé českým spisovatelem a jistě to není dáno jen neinformovaností tamních autorů.
Český spisovatel
Jednoznačný doklad takového tvrzení najdeme v Izraeli. Ofer Aderet, autor článků v liberálním deníku Ha’arec, používá pro Franze Kafku i Maxe Broda (jenž byl od roku 1948 izraelským občanem) označení „český spisovatel“.
19. ledna 2010 píše: „Sestry Eva Hoffeová a Ruti Wislerová ukrývají rukopisy dvou českých spisovatelů v pěti tajných sejfech …“
Jen několik dní předtím, 28. prosince: „Soudce Talia Pardo Kupelman rozhodl, že pokud jednání selžou, bude pět trezorů v různých telavivských bankách, jež obsahují rukopisy dvou českých spisovatelů, zpřístupněno bez souhlasu sester.“
A do třetice – 6. listopadu 2009 – najdeme v jeho článku tuto větu: „Felix Weltsch, jenž byl dobrým přítelem legendárního českožidovského romanopisce.“ Na mysli má pochopitelně Franze Kafku.
Rukopisnému sporu se od počátku věnuje také britský The Guardian – 8. července 2008 píše: „Dokumenty, pohlednice, kresby a osobní předměty patřící českožidovskému spisovateli, který psal německy,“ a v tuto chvíli je celkem jedno, zda má autor článku na mysli Kafku, nebo Broda.
Pro Washington Post z 9. ledna 2010 je Kafka „československý Žid a významná postava v kultuře dvacátého století“. Článek vzápětí přetiskuje indický Hindustan Times.
Významný peruánský spisovatel Alvaro Vargas Llosa označuje čtyři dny poté ve Washington Postu Kafku takto: „Český Žid, který psal německy,“ a jeho úvahu přetiskuje pro změnu Buenos Aires Herald. Zářící hvězda současné světové literatury Zadie Smithová ve svém kafkovském eseji The Limited Circle is pure píše: „Jako syn českého Žida byl izolován v německé kultuře.“
Konečně pro Boston Globe ze 17. ledna tohoto roku je Kafka jednoduše „československý Žid“.
Havel, Nedvěd, Kafka
Samozřejmě lze najít nekonečně mnoho příkladů, kdy je Franz Kafka představen výhradně jako německojazyčný autor (asi přirozeně je to případ většiny německých pojednání). Nejde také o to, aby Památník národního písemnictví žádal po německém muzeu nebo izraelské knihovně vydání Kafkových rukopisů, protože spisovatel byl Čech jako poleno a zapálení aktivisté svolávali demonstrace před jednu či druhou ambasádu, eventuálně postávali s prasátkem nadepsaným Kafka na nárožích a pořádali celonárodní sbírku na vykoupení rukopisů. Jako tehdy – při stavbě zlaté kapličky. To určitě ne.
Spíš jde o vlastní sebereflexi, poznání, že jazykový klíč se nemusí v jiných koutech světa jevit tak zásadní a důležitý jako v Čechách, kde nám brání přijmout alespoň částečně „za vlastního“ třeba i pražského rodáka a do své smrti československého občana Rainera Mariu Rilkeho. Tento významný německý básník (a tentokrát – skutečný Němec jako poleno, když jsme u těch polen!) nemá v Praze ani malou pamětní desku, natož pojmenovanou ulici.
Ostatně, když velký český pivovar a vývozce piva uspořádal před několika lety v zemích, do nichž exportuje, anketu a dotazoval se na slavné Čechy (aby mohl případně jejich jména marketingově a reklamně využít), objevil se ve výsledcích vedle Václava Havla a fotbalisty Pavla Nedvěda právě Franz Kafka.
Kolik lidí by ho zařadilo mezi slavné Čechy u nás?
