Když jsme v roce 1993 s tehdejším šéfem kulturního oddělení, Pavlem Melounkem blahé paměti, zařazovali poprvé do čísla rubriku „Never more“, netušili jsme, že navzdory svému názvu přežije na stránkách Reflexu dodnes.
Týden co týden, už devatenáctý rok, provádí na stránkách časopisu jakousi hygienu kulturního dění a je „oblíbena“ zejména různými šmíráky, holiči, byrokraty a ministry kultury. Zejména oni – aspoň jsme si to celá ta léta namlouvali – berou do ruky náš časopis zbroceni potem v hrůze, zda právě neobdrželi ocenění pro ty, kteří kultuře a umění podle Reflexu škodí.
Představíme-li si „NEVER MORE“ jako hospodu, od stolu štamgastů se prakticky nehnuli všichni ti Janečkové, Davidové, Železní, patlalové nejrůznějších muzikálů, jakož i tuneláři vkusu a bafuňáři z radnic a ministerstev, kteří přes bariéru šanonů ztratili cit pro cokoli, co je opravdu důležité.
Letos došla situace v České republice tak daleko, že jsme se rozhodli rubriku „NEVER MORE“ vyvést z kulturního prostoru a nechat ji rozhlédnout se po celé společnosti. Proč? Protože věříme, že rubrika, jež se od počátku ptala „Co vám v poslední době nejvíc zkazilo náladu?“, může stále mít jakýsi katarzní, očišťující účinek.
Tento časopis prostřednictvím svých reportérů a komentátorů sleduje celý rok intenzívně dění v zemi, takže došel logicky k názoru, že má právo položit inkriminovanou otázku sám sobě, osobnostem z různých sfér našeho života a nakonec i vám, našim čtenářům. Výsledkem akce budiž generální NEVER MORE za rok 2011. Pokud se po přečtení této přílohy zorientujete v tom, co bychom si v Česku měli napříště zakázat, a aspoň něco pro to uděláte, nepřišla naše energie vniveč.
Komu tedy udělujeme Never more za rok 2011? Pořadí na prvních třech místech je následující:
